manga_preview
Boruto 20

NFFORPG - Svět Shinobi


Volných míst: 1-3

Tým Saito





Tým Goku






Tým Tamaki






Tým Kuro







Tým Nekomi






Tuláci













Aktuality, sdělení:

2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí světa kolem nich a jeho obyvatel.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že sám porazil obávanou bandu hrdlořezů, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Jaké věci se do této kolonky dostanou bude dost záležet na situci a oné věci. Obvykle to budou věci, které vaše postava provedla nějak anonymně nebo tajně.


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Po, 2018-02-19 19:54 | Ninja už: 3875 dní, Příspěvků: 1685 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Chata
„To jsem rád,“ usmál se mladík a nandal Razakimu nášup. Už od prvního setkání musel přemýšlet nad stavem těla tohohle chlapce. Chtěl se ho zeptat, ale bál se, že by mu tím přivodil nějaké nepříjemné vzpomínky. Co když byla ale tahle informace důležitá z hlediska pronásledování?
Z myšlenek ho vytrhla Hikari.
„No,“ nadechl se, když polkl sousto. „Nejdřív dojíme, pak hodíme nádobí na déšť a ten ho vymyje. Pak bude chvilka pro výměnu názorů. Nebo může být hned, jestli chceš. Co se týče zítřka, vypravil bych se za překupníkem, který bude umět rozluštit tu zprávu. Shiori ani Razaki zatím neřekli, kam by chtěli jít, takže předpokládám, že jsi přišla první, Hikari-chan,“ usmál se na dívku. Konečně ho také napadlo vzít si košili. Tetování ANBU na rameni sice už nebylo, ale jizva mohla leccos napovídat. A on je vážně nechtěl vyděsit. Vždyť to byla už jen minulost.
On sám byl pouze náhodný kolemjdoucí bavič.

Fujiko Yarui
Les
Fujiko do kapesníku nasypala poslední hrst borůvek a pokývala hlavou. Tohle by mělo stačit pro všech pět, tedy v případě, že budou mít ještě maso. Bylo dost možné, že si dneska pochutnají na dobrém lesním ragú. Dívce zakručelo v břiše. Možná by mohla jít naproti bratrovi, pomoci mu se zajíci a nasbírat další ovoce.
Znovu pokývala hlavou. Byl to dobrý nápad.
Dívka vykročila směrem, kde se domnívala, že Taichi je. Když však dorazila, zaslechla šílený řev a polekaně vzhlédla. „Pro pána krále, Taichi! Sensei říkal zajíce, ne medvěda!“ vyděsila se.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, Čt, 2018-02-15 12:53 | Ninja už: 3440 dní, Příspěvků: 527 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Toriko
Tým Goku
městečko Hama -> lázně

Toriko následovala dívčin pohled, nic zvláštního však kromě hromady zaschlé hlíny neviděla. Proto s polknutím nacpala do pusy zbytek dango knedlíčků ze špejle a rozhlédla se kolem sebe. Kromě velké haly a několika lidí, kteří šli buď dovnitř nebo ven, ale nic zajímavého neviděla. Interiér lázní byl příliš okázalý, než aby plavovlásce cokoliv říkal. Jediné, co dokázala ocenit, bylo dobře opracované dřevo, solidní sochy a dango knedlíky.
"A do jídelny je to kudy?" obrátila rozcuchanou hlavu zpátky na recepční. Na koupání bylo času dost, teď byl nejvyšší čas na domluvené představení. Když už se k něčemu Toriko uvázala, dávala si dobrý pozor na to, aby to taky drdžela. Proto než aby počkala na dívčinu odpověď, rovnou vyrazila směrem, který jí přišel nejpravděpodobnější jako směr, kudy by se lidi mohli chodit najíst. Ostatně na výběr tu moc možností nebylo. Doprava, doleva nebo nahoru po schodech. Nahoru se určitě chodilo spát jako všude jinde a vpravo musely být za každou cenu koupele. Proč, v tom neměla Toriko tak úplně jasno, ale protože byla levák, preferovala pokaždé levou stranou. A jestli si měla vybrat mezi koupelí a jídlem, musela levá strana rozhodně znamenat jídlo.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Út, 2018-02-13 03:05 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Pan Tsubasa, Shou, Zabiják Chiro
Země Čaje, městečko Hama
„Samozřejmě,“ usmál se na dívku řezbář, zatímco se jeho učedník upřímně vyděsil, když viděl, kolik prachu Toriko po krámku roznesla.
Ta ale na nic nečekala a poté, co se sbalila, se prostě sebrala a odešla.
Další společenské interakce, vyjma prodavače s dango knedlíčky, se jí dostalo až v lázních na recepci.
„E-Eh?“ zamrkala slečna za pultem, když spatřilo ne zrovna upravenou a čistou Toriko, s plnou pusou sladkého těsta.
„M-Madam Miyano vás očekává v jídelním sále, slečno...“ dostala ze sebe nakonec recepční, když se jí podařilo Toriko konečně správně zaškatulkovat.
„M-Možná byste se ale měla jít nejdřív umýt...“ poradila blondýnce s nejistým úsměvem ještě.
Na hoře, tyčící se nad městečkem, se mezitím odehrávalo drama.
„Nemůžeš to prostě vzdát a jít k čertu!?“ křičel na černovlasého šermíře zhruba stejně starý mladík přes rameno, prchající před ním skrze praskliny, balvany a letmé výtrysky páry, co si prorazila skrz kámen cestu na povrch.
„Chcípni!“ zařval na svého pronásledovatele mladík a mrštil po něm během výskoku a otočky o 360 stupňů dvojici kunaiů s výbušnými lístky. Na šermíře se rozletěl ale jen jeden. Ten druhý se zabodl do kamene před ním.

Hikari
Tým Tamaki
Chata
Se svými myšlenkami naštěstí nezůstala Hikari osamotě moc dlouho. Tamaki se totiž přiřítil zpátky skoro hned, jak odešel. Dívka sebou nejprve cukla a v pohotovosti čekala, co bude. Když se ale ukázalo, že šlo jen o jídlo, stekla jí pomyslná kapka skepse po čele a ona se opět uvolnila. Asi si na tyhle lidi bude muset chvíli zvykat...
„Itadakimasu,“ popřála ostatním i ona, když jim Tamaki rozdal jejich porce, a dala se do jídla. Dlouho to ale nevydržela.
„Jak budeme dál postupovat, Tamaki-san?“ zeptala se ho a natočila se k němu čelem se znatelnou vážností v hlase. Tamakiho kuchyně byla stále stejně vynikající, ale Hikařin cíl pro ni byl důležitější a dožadoval se splnění.


Obrázek uživatele Reiko-chan
Vložil Reiko-chan, St, 2018-02-07 17:22 | Ninja už: 810 dní, Příspěvků: 28 | Autor je: Prostý občan

Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Chata

Shiori seděla u ohně a užívala si klid a mír tohoto okamžiku. Oheň příjemně praskal a hřál. Sem tam malá jiskřička poposkočila v ohništi a zapraskala. Zavřela oči a znova nasála krásnou vůni masa. Zaposlouchala se do okolí. Zvenčí k jejím uším doléhal neustále se opakující šepot deště dopadající na střechu domu a listy stromů. Ano. Byl to úžasný pocit. Skoro stejný jako tehdy, když chodila se svou skupinou a senseiem na mise. Skoro. Otevřela oči a zadívala se na Hikari. Seděla dost napjatě. Její klouby skoro zbělely, jak měla zatnuté prsty do dlaní. Hikari musela procházet silným vnitřním bojem. Tenhle pocit Shiori znala. Mnohokrát jím prošla, než se rozhodla utéct. Chtěla Hikari něco říct, ale věděla že nic teď nepomůže, a navíc nevěděla co vlastně říct.
Chtěla se ponořit do vlastních myšlenek, když v tu chvíli Tamaki vběhl do místnosti jako splašený. Docela ji to vyděsilo, jelikož nic takového nečekala. Pak ale stačil jediný pohled na Tamakiho. Přistihla se, jak se začíná červenat a odvrátila pohled zpět do ohně. To stejně nezabránilo nenápadnému pokukování, když Tamaki šel pro talíře a následně, když připravil jídlo.
Páni. Vytrénovaný, až na to zranění dost dobrý.V duchu posuzovala Shiori. Pak přišel Razaki a Shiori toho rychle nechala. Vzala si od Tamakiho jídlo usmála se na něj a poděkovala mu. Dala ruce k sobě a pronesla: „Itadakimasu“. Na to se pustila do jídla. Bylo úžasný, jak předem očekávala. Až všichni dojí umyji nádobí a pak bude čas na otázky. Rozhodla se Shiori. Přece jim teď nepokazí tuto chvíli.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, Po, 2018-02-05 21:05 | Ninja už: 3440 dní, Příspěvků: 527 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Toriko
Tým Goku
obchod pana Tsubasi

Zatímco se Toriko věnovala s maximálním zápalem svojí práci, ručička na hodinách neúprosně míjela jeden milník za druhým. Plavovláska by si toho však ani nevšimla, kdyby ji z práce nevyrušil starý řezbář.
"He?" zdvihla k němu hlavu, což doprovodil zvuk křupnutí její krční páteře. Být tolik hodin v jedné poloze nebylo pro kosti tím nejpohodlnějším, ale lupnutí Toriko očividně nezaujalo tolik jako následný pohled z okna.
"Je tma," konstatovala objevně úžasný jev a několik dlouhých minut zůstala na potemnělou oblohu zírat. Až poté se obrátila zpátky k panu Tsubasovi a zůstala na něj zírat v očekávání, že jí zopakuje svá předešlá slova. Uvědomovala si, že na ní starý muž před chvílí mluvil, ale neměla nejmenší ponětí, co jí vlastně říkal.
"Aha," vypadlo z ní po dalších pár minutách trapného ticha a očního souboje, když jí konečně došlo, že by patrně měla už jít.
"Tak fajn, ojii-chan, ale ještě to není hotový," začala skládat všechno své nářadí zpátky do dřevěné bedny, kam navrch přidala i torzo, hlavičku a čtyři končetiny, jež z neforemného špalku zatím vytvořila. Jakmile bedně doklapla víko, zmizela truhla opět v bílém obláčku kouře a Toriko se za zvuku děsivého křupání posbírala z tureckého sedu zpátky na nohy.
"Tak já teda jdu," oznámila a jala se ze sebe dlaněmi setřepat všechen prach z obrušování dřeva, jemuž se poslední hodinu věnovala. Po obchůdku se tak na okamžik zdvihl oblak oranžového prachu, který se následně usadil na dřevěné výtvory starého řezbáře. To už byla Toriko ale na odchodu.
"Zítra zase tady, ojii-chan," zdvihla ruku na pozdrav, než za ní s cinknutím zapadly dveře a plavovláska se ocitla na poloprázdné ulici. Po dalším dlouhém protáhnutí, jež se neobešlo bez praskajících kloubů, se rozhlédla do obou směrů a vycházkovým krokem zamířila zpátky k lázeňskému domu. Měla nejvyšší čas na návrat, aby stihla tak akorát svoje číslo. I když neměla nejmenší ponětí, v kolik hodin vlastně začínalo. Ale byl večer a večerní zábava začínala někdy večer, ne snad?
Toriko dorazila před dveře lázní o půl hodinu později s dvěma špejlema plnými ovocných dango knedlíčků, které do sebe sunula s úctyhodnou zručností. S tvářemi plnými jako křeček tak vstoupila dovnitř a zazubila se knedlíkovým úsměvem na dívku v recepci.
"Hak hem hahy," zamumlala na ni s plnou pusou a s hrdým vypnutím hrudi si založila ruce v bok.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Po, 2018-02-05 16:03 | Ninja už: 2612 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Prostý občan

Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Chata

Rychlost, jakou Tamaki zvládl celý proces, ho na moment ohromila. Nad jeho omluvou nezbývalo, než se usmát.
"V pořádku, Tamaki-san. Děkuji, že se o nás tak staráš."
Razaki byl na jednu stranu rád. Vždy se cítil špatně, když někomu musel ukazovat své stehy na podivně zbarvené kůži. Stačilo, že je děsil očima. Ale on za to nemohl. Bez toho by zemřel. Takhle se mohl umýt celý a nemusel nikomu nic vysvětlovat. Alespoň zatím.
Když se uvolnilo místo, vlezl si do vody a pořádně se umyl. Už dlouho neměl teplou vodu.
*Kéž by to můj společník mohl cítit také.*
Pořádně si pročistil i místo, kde se jeho ruce poprvé oddělily od těla. Nikdy s tím žádný problém neměl. Netekla z toho dokonce ani krev. Měl ji ještě vůbec?
Utřel se, převlékl a vrátil se k ostatním. S vděkem přijal jídlo a lžíci a pustil se do jídla.
"Je to výborné, ještě jednou děkuji!"

Shi
Shiho trojka
Shiho tajná lokalita

Den se pomalu, ale jistě chýlil ke konci a Shi střídavě sledoval své nové svěřence, jak se věnují svým úkolům. Obstojně, aby tak řekl. Líbilo se mu zapálení pro věc, kterou v sobě měli. Vypadalo to, že se vážně hodlají zlepšit.
*Je fakt, že takhle ze začátku jsou nadšení všichni. Pravda se ukáže až při dlouhodobém tréninku. Nadšení totiž dost často umírá na nároky vytrvalosti.*
Přemýšlel, jak trénink co nejvíce zefektivnit. Nevadilo mu, že trénují každý něco jiného, to bylo přirozené, jen mu vadilo, že se každému z nich nemůže věnovat individuálně a celou dobu.
*Já přeci klonovou techniku uměl, nebo ne?* poškrábal se nervózně na hlavě. Tohle nenáviděl a měl pocit, že ví, co tyhle stavy způsobuje.
*Jak já tu věc nenávidím!*
Chtěl by tomu jednou přijít na kloub. Jak to všechno funguje, stát se pánem nad svým vlastním tělem, nad svou vlastní myslí. Ale třeba to jednou všechno samo naskočí a on nebude muset podstupovat tohle všechno.

"Yuu, jsme hodně věcí, ale nejsem medik. Pojď zpátky, napij se, lehni si a opři si natažený nohy o strom!" instruoval svého prvního žáka, který vypadal, že každou chvíli padne.

"Ari, ty se na to pořádně soustřeď. Tohle je jiná technika, než jaké jsi dosud dělal. A paralýza elektřinou je nepříjemná. Takže dávej pozor, ať nezraníš sám sebe!" Chtěl být jen opatrný. Člověk se ztuhlými svaly mu bude k ničemu. Blížila se noc.

"Skvělé. Jen tak dál. První se soustřeď na samotné tvoření raitonu. Pak, až to budeš dělat s naprostou jistotou, přejdi k samotnému vpouštění. Jakmile budeš mít pocit, že toho máš dost, nebo začneš být zbrklá, přestaň a dej si pauzu."
Z rozkazovacího hlasu přešel na uklidňující a melodický. Nechtěl dívku vyrušit ze soustředění.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Čt, 2018-02-01 17:14 | Ninja už: 3875 dní, Příspěvků: 1685 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Chata
Ve zlomku jedné vteřiny se Tamaki změnil v profesionálního rychlo-umývače. Jako uragán nalítnul do umývárny, kde ze sebe shodil oblečení, namočil se, namydlil se, polil jedním kýblem a začal se sušit.
„Soráč, Razaki, rád bych si povídal, ale bojim se, že se to maso spálí, když na něj nebudu koukat,“ zazubil se omluvně, navlékl si kalhoty a do půle těla svlečený naběhnul zpět k ohništi, kde zkontroloval svůj výtvor.
Mladík možná působil uvolněně, ale jakmile šlo o vaření jídla, byl neskutečně úzkostlivý, když měl od vaření jen na chvilku odběhnout. Věděl, že se nemusí bát, protože oheň hlídaly dívky, přesto se mu celých těch pár minut, co se koupal, v hlavě přehrávaly katastrofické scénáře v hlavní roli s kusem masa v popelu.
„Výborně, právě včas!“ prohlásil a odběhl ke kredenci, ze kterého vytáhl čtyři dřevěné talíře, s nimiž se zase vrátil a každému nandal pořádnou porci dušeného kančího a rýže. „Tady jsou lžíce,“ zazubil se ještě.
Starost o jídlo ho tak zaměstnala, že úplně zapomněl na košili, která by zakryla jeho širokou jizvu na levém rameni. Nikdy to dělat nemusel, ale před těmihle dětmi by asi měl.

Obrázek uživatele Asaki Uchiha
Vložil Asaki Uchiha, Út, 2018-01-30 15:19 | Ninja už: 1371 dní, Příspěvků: 388 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Okami Inuzuka
Tým Nekomi

Shiho tajná lokalita

Podívala jsem se na Yami, která seděla vedle mě. Následně jsem sledovala Shiho, jak vysvětluje ostatním, co mají dělat a čekala jsem, až dojde řada na mě. Věděla jsem, že mě bude vše nejspíše vysvětlovat vše jako poslední, protože jsem ještě skoro nic nevěděla.
Když pak ke mně přišel, tak jsem se na něj podívala. „Jasně,“ řeknu mu a následně si vezmu do ruky kunai a začnu se soustředit na svou chakru. Nějakou dobu se nic moc neděje. Po chvíli se na kunai objeví sem tam blesk, ale není to vůbec ono. ‘Sakra, sakra ještě se asi budu muset hodně učit,‘ pomyslím si a dále se soustředím na svou chakru.
Yami se mezitím začne procházel po okolí. Já se dále soustředím na svou chakru, kterou pouštím do kunaie. Po chvíli se začne objevovat trochu více blesků, ale pořád to ještě není ono, tak si jen povzdechnu a dále pokračuju.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Po, 2018-01-29 17:57 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Hikari
Tým Tamaki
Chata
„Hai,“ přikývla Hikari Tamakiho slovům.
Když se mužská část odebrala do umývárny, sedla si na paty k ohni i ona a stejně jako Shiori si hodila vlasy dopředu, aby jí rychleji schnuly.
Oheň sice neviděla, ale slyšela ho a cítila jeho teplo. To bylo příjemné skoro stejně.
Co bude dál...? Po dlouhé době měla konečně pořádnou stopu. Mohla být už jen pár krůčků od cíle, a přitom klidně i míle daleko. Jak si měla dál počínat? Mohla se na tuhle trojici vážně spolehnout? Jak jen měla z téhle šance vytěžit co nejvíc!?
Hikari se zamračila a sevřela dlaně v klíně v pěsti. Cítila se, jakoby byla každá vteřina, nevěnovaná honu na ty lotry, promarněnou, a i když jí logika přesvědčovala o opaku, nemohla se té úzkosti zbavit...

Pan Tsubasa, Shou
Země Čaje, městečko Hama
Mladý učedník předstíral, že oprašuje vystavené kousky, ale ve skutečnosti Toriko celou dobu ostražitě sledoval. Už od jejího příchodu mu připadala jako nějaký šílenec, ač roztomilý, který si neviděl do úst, ale když prakticky odnikud vytáhla truhličku s nářadím, vyvalil oči.
„Kde to sakra vzala!? Nic takovýho u sebe neměla! Ani to neni naše!“ nechápal Shou a už už se chystal dívky zeptat. Pak si ale vzpomněl na její vystupování, umanutě se zašklebil a rozhodl se, že jí rozhodně žádným dotazem radost neudělá!
Hodiny plynuly a dřevěného odpadu kolem Toriko přibývalo. Ta se ale ani na okamžik od své práce neodvrátila. Dokonce si ani přestávku neudělala. Jako by pro ni okolí přestalo existovat, včetně všech zákazníků, co se během toho v krámu vystřídali.
Shou z toho byl nejprve značně nesvůj, ale když viděl, jak moc se dívka soustředí, nemohl jinak, než zvědavé pohledy dotyčných uklidnit a ujistit, je, že je vše v pořádku. Večer už sám seděl na židli kousek od dívky, opřený pažemi o opěradlo před sebou, a sledující ji při práci.
Dvojici vyrušil až chlapcův mistr, který konečně vyšel ze své dílny.
„Zavíráme, slečno,“ došel až k Toriko a nezaujatě na ni shlédl.
„Chcete-li, můžete přijít dokončit svůj výtvor zítra, ale pro dnešek je čas skončit a zavřít krám,“ oznámil jí s rukama za zády.


Obrázek uživatele Reiko-chan
Vložil Reiko-chan, Ne, 2018-01-28 22:58 | Ninja už: 810 dní, Příspěvků: 28 | Autor je: Prostý občan

Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Chata

Holky šly společně do místnosti s ohništěm. Zatímco Hikari ostatním oznámila, že došla teplá voda Shiori doplnila, že studená je na tom stejně. U sudu se Shiori rozhlédla po okolí a zabručela: „To je teda počasí. Brrr. Ať už jsme v teple. Ještě něco chytíme nebo nastydneme.“ Uvnitř se Hikari přemístila k ohništi a položila kýbl s vodou do plamenů. Shiori odnesla svůj zpět do umývárny. Když byla hotová konečně si sedla k ohništi. Protřepala si vlasy a bezděky je přehodila přes ramena, aby jí rychleji uschly. Maso již začalo líbezně vonět a Shiori se sbíhaly sliny. Nakonec nebyla jediná.
Otočila se na Tamakiho. „Jo v pořádku. Zatím to tu pohlídáme. V klidu se umyjte.“ Pak ještě dodala: „Je to opravdu úžasný pocit. Cítím se jako znovuzrozená.“ Chytla se za ruce a pořádně se protáhla. Načež se přisunula blíž k ohni, aby ohlídala maso před spálením.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, So, 2018-01-27 09:49 | Ninja už: 599 dní, Příspěvků: 75 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Ari Shigeru
Tým Nekomi
hromy - blesky

"Wooooow." Uniklo Arimu bezmyšlenkovitě z úst když si všiml, co se bude Yuu učit. Takové detaily nebo spíš základy se mu vždycky líbily a obdivoval všechny, kteří je uměli využívat tak, jakoby to dokázali už od narození.
"Jeď Yuu!! To dáš!" Zakřičel na něj povzbudivě mezitím, co se jeho nový společník coural k jezírku a chystal se začít s chůzí po vodě. (Ve chvíli kdy zakřičel, někdo nejspíš promluvil, ale k Arimu se ta slova přes jeho hlas nedonesla a ani si nevšiml, že to byla otázka Shiho.)
"To musí být paráda, pak se to určitě taky naučím." Dodal a jeho oči mu zářily jako hvězdy, při pomyšlení na něco takového, jako je chůze po vodě.
Jestli vypadal ohromeně do té chvíle, po krátkém výstupu Shiho se svou technikou byl v sedmém nebi. Tentokrát ho poslouchal jak nejlíp mohl, hltal každé jeho slovo a snažil se zachytit každičkou pečeť, kterou Shi před výpadem provedl.
"Ano. Ano. Jo! Jasně!" Přikyvoval Shimu na jeho instrukce a už se nemohl dočkat, až si to vyzkouší sám.
"Není to ten styl co bych si představoval, ale jako základ je to fajn." Pomyslel si a na moment se pohroužil zpět do vzpomínek na svou minulost. Nedělal to často, ale teď jakoby se tomu nedokázal ubránit. Před očima jasně viděl moment, kdy stál před svým senseiem, který mu radil jak se zlepšit.
"Sensei! Mě se nechce bojovat z dálky, to je prostě nuda! Nemáte v rukávu něco lepšího než jen Raiton: Jibashi?" Řekl tehdy s neskrývaným odporem k technikám s dlouhou přípravou. Když si pomyslel jaké to bude se základními technikami Raitonu, chctělo se mu brečet. Nebyl to vůbec jeho styl.
A v tu chvíli mu sensei poklepal na rameno.
"Víš co? Něco mě napadlo. Pojď semnou." Řekl a zavedl ho do knihovny, kde na něj vysypal hromadu knih o historii Oblačné vesnice a každém z raikagů jejich historie.
"Vidíš? Tohle by ti sedlo ne? Trochu víc kontaktu... Ale buď si jistý, že to bude o dost složitější a sám tě to nenaučím." Usmál se.
"Jo! Tohle je přesně ono!" Opětoval senseiův úsměv také svým.
"Fajn. Jediný co tě můžu k tomuhle naučit já je technika problesknutí."
A tak se jednou Ari naučil Shunshin no jutsu.
"Kunaie? Co? Vpouštění chakry?" Podivil se, když ho další Shiho slova vytrhla ze vzpomínek.
"Tak jo, jdu na to!" Vykřikl a vydal se opodál vyzkoušet poprvé techniku Raiton: Raikoudama...

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Pá, 2018-01-26 15:28 | Ninja už: 2612 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Prostý občan

Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Chata

Mlčky čekal, až se obě dívky umyjí. Zíral do ohně a uvažoval nad vším možným a přitom nad ničím. A zároveň byl nervózní, protože nevěděl, co bude Tamaki říkat na stehy, které má Razaki na rukou. Jestli ho za to nakonec neodsoudí. Věděl, že by neměl, ale někteří lidé jsou v tomhle směru hloupí.
*Nemůžu se dočkat, až se jednoho dne vrátím do Vesnice umělců. Ale ještě nemůžu. Ještě to nejde. Teď bych byl zklamáním.*
Usmál se, protože si představil, jak plný nových zkušeností, znalostí a technik dorazí zpět jako hrdina a jeho sensei ho přivítá s otevřenou náručí.
Golem seděl v rohu místnosti, mlčky, jako pomník. Hleděl do prázdna.

Měl hodné kolegyně. Mysleli i na ně dva a začaly připravovat vodu na další koupel.
"Děkujeme!" usmál se široce a div obě dvě neobjal. Už se vážně těšil. A Tamakiho zmínka o jídle v něm opět probudila hlad.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Čt, 2018-01-25 20:44 | Ninja už: 3875 dní, Příspěvků: 1685 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Chata
Tamaki si celou dobu, kdy se dívky koupaly, seděl na rukách a zarytě hleděl na opékající se maso. ‚Nesmím jít šmírovat, nesmím!‘ opakoval si svou mantru a čas od času jeho oči zabloudily k Razakimu. Jenže chlapci byla přítomnost zcela nahých dívek za tenkou zdí naprosto ukradená. Jak jen mohl?!
„J-jistě, Hikari-chan,“ vykoktal a snažil se vypadat nevinně, aby si snad dívky nedomyslely, že se celou dobu v sobě snažil objevit schopnost vidění skrze předměty. „Děkujeme holky, jste vážně moc hodný,“ zapracoval na svém výrazu lépe. „Až se umyjeme, sundám maso a budeme moct jíst. Přes noc pak nasuším zbytek, aby se nezkazil.“

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Čt, 2018-01-25 17:43 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Taichi Yarui
Kdesi v lese
„Hele chlupáči, já se s tebou nechci prát, oukej?“ zvedl Taichi obranně dlaně před sebe, když si hodil zajíce, kterého předtím usmrtil ránou do zátylku, přes rameno.
„To si fakt nemoch vybrat na vstávačku ze zimního spánku lepší čas?“ ušklíbl se modrovlásek. Nu což, při nejhorším si s ním trošku zacvičí, než medvědovi dojde, že tu ztrácí čas, a nebo než to Taichiho přestane bavit.
Přesto mu ale na tom zvířeti přišlo něco zvláštního. Tvářil se už od příchodu pěkně naštvaně, čím to mohlo být?


Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, St, 2018-01-24 11:46 | Ninja už: 3440 dní, Příspěvků: 527 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Medvěd
Tým Kuro
lesní mýtina

Byl to den jako každý jiný. Ráno, zatímco jsem tvrdě spal s hlavou pohodlně uloženou na tlapách a první sluneční paprsky mě začaly hřát na čenichu, ozval se ten nejotravnější zvuk na světě.
Bručení.
Ta zatracená protivná včela, která mi doposud neodpustila mou návštěvu v jejich hnízdě, mě už zase pronásledovala. Létala kolem mě v kruzích a bzučela mi u uší jako nevrlá medvědice, dokud jsem se nepohnul. A to jen proto, abych se ohnal packou, ona předvedla akrobatický kousek při průletu ztíženým terénem a provokativně se mi usadila přímo mezi očima.
Pootevřel jsem líně víčka a uviděl její výraz.
V černé tváři s řídkým porostem, na mě zíraly dvě poulící se oči s tisícem výrazů od opovržení, přes zlost až pomstychtivost. Otřásl jsem hlavou, abych se dotěrného hmyzu zbavil, avšak síla vymrštění tu malou stalkerku pouze vydráždila. Ve světle jsem spatřil, jak se zalesklo ostré žihadlo, načež se zabořilo hluboko do mého čenichu.
Prudká bolest se prohnala mou nervovou soustavou a celých 500 kilo živé váhy se během jediné vteřiny ocitlo na všech čtyřech nohách. Útočnice padla mrtvá k zemi, ale toho jsem už svědkem nebyl, protože jsem se rozzuřený do běla tou malou mrchou řítil střemhlav kupředu.
Hlavou jsem rozrážel křoviny a ve snaze zbavit se malé bodlinky způsobující mi ochromující bolest na už tak zjizvené tváři, jsem se vřítil do náručí dvounožce s králiky hozenými na rameni a přitroublým výrazem ve tváři. Zastavil jsem se přímo před ním a vzepřel se jeho vzdorovitému pohledu. Oční souboj trval tak dlouho, jak mi agónie vystřelující z čenichu dovolovala, než jsem si tlapou přejel po čenichu a s hlasitým zařváním se vztyčil na zadní. Zatracená včela! Žihadlo jsem zatlačil ještě hlouběji, a teď mi v cestě stál ke všemu tenhle dvounožec se vzrůstem nedochůdčete.
"Uhni!" zařval jsem na něj zlostně.
"Uhni, nebo tě sežeru!" uhodil jsem se tlapama výhružně do hrudi. Tady nebylo na žádné srandy místo. To žihadlo potřebovalo ven!

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Po, 2018-02-12 20:42 | Ninja už: 1260 dní, Příspěvků: 430 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Jin fu-Kei
Tým Kuro

V lese

Jin se stále nějak nedokázal srovnat s tím, že se někdo stará a navzdory tomu, že to byla skvělá změna, vyvolávalo to v něm pocit nesouhlasu, který sice dokázal potlačit tak, aby ho nevyjádřil nahlas, ale né natolik, aby ho necítil. Bylo to jako se psem, který by nikdy nekousl svého pána, ale přesto by mu v hlouby duše zněla věta: "Zlý pes!".
"Tak..tak dobře."
Vysoukal ze sebe slova a v hlavě se mu ozvala ozvěna modrovlásčiných slov. Nechceme, abys odešel. Po několikátém odrazu se věta mírně odrazila a zněla trochu jinak. "Nechci, abys odešel." Jin se bezmyšlenkově otočil a pohlédl na Fujiko a najednou se mu nikam odcházet nechtělo. Neměl sice tušení proč, ale přesto věděl, že teď už neodejde.
"Ano, pane."
Odpověděl Ryuuovi pokorně, když mu rozkázal přinést nějaké dřevo na oheň. Nemělo tedy dál smysl tu zůstávat, když měl svou práci zadanou a rozešel se rychlejším tempem do lesa, kde ho po chvilce pohltili stromy.
Hledání dřeva nebyl nijak složitý úkol. Když se cvičil na boj v aréně, naučil se přežívat v různém prostředí a příprava ohně byla jednou z těch nejdůležitějších. Proto hledal cíleně relativně vyschlé dřevo. Netrvalo to nijak dlouho a našel dokonce celý spadlý strom, který nejspíše napadl nějaký hladový červík a společně se silným větrem ho dokázali před nějakou dobou vylomit. Bylo to nejspíše více dřeva, než potřebovali, ale bylo lepsí přinést více, než méně. Navíc měl strom suché větve. Chlapec ho v půlce přelomil vejpůl a když si ho chtél hodit na rameno, zaslechl kovové cvaknutí a bolestné zaúpění. Přišlo to odněkud zpoza křoví. Chlapec si tedy vyhodil zbytek stromu na rameno a s jistou dávkou funění, protože každá námaha jeho svalů mu dávala jasně najevo svůj nesouhlas, prošel hustým křovím. Na jeho druhé straně našel dívku, jejíž noha uvízla v železech. Pro dívku to musel být taktéž zajímavý pohled, protože Jin vypadal jako velmi pohublý fialovovlasý mládenec, který si jen tak na rameni nese skoro celý strom, který musel vážit mnohokrát více, než on sám. Jin chvilku hleděl na dívku a vypadal, že se snaží vymyslet, nak se situací naložit a poté jen shodil z ramene strom a pomalu se vydal k dívce. V chlapcově tváři a očích se dalo velmi snadno číst a rozhodně to nevypadalo, že by měl v plánu cokoliv nekalého. I tak to však vypadalo, jako kdyby si chtěl držet odstup. Pomalu došel k dívce a brz jediného slova se sehnul k železům. Stále si dívku držel na očích, jako kdyby měl naopak strach on z ní. Nakonec sklopil pohled k pasti a chvilku nejistě zkoumal její mechanizmus. Nezdálo se, že by ho nějak pochopil, ale nakonec uchopil obě čelisti a škubl s nimi, takže past prostě roztrhl. Na nic nalšiho dále nečekal a bleskově se zvedl, aby dívku zachytil, protože ta ztratila vědomí. Chlapec ji pomalu položil, roztrhl ze svéhl rukávu část a zaškrtil s ní nohu nad ranou. Bylo to jediné co mohl udělat, než ji donese k Ryuuovi. Poté si ji přehodil přes jedno rameno, druhou rukou popadl část suchého stromu a vláčejíce ho za sebou, rozběhl se nazpět. Nijak dlouho to nervalo a tak se brzy vrátil a bez řečí uložil dívku na zem vedle rudovláska.
"Byla chycena v tlamě ze železa. Nemohl jsem ji tam nechat, Ryuu-sama."
Vysvětlil situaci uctivě, jako kdyby byl Ryuu pánem včeho tvorstva a Jin stále jen otrokem v jeho řadách.

Obrázek uživatele Bl4ckGh0st
Vložil Bl4ckGh0st, Út, 2018-01-16 22:43 | Ninja už: 620 dní, Příspěvků: 100 | Autor je: Prostý občan

Yuu Haruko
Shiho trojka

Tajná lokalita mistra Shiho

Svítilo slunce. Byly i poměrně příhodné podmínky. Pohled, který skýtal, nádherně čisté jezero v lokalitě blízko kamenů, stromů, travnatých ploch byl nepopsatelný. Ne ovšem z pohledu Yuua, který cítil jezero daleko víc než nějaký malíř, co by tuto krajinu zachycoval na plátno. Dokonce ho i ochutnal. Už asi pětkrát.

Zatřepal vlasy a doplul ke břehu. Už na tom stojím dost dobře, ovšem s tou chůzí je to tak napůl. A s během nebo bruslením nemluvě. Ale já to nevzdám. Dneska to zvládnu. Nikdy nebyl nějak vyloženě extrémně průrazný nebo nadšený, když šlo o trénink. Ale motivaci měl. Tohle byl jeho další krok ke splynutí s přírodou. Když na něj Shi zavolal, podíval se na kroužek kolegů, vztyčil na něj mlčky palec a usmál se. Neznám je všechny do detailů, nebo nějak lépe. Ale... Teď jsou to mí jediní přátele. Mloky nepočítaje. Mloky... Na chvíli se ovšem zarazil, když se na břehu oklepával. Mloky! No jasně! To je ono, budu to dělat jako mloci. Saburo mi to jednou ukazoval. Ačkoli mloci mají drsnou, krunýřovitou, šupinatou kůži, dělají to tak, že do toho dávají množství chakry, při kterém vyrovnávají její hladinu a při odlepování nohou od vody dají více do stojící nohy. V podstatě vlní chakru proti hladině a když zvedají nohu, pošlou větší množství do stojící části těla. Tohle by mi mohlo pomoci při rychlejší chůzi. Aplikoval stejný postup, co dělal vždy. Teď už ale trochu jistěji. Nyní dloubnul nohou do vody, čímž vytvořil vlnky. Pozoroval krátce frekvenci vln vody. A opravdu, bylo to jako chození po stromě, akorát s vlněním. Nyní tolik ani nepřilnával k hladině vody. Udělal krok, přičemž prodloužil délku vlnek chakry v nohách. Jakmile ucítil ztrátu rovnováhy, vytvořil v nohách jen malý náznak vln, ale jinou intenzitou. Bylo to jako fyzika. A udržel se. Ještě udělal opatrně dva kroky, ale pak už si byl jistý a dělal běžné kroky bez problémů. Byly ovšem příliš pomalé. Po zhruba 10 metrech se vrátil zpět poprvé bez problému na břeh.
Stoupl si na jezero. Zkusím to rychleji. Zopakoval vlnění, ale jeho činnost přerušilo zvláštní zahvízdání Raikoudamy ukončené malým blýsknutím. Přestal se soustředit, a tak trochu "zakopnul" na vodě a sklouznul se po ní asi 5 metrů, asi tak jako bruslař, co se snaží dotknout ledu při jízdě. Jentaktak se udržel na vodě. Teď se vlnila. Skvělá příležitost na trénink zvlněného povrchu. Snad už to teď půjde. Voda jemně kmitala a Yuu po ní kráčel. Po alespoň částečném ustálení hladiny. Bavilo ho to. Propojil si své znalosti a zkušenosti z vedení chakry rukama, zbraněmi a tělem. Když zaslechl letmo, co chce Shi po Okami, vzpomněl si na svůj trénink vedení chakry zbraněmi či Shunshin no Jutsu, které ovládal lépe než na geninské úrovni. Všechno to bylo o chakře. Tak, a ještě jednou. Zahrnu do toho jak vlnění, rotaci, tření, tak mou náladu.
Několikrát se potom přesunul po hladině vody nyní už spíše nášlapy podobnými skokům. Už se cítil poměrně jistě, co se týkalo běžné chůze. Na chvíli se zkusil zastavit, aby si procvičil konstantní příval chakry během postoje. Mezitím pozoroval ostatní, zatímco trénovali. Měl z toho dobrý pocit. Z těch pár dní, za které potkal tyto lidi. Podrbal se na bradě a pokračoval. Byl už na vodě, zatímco na ní stál, skoro stejně jako na pevné zemi. Už jsem přešel těch 10 stejných metrů nejméně dvacetkrát. Zkusím něco dalšího. Rozhodl se, že se naučí rychlejšímu pohybu po vodě. "Teď zkusím sérii rychlejších kroků za sebou," šeptl si sám pro sebe, i přesto, že se téměř vše neslo ozvěnou tvořenou odrazem zvuků o vysoké balvany, které byly natočeny všelijak. Jak řekl, tak provedl. Ovšem s nepříliš dobrou rovnováhou. Pro jistotu už po několikáté trénoval souběžně vkládání chakry do loktů a předloktí, aby nezahučel do vody nebo zmírnil svůj pád. Přestože vypadal, jako by dělal dámské kliky, ušetřil si tím čas, který by zabral několikaminutové sušení. Vodu měl rád, ale schnutí rád neměl. Po zhruba 10 pokusech [pádech] si došel odpočinout k Okami. Byl unavený. Potřeboval pauzu. Sledoval, co dělá s kunaiem. "Potřebuju pauzu, jinak to můj chakrový oběh nedá," řekl spíše polohlasně do prázdna, přestože si neuvědomil, že je slyšet.

Awakening
To all we were and all that we've become
Apathy
Your vain in desperation
Hail to the thief
The cavalcade of victims interfaced
To revere the hate, the orchestration
Say oh can you see the manipulation
I have a dream of liberation

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Út, 2018-01-16 22:12 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky


Obrázek uživatele Reiko-chan
Vložil Reiko-chan, Út, 2018-01-16 20:03 | Ninja už: 810 dní, Příspěvků: 28 | Autor je: Prostý občan

Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu

Shiori přikývla na Tamakiho poznámku: „Dobře, to je dostatek času pro nás pro všechny.“ Zvedla se a došla ke svému batohu pro věci. Chvilku se v batohu prohrabávala, a pak se vítězoslavně zvedla, jelikož se jí povedlo najít všechny potřebné věci. „Tak jo půjdeme teda první. Za chvilku jsme zpět. Kdyby něco zavoláme.“ dodala. Počkala na Hikari ve dveřích, a pak se pomalu vydaly do umývárny. V chodbě se zeptala Hikari: „Budeš pak chtít umýt záda?“

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Po, 2018-01-15 16:24 | Ninja už: 2612 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Prostý občan

Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu

*Takže přeci jen technika. Ta dívka je zajímavá. Moc zajímavá. Mám šanci získat její srdce?* ptal se sám sebe Razaki, když mu dívka vysvětlila, jak se to s tím elektrickým vlkem vlastně má.
"Děkuju. Snažil jsem se," pohledem přejel k Hikari, kterou tou rukou zachránil před soupeřem. Vypadala, že se na něj za to zlobí. Nechtěl, aby se zlobila. Myslel to dobře.
"Bolelo to. Poprvé. Ale pak už to bylo v pořádku a teď už s tím nemám problém kdykoliv," rozpovídal se Razaki a zněl při tom, jako když vysloužilá prostitutka popisuje svou kariéru od začátků.
Na Tamakiho návrh jen kývnul, když v tom si uvědomil, že vlastně neodpověděl na otázku ohledně mýdla a šamponu.
"Jasně, dámy první. Měl bys to mýdlo i pro mě?" zeptal se téměř provinile. Nemohl se té koupele dočkat. Byl rád, že nemusí umývat i svého společníka, protože na toho by asi vyplýtval veškerou vodu. Při té představě se usmál.
Slepá dívka se nabídla, že připraví vodu, což ho mile překvapilo. Co se schopností, které zatím předvedla, týkalo, vůbec ho neohromila a vlastně mu nepřišla nijak zvlášť zajímavá. Alespoň v tomhle ohledu by pro něj její srdce nic neznamenalo. Ale to všechno, co dokázala bez očí. To bylo fantastické.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, St, 2018-01-10 19:59 | Ninja už: 3875 dní, Příspěvků: 1685 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
Děti si začaly povídat, takže se Tamaki dál soustředil na vaření a poklidně se usmíval. Najednou mu jejich přítomnost nevadila. Už dlouho cestoval sám a na samotu si zvykl, ale teď, když měl okolo sebe někoho dalšího, byl jeho večer o něco veselejší. Možná nakonec nebylo tak špatné se o ta děcka starat.
Z myšlenek ho vytrhla Hikari. „Díky, Hikari-chan,“ obrátil se na své svěřence. „Jídlo bude za tři čtvrtě hodