manga_preview
Tlumočení B 17

Typ

Diel 87...jpg

„Dobré ráno...“ nad Uchihu sa sklonila žena a v miske držala horúcu polievku.
Rozlepil oči a pošúchal si ich. Do izby sálalo mierne prítmie zo zamračenej oblohy. Vonok disponoval chladom, zatiahnutou oblohou a zo vzduchu prúdiaceho cez ventilačku ste nasávali vôňu prichádzajúceho dažďa. Sasuke si pomaly sadol a prijal do bledých prstov oranžovú misku. Mlčky kývol, lebo pri bôle, ktorý bodavo otravoval jeho krk sa bál prehovoriť. Žalúdok dosiahol stav blaženosti, keď sa do neho začali liať lyžice výdatného vývaru.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

„U všech do války nenasazených mladých bojovníků, to je nuda. Tohle mírový období mě snad zabije!

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Sasuke nebyl z těch, kdo pospíchají do neznáma. Otočil se zády k mříži a opřel se o ni. Kdyby byl ve svém světě, nejspíš by šel dovnitř, ale tady chtěl nejdřív prozkoumat okolí, než se vrhne někam, odkud se nemusí vrátit. Netušil, jak se sem dostal. Vybavoval si boj a pak pocit, že měl brzo zemřít.
„Zachránil mě někdo nebo je tohle smrt?“ snažil se srovnat si to v hlavě.
„A nebo co když to za branou je smrt?“ Nevěděl.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

„Padají mi z očí!“
Řvala jsem a po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy, které babička utírala svými drsnými palci, zatímco mi povzbudivě šeptala: „Vždyť se ti nic neděje, holčičko, to se ti jen zdá, jen se ti všechno zdá, Mito.“ Ale ten sen se další den vrátil a pozítří taky, popozítří a stále a stále. Padalo mi listí z očí a ostatní nechápali můj pláč zaviněný jeho odpornou křupavostí a nechutným hnědým zbarvením.
To listí bylo mrtvé, ksakru! Proč to nikdo neviděl?
Nezáleželo, že mi padá z očí.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

wasting_time______by_tobari21-d7ac9kl.jpg

V panike a zmätku som sa poriadne brániť nevedela. Chvíľu mi trvalo, kým som znovu nadobudla svoje postavenie. Opätkom topánky som mu buchla po chodidle. Zanadával a ustúpil odo mňa. Najprv som zaťala pravú ruku v päsť, no nakoniec som ju otvorila a vystrelila k jeho lícu. Neskutočne ma potom pálila. Miesto, kde dopadla na jeho tvári začalo silno červenať.

5
Průměr: 5 (13 hlasů)
Diel 86.jpg

Mladá žena prstami jemne kývala so sklenicou z boku na bok. Alkohol hnedastej farby, ktorý chutil odporne, nebolo zďaleka to najhoršie, čo ju trápilo. Prázdno v hlave za posledných pár dní doladzovalo slabé svetlo v taverne, kde sedela. Sladký fľak od niečoho jej lepil kožu k masívnemu dubovému pultu.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

„Vítáme vás v Zemi železa, už jsme si mysleli, že nedorazíte, Hokage-sama,“ řekl starý samuraj s bílými vlasy v zeleném brnění, který nás přišel přivítat k hlavní bráně pevnosti.
„Děkujeme za vřelé přijetí, bohužel nás zdržela sněhová bouře, která tudy v posledních dnech prošla,“ poděkoval za přivítání Hashirama. Domluvili jsme se, že o příhodě s bandity a Osmiocasým pomlčíme. Na setkání musíme vypadat silní jako nikdy předtím, a nemyslím si, že by tomu poslední události nijak zvláště pomohli.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
bbb – kopie.png

„Ešte stále nás sleduje?“ sykol Naruto po mimovoľnom našliapnutí na zranenú nohu.
„Nechcem sa veľmi nápadne obzerať, ale myslím, že áno,“ odvetil Shikamaru.
„Počuj, Sasuke, je mi ľúto, že si sa musel zamiešať do tejto záležitosti práve teraz, keď si konečne prišiel navštíviť svoju rodinu,“ ospravedlňoval sa Naruto svojmu priateľovi odetému v kvetinovej yukate, ktorý ho podopieral.
„Hlavne sa snaž nezakrvácať šaty, čo mám na sebe, chcem ich vrátiť v pôvodnom stave,“ upozornil Sasuke.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)
bbb – kopie.png

