manga_preview
Boruto 18

Série

Kapitola XII. Třešeň

Maskou přijímám svůj osud. Nasazuji si novou tvář a zahazuji tu starou. Všechny skutky a vzpomínky odkládám společně s ní. Jsem nový člověk s novými cíli. Chránit město a jeho obyvatele. Udržovat pořádek. Zbavuji se svého klanového jména a své dědictví vkládám do rukou Shimy. Nechť mi jsou bohové nakloněni!

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Poslední závan rozvířeného větru se rozplynul v lese v Zemi Rýžových Polí. Prach se začal usazovat, přesto byla nad zemí stále hustá vrstva prachového oblaku. Mnoho listů se snášelo k zemi, ať už to byl pomalý, klouzavý pohyb, nebo to byl rychlý a bouřlivý let, jak je zachytil poryv větru. Zbyly tu pouze kmeny stromů očesané o všechno listí i s větvemi a některé menší i starší stromy byly roztrhány.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:
Diel 95.jpg

„Nagayáááá,“ zahulákal Kiba na celú obývačku, ktorá sa hýrila zvukmi.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:
Diel 94...jpg

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Cesta Raiua a Tayuyi je zavedla ze Země Blesku do Země Chladu. Cestovali běžnou chůzí, nikam nespěchali, a buď byli zticha, nebo si povídali o ničem. Raiu nechtěl na Tayuyu příliš tlačit nebo tak, a ona zase neměla tolik zájem. Zastavovali se pouze na odpočinek nebo ve městech se ubytovávali k přespání a druhý den opět vyrazili. Během toho se trochu blíže poznali, ale obzvlášť Tayuya zůstávala obezřetná. Pořád Raiuovi nevěřila, alespoň ne tolik, aby mu o sobě řekla něco víc... osobního.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Už před několika lety mi došlo, že mír mezi pěti velkými národy má asi takovou šanci na dlouhou životnost jako láhev saké ve stolu alkoholika. My ninjové jsme totiž od malička cvičeni k jedinému cíli, a to k boji. Co si pamatuji, tak odjakživa měl náš klan nějaké nepřátele, proti kterým jsme museli bojovat, a přátele, kterým jsme nemohli věřit, protože jak je známo, situace na bojišti se mění každým okamžikem, a tak se z přátel často stávali nepřátelé a naopak.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Diel 94.jpg

Mladý muž sa pretočil z boku na bok, lebo proste slnko. Nemal rád, že ho otravovalo presne vtedy, keď nemusel do práce. Nespokojne zavrčal a prudko sa posadil. Tvár si zložil do dlaní, lakte zapierajúc do kolien. Postavil sa a letmo sa prezrel v zrkadle vstavanej skrine. Krvavé vlasy mu odstávali na všetky strany. Nič nezvyčajné. Upravil si ich pár šikovnými pohybmi a šmátrajúc po tričku si uvedomil, že zdola počuje koledy. Ústa sa mu rozšírili do úsmevu.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Kapitola XI. Co je přirozené

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Diel 92.jpg

„Ňo,“ Fuu sa zaprela o stôl s perom medzi prstami, „čo všetko máš vo zvyku jesť na sviatky?“
Gaara hodil na ňu trocha vyoraný úsmev: „No ja...“
„Nevieš?“ dvihla obočie s úsmevom, „ty si nikdy nevaril štedrú večeru, však?“
Úškrn sa mu dral na tvár, keď kýval hlavou.
„Fajn,“ zaškerila sa, „tak sa spraví zoznam.“
„Súhlasím.“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

V malém táboru u hranic mezi Zemí Ohně a Rýžovích Polí, nebo novým názvem Země Zvuku, byl klid. Tayuya seděla opřená o kámen, nohy překryté dekou a tiše přemítala o svých možnostech. Raiu seděl naproti ní přes tábořiště, taktéž opřený o kámen s rukama za hlavou a sledoval mraky. Atmosféra byla klidná, ale Tayuya zůstávala připravená Raiua zabít. Vlastně, ona to přímo plánovala. Jednak byl bezpečnostní riziko, protože věděl toho příliš o tom, co se tu dělo.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Byla to polední přestávka a její spánek ve stínu stromu, zatímco sám žvýkal poslední zbytky oběda a pozoroval její tmavé kruhy pod očima. Byl to ten klidný čas, kdy jste zvláštně spokojení, i kdyby jen trošku, maličkatou trošku, a necítíte svoje temný démony, nelítají kolem vás, protože kolem vás hrají cvrčci a řvou ptáci, protože obilí je zlatý, někde v dálce bučí krávy a chvíli není co dělat, vánek čechrá vlasy a nikdo zbytečně neplká. Přesně takový čas. Natáhl se pro bandasku vychlazeného mléka a řádně se napil. Vrátila se mu tady chuť k jídlu. Práce a slunce a její pohrdající, tvrdé oči, kterým byl ukradený, tohle všechno konečně po dlouhý době dávalo smysl.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Kapitola X. Nevyhnutelnost

A pravil rybář: „Hleď, ženo, utopenci od mostu.“
A odpověděla rybářka: „Není už žádného mostu.“
Moudrá žena rybařila dál.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

i_can__t_give_up_on_you___pg14_by_matsuoayumi89-d4xb5og.jpg

Neznámy spacifikoval obe ruky Inuzuke, ktorá len márne kopala nohami. Niečo ju omráčilo a hlava jej bezvládne padla do vankúša. Tiché dupoty sa rozľahli po jej koberci, snažiac sa dvihnúť na ne oči, jej vyschlo v krku. Tmavých tmavých postáv bolo toľko, že zaplnili celú izbu. Chcela skričať, no jej hlasivky neboli schopné vydať zvuk. Osoba tlačiaca ju do postele ju dusila mocnými rukami pod uzlinami. Panika naprosto všetko pohltila, keď sa Segawa hrdelne rozplakal. Vtedy vyvinula, až nepochopiteľnú silu a s vreskotom odtlačila votrelca. Kde sú všetci?

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Když si byl král jistý, že je Kakashi dost daleko a opravdu nic neuslyší, šel se podívat na "sušenky", které se mezitím vzpamatovali a snažili se zdrhnout.
"Ale, ale, copak to tu vidím? Snad ne snahu o útěk."
"Vy, kdo jste a co po nás chcete?!" řval Naruto.
"Já jsem se ptal první."
"Nebuďte hloupej, je snad očividný, že se snažíme zdrhnout, ne?"
"Stejně tak je očividný, co po vás chci."
"Ne, to teda není očividný!"

5
Průměr: 5 (3 hlasů)


Kapitola IX. Táborové ohně

Letní trávy
Vše co zbývá
Ze snů vojáků

- Basho Matsuo (volný překlad)

Praporec seskočil na cestu vedoucí k vojenskému ležení.
„Zvládli to rychle,“ podotkla Hinata. „Byli jsme pryč jen pár dní a už tu mají doslova pevnost.“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Tayuya a Raiu společně seděli u zapáleného ohně. Ona seděla s přikrytýma nohama. Ležení si užila dost a sledovala Raiua, který byl opřený o kámen se zavřenýma očima, avšak pochybovala, že skutečně spal. Který blbec by v přítomnosti nepřítele usnul? I když ji vytáhl zpod stromů, léčil tři dny a zavazoval rány. Proč by to dělal? Proč by to kdokoliv dělal? Musel něco po ní chtít. Ale co? Pak tu byla i jiná věc. Jak to udělal. Zdravotní ninjutsu není něco, co by dokázal každý ninja a on rozhodně nebyl jako každý, ne povahově.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:
Akame3.png

Stála před stolem Hokage, obě mlčely. Tsunade si ji dlouze a pátravě prohlížela, ruce založené pod bradou. Touazuki začínala být nervózní. Provedla snad něco? Po několika napjatých minutách prolomila žena za stolem tíživé ticho. S trhnutím se pohnula, jako by jí za tu dobu ztuhly všechny svaly, a pak si odkašlala.
„Můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že si naši radní vyžádají speciálně tebe do další mise?“ mračila se na ni Tsunade.
„Mám vnitřní kouzlo, kterému nikdo neodolá?“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Diel 90.jpg

Prítmie v známom bare pôsobilo ukľudňujúco. Kožené sedačky dodávali veľkej miestnosti plnej ľudí luxusný nádych. Bolo narvané. Čašníci behali tam a späť s plnými tácňami. Žena si bezmyšlienkovite obzerala okolie. Hlavu nemala prázdnu tak, ako výraz. Čo je so Sasukem? Jeho hlboké oči a tmavé vlasy mala pred očami namiesto skupinky jouninov popíjajúcich čaj. Prečo sa neukázal? I keď tomu neverila, mala v tom skutočne prsty Sakura? Alebo sa chystal za ňou, ale ona ho prepadla?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Kakashi si promnul oči. Od Irukova posledního hlášení uběhly dva dlouhé dny, v kterých toho nic moc nenaspal. Čekal na skupinu, která měla dorazit s dítětem, které přežilo chakrový výbuch. Kvůli slabému spojení byl Iruka dost stručný, takže toho Kakashi věděl asi tolik jako klevetící báby na trhu. Zatracený krámy, nedokázaly spolehlivě fungovat!
Očekával jejich příchod každou chvíli, byli pouze dva a půl dne cesty od Konohy… Složil hlavu do dlaní, asi se nic nestane, pokud si na chvilku zdřímne…
Zavřel oči a poslouchal ticho.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)


Kapitola VIII. Pryč

Kráčíš po mostě
Který už nebude
Hledíš po cestě
již ubude

- Toyotomi Shingen, Náčrtky z války

„Vzpamatuj se!“ zařval na plakající dívku mistr genjutsu. „Copak seš malý děcko?“

5
Průměr: 5 (2 hlasů)