manga_preview
Tlumočení B18

Jednorázovka

Jednou na podzim bylo v horkém Konožském onsenu zase živo. Pátá hokage se rozhodla přerušit denní rutinu a osvěžit své tělo i mysl. Vyšla z kanceláře, odbyla Shizune a vykračovala si to přímo k cíli.
"Tsunade!" uslyšela za sebou hlas.
"Co?" otočila se, aby se podívala na toho, kdo jí zdržuje od svých vysněných příštích chvilek.
"Tsunade, prosím, potřebovala bych něco probrat..." dál se nedostala.
"Sakuro, přece to nebudeme řešit tady," podívala se na ni úkosem.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:
files_2144.jpg

Zvracala.
To by nebolo až také nezvyčajné keby, keby...
Kedy sa vlastne naposledy opila tak, že zvracala?
V ten deň, keď odišiel Jiraya na misiu. Sakra.
Čo ju popadlo, že ho aj tak zdržala a pili ďalej?
Mohlo by to znamenať, že... ?
Nemožné!

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Miloval ten pocit. Průzračný dech mu šuměl v ústech a srdce se spíše dotýkalo jeho nitra, než by naň bušilo. Prameny světla se tříštily o vrcholky stromů v jemnou mlhu. Zelená čerň se jemně prodírala semknutými víčky a pableskovala ve tmě za očima. S jeho prsty si pohrávalo teplo kůry a drobné životy kolem něj nešeptaly ani nekřičely, ale tiché nebyly. Ve vlasech cítil vůni barev, jež se ve tmě přelévaly jedna v druhou. Kam vítr, tam chlad, zima se průběžně střídala s horkem.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

„U všech do války nenasazených mladých bojovníků, to je nuda. Tohle mírový období mě snad zabije!

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

„Padají mi z očí!“
Řvala jsem a po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy, které babička utírala svými drsnými palci, zatímco mi povzbudivě šeptala: „Vždyť se ti nic neděje, holčičko, to se ti jen zdá, jen se ti všechno zdá, Mito.“ Ale ten sen se další den vrátil a pozítří taky, popozítří a stále a stále. Padalo mi listí z očí a ostatní nechápali můj pláč zaviněný jeho odpornou křupavostí a nechutným hnědým zbarvením.
To listí bylo mrtvé, ksakru! Proč to nikdo neviděl?
Nezáleželo, že mi padá z očí.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

bbb – kopie.png

„Ešte stále nás sleduje?“ sykol Naruto po mimovoľnom našliapnutí na zranenú nohu.
„Nechcem sa veľmi nápadne obzerať, ale myslím, že áno,“ odvetil Shikamaru.
„Počuj, Sasuke, je mi ľúto, že si sa musel zamiešať do tejto záležitosti práve teraz, keď si konečne prišiel navštíviť svoju rodinu,“ ospravedlňoval sa Naruto svojmu priateľovi odetému v kvetinovej yukate, ktorý ho podopieral.
„Hlavne sa snaž nezakrvácať šaty, čo mám na sebe, chcem ich vrátiť v pôvodnom stave,“ upozornil Sasuke.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)
bbb – kopie.png

Sasuke už byl unaven, ale na fotografovu výzvu se opět zatvářil co nejelegantněji a uhladil si poslední záhyb na kimonu se vzorem pivoňkových ratolestí. Bylo to už patnácté kimono, které měl toho večera na sobě, čekalo ho však ještě pět dalších z jarní kolekce. Nechápal, proč bylo focení domluveno až na tak pozdní hodinu, proč se konalo na ulici, a proč jsou ta kimona ženská, ale do reklamní strategie módního salonu Kusabana se nepletl. Koneckonců, kdyby se pletl, mohli by si ještě najít méně drzého modela.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Ztichlou školou zněla tichá ozvěna kroků. Kdosi v podvečerních hodinách narušoval posvátné ticho školy. Šel středem chodby, nepřibližoval se k oknům, aby ho nebylo tolik vidět. Přesto se nenamáhal více skrývat. Prošel až na konec budovy, vystoupal po schodech do vrchního patra a stanul před nenápadnými omšelými dveřmi. Nezaklepal, jemně stiskl kliku a potichu vstoupil dovnitř.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Nezavítala sem ani duše. Lidé odjakživa měli pocit, že hřbitov je místo posvátné mrtvým, zakázané živým. Přesto sem Tsunade ráda chodila, když si chtěla odpočinout. Mrtví totiž nekřičí, pouze vyčítají nebo utěšují. Podle toho, kdo je přišel navštívit. Její návštěvy byly zřídkakdy, volných dní za ta léta měla po málu. A když už sem přišla, mlčela a nechala své srdce tiše plakat za všechny padlé.
Tentokrát však nastal čas popovídat si se starým známým, kterého zanedbávala.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Únos Himawari

(Listová)
„Tak co, Shikadai, sudé nebo liché?“ zeptala se Chouchou.
„Ach bože, Chouchou, proč jsem vlastně s tím souhlasil, že si s tebou zahraju kostky, to je taková otrava,“ odfrkl si Shikadai.
„Radši bych pozoroval mraky a odpočíval,“ prohlásil.
„Hele, to tvoje pozorování mraků nás pak dovedlo do velkého průšvihu,“ řekla rychle.
„Co ti myslíš?“ zeptal se nechápavě.
„Ty si nevzpomínáš?“ řekla a hlavu si opřela o svoji ruku, pak se znuděně na něj podívala.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Oči mal otvorené. Bol si absolútne istý, že má oči otvorené. No napriek tomu nič nevidel. Bol v úplne zatemnenej miestnosti. Netušil kde, netušil ako sa sem dostal a jediný objekt, ktorý bol schopný identifikovať, bola konštrukcia, ku ktorej bol priviazaný. A ešte tu niekde boli hodiny. Počul ich tikot. Ako dlho tu už je? Koľko môže byť hodín?
7:21
To zazrel ako prvé, keď zrazu zablikala neónka. Hodiny viseli na stene akurát v takej vzdialenosti, že jasne videl na ciferník, napriek tomu, že jeho okuliare a ochranná čelenka ležali na stole pred ním.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Letní větřík radostně prolítával mezi stromy, skálami či si razil cestičku nad rozskotačenou vodou v potůčku. Chladil rozpálené líce z poledního vedra. Zdálo se to být idylické. Krásný den, a přesto sedící postavy u potoka neměly na tvářích úsměv, který by ladil k okolí, a v mysli bezstarostnost. Bylo to horší, nad čelem toho nejmladšího div nevisela bouřková mračna. To, co slyšel od dvou starších žen, se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Jsem slabá…
Jsem neschopná…
Jsem neužitečná…
Jsem neohleduplná…

Pořád stojím za těma dvěma…

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Na břehu řeky Naka seděli dva černovlasí chlapci, hleděli na vodní hladinu a házeli do ní kamínky. Starší se tvářil spokojeně, ale na mladším bylo vidět, že mu není do zpěvu.

„Vypadáš, že tě něco trápí, Itači. Stalo se něco?“
„Nic, jenom můj nadřízený se nešťastnou náhodou zranil a přenechal mi proto svoji zítřejší misi. A asi to nebude úplně jednoduchá mise, tak jsem z toho trochu nervózní.“
„Proč?“

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

[i]Kde jsi? Zmizel jsi? Všude je tma a já tě nevidím. Ztratila jsem tě z dohledu. Chybíš mi? Chybíš mi! Samota je jako smrt. Prázdná, temná a bez konce. Nedokážu ničím zaplnit propast, jež se zrodila v mé mysli. V mém srdci. Teď když nad tím přemýšlím, není rozdíl mezi myslí a srdcem, protože ztrátu nedokáži vysvětlit ani rozumem, ani zahnat palčivé pocity. Kam jsi zmizel? Je to daleko? Najdu tě? Setkáme se?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Byl na cestě skoro čtyři hodiny a už ho to štvalo. Počasí vládlo naštěstí dobré, ani horko ani zima. Lesy mu ubíhaly rychle, až se z lesů staly louky a z luk pusté traviny s všudypřítomným kamením. Utábořil se kousek od jeskyně, ovšem se však stačil ještě přesvědčit, že nikdo není doma. Klika pro něj. Nebyl. Oheň se neopovážil založit, pojedl jen skromně. Studené sendviče se salámem a proteinovou tyčinku pro energii. Zadíval se na mraky a kochal se jimi.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Čtvrtý Kazekage si promnul oči. Více jak den šel k Neutrálnímu místu, kde se měl setkat se svým přítelem z Konohy. Odpočinek nepovažoval za důležitý, hnaly ho ambice. V Suně čelil kritice, že právě jeho zaviněným využívá feudální pán země Větru služby země Ohně, které byly značně levnější. Rasa se cítil ohrožen. Byl povinen jednat a zakročit. Co ale měl dělat?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

sasuke uprava35.png

Lže, lže, jistěže lže… Co má dělat?! Jak se zachovat před tou neústupnou iracionální snahou? Jak, když už se nemůže, nechce rozloučit ranou do týla? Nestačí všechen ten stud a hanba, když mu zachraňovala život, který by on jí nezachránil? Věděl to… když jí jeho ruka pronikla hrudí, byl jí nejblíž. Všechno, co tehdy řekl, myslel vážně. Neexistoval jediný důvod, proč by ji měl milovat. Naopak mnoho důvodů, proč ona by neměla. Byl v pasti. Dá se láska koupit? Jestli ano, pak musel... Nemohl jinak, ale… prosím, nech mě jít.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Nekončící pláň se táhla až daleko za obzor. Pouze tu a tam vyprahlou kamenitou půdu narušovala samotně stojící skála či menší pahorek s prudkými svahy. Krom toho se ve vyprahlém slunečním svitu zjevovala stopa. Konkrétně se jednalo o tři páry nohou. Dvě mužské a jednu ženskou.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Říkali mu mnoho jmény, ale to nejoblíbenější a nejčastější bylo Monstrum. Nenáviděli ho. Báli se, křičeli na něj, nebo ho ignorovali, jako by nebyl nic jiného než vzduch. Nechápal to, co na něm bylo tak hrozivého?

5
Průměr: 5 (5 hlasů)