Sasuke už byl unaven, ale na fotografovu výzvu se opět zatvářil co nejelegantněji a uhladil si poslední záhyb na kimonu se vzorem pivoňkových ratolestí. Bylo to už patnácté kimono, které měl toho večera na sobě, čekalo ho však ještě pět dalších z jarní kolekce. Nechápal, proč bylo focení domluveno až na tak pozdní hodinu, proč se konalo na ulici, a proč jsou ta kimona ženská, ale do reklamní strategie módního salonu Kusabana se nepletl. Koneckonců, kdyby se pletl, mohli by si ještě najít méně drzého modela.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Každý z nás hledá spřízněnou duši
Někdo má ji blíže než tuší
Ono sledovat svět kolem nás stačí
Všimnout si touhy krásných očí

Každý z nás prázdnotu zaplnit by chtěl
Zahojit tu ránu, na kterou obvazy nestačí
Najít toho, za kým do pekla by šel
Zažít ten žár, kdy všechny ledy roztají

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Ztichlou školou zněla tichá ozvěna kroků. Kdosi v podvečerních hodinách narušoval posvátné ticho školy. Šel středem chodby, nepřibližoval se k oknům, aby ho nebylo tolik vidět. Přesto se nenamáhal více skrývat. Prošel až na konec budovy, vystoupal po schodech do vrchního patra a stanul před nenápadnými omšelými dveřmi. Nezaklepal, jemně stiskl kliku a potichu vstoupil dovnitř.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Čtyřiatřicátý díl – Milosrdné lži

S nečitelným výrazem vypochodoval z hlavního vchodu kage budovy, zastavil na široké podestě a zahleděl se na shrbená záda dívky sedící na spodku schodiště. Měla sklopenou hlavu a obličej v dlaních. Že by ji tížilo svědomí?
Nenadšeně si povzdechl a vláčným krokem sestoupil až na prašnou cestu, kde po krátkém zaváhání zůstal stát. Nehnutě koukal do dálky, a přestože ani u rusovlásky nezaznamenal náznak pohybu, věděl, že jeho přítomnost vzala na vědomí.

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

„Vážně je dobrý nápad nechat ji být?“
„Ano, ne, možná. Nevím. Proto se tomu říká experiment, Kohaku.“
Oba dva seděli v místnosti za jednostranným zrcadlem. Kesshouino genjutsu fungovalo dokonale, zamaskovat zrcadlo za zeď pro ni nebyl problém. Tak tam posedávali už přes dva týdny a čas se táhl. Moc se spolu nebavili, pozorovali jejich pokusného králíčka, jak sebou nekontrolovatelně škube a mluví si sama pro sebe. Možná tam někoho viděla, ale Kohaku spíš sázel na to, že se zbláznila. Nebyla by první. A pravděpodobně ani poslední. Každopádně tahle část byla nová. Buď nevydrželi jeho první část, nebo se zbláznili díky Kesshou a laboratorním experimentům. Chtě nechtě ji musel obdivovat.
Protože byla první.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Ibiki zkoumavě hleděl na Sasukeho.
„Jsi si tím jistý, Kakashi?“ zeptal se.
„Nic jiného nám stejně nezbývá,“ pokrčil rameny.
„Tak ho přeneste ke mě, připravím místnost č. 39.“ Neměl tolik místností, těch několik, co tam bylo ale mělo různá čísla, takže si nikdo kromě něj nebyl jistý, kolik se jich tam je.
„Za jak dlouho?“
„Za půl hodiny.“
Nebylo třeba říkat víc. Sakura začala připravovat Sasukeho na převoz. To, že se Sasuke dostal do nemocnice nebylo žádné tajemství, ale od teď se to změnilo na přísně tajnou misi.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:
Diel 85.jpg

[hide=Tanaris blaboce]Dobrý večer všetkým... Jump! Zase som letela jak šialená zo školy (opakujem to znova - neznášam utorky!), ale nakoniec som stihla diel. Pôjdem ho ešte prečítať a keď tak dačo opraviť.
Je možné, že presuniem vydávanie na iný deň, lebo fakt mám rozvrh šialený a ešte som začala pracovať na jednom projekte s naším fyzikom (Ále...bude z toho publikácia a možno budem ocenená!)Laughing out loud Takžeeee hlava úplne mimo!
:D

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:
Diel 32.png

4.615385
Průměr: 4.6 (13 hlasů)

Ráno, asi v čas snídaně mě probudila vůně. Něco smaženého. Vstal jsem a šel se podívat do kuchyně. Byl jsem jediný, kdo to cítil. Když jde o jídlo, myslím, že můj čich je na stejné úrovni jako Kibův. Jakmile jsem vešel do místnosti, z kama to šlo, uviděl jsem svého mistra, jak stojí u sporáku. Dělal volská oka.
„Dobré ráno,“ už si mě všiml.
„Dobré, ero-sennin,“ oplatil jsem mu pozdrav. „Co takhle brzo? A ještě k tomu děláš snídani?“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Viděl širokou brázdu. Zoraná pole. Lesy táhnoucí se donekonečna; dotýkají se oblohy, tančí ve vzduchu a natahují ruce k nebi, ruce obtěžkané plody a šiškami, co se pyšně pohupují a natřásají. Kdykoliv nějaký příhodný les viděl, zamířil do něho. Bylo to doma. Bylo to známé, bylo to uklidňující.
A byl tam stín.
Vlnící se tráva, pole hrající žlutou, zelenou a hnědou, svět kolem něho, celá ta scenérie, která žije a mluví, celé to všechno dává dohromady obrovskou rodinu tvořící monstrózní obrázek v jeho mysli. Musel si zastínit oči, aby neviděl. Připadal si jako nestvůrný, černý brouk brodící se něčím překrásným, něčím, z čeho je absolutně vyloučen, něčím, co se snaží zapadnout, ale v hloubi duše ví, že teď nelze. Vyčnívá a ještě chvíli vyčnívat bude.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

V naději kráčí světlým šerem,
zoufalství vláčí kolem sebe,
ledové kapky krouží deštěm,
srdce se chvěje, pláče nebe.

Listí se zlaté snáší k zemi,
zima ho strhává prsty svými,
v horách hučí přes planiny,
mrazivé ticho a křik bídy.

Slunce co zmizelo před několika lety,
vesnice, kde hranice jsou zrezivělé ploty,
místo, kde pádem končí vzlety,
vesnice, kde dny se měří léty.

Krajinou samoty vítr hvízdá,
nachází pouze opuštěná hnízda.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Konec. Konečně byl konec válkám. Všechny národy se spojily a všichni jsme spolu žili v míru. Byl jsem toho velkou součástí, ale stále mi něco chybělo. A nebyl jsem to jen já.
Sasuke. Zase byl pryč. I když už nebyl tím, kdo se chystal Listovou zničit a bral ji zase jako svůj domov, byl všude možně, jen ne tady. Bohužel nás musel opustit vzhledem k nedávným událostem. Více než mě to však zraňovalo ji. Chtěla být s ním, ale nemohla. Měl bych se jí více věnovat, než se zase Sasuke vrátí. Ale počkat… Co já? Koho jsem měl já? Na koho jsem čekal já? Jasně, všichni mě již uznávali, brali mě jako jejich přítele. Měl jsem najednou tolik přátel, byl jsem hrdinou Velké války ninjů. Ale stále… Stále mi něco chybělo. Nebo snad někdo? Láska? Nevím, v těchhle věcech se já nevyznám. Celý život jsem si myslel, že miluji Sakuru. Ale bylo to tak doopravdy? Ne. Měl jsem ji spíše rád jako svoji nejlepší kamarádku. A i ona mě tak brala. Vždyť celý život milovala Sasukeho. Pane bože, já musel bejt tak otravnej, chudák Sakura.

5
Průměr: 5 (12 hlasů)

Kategorie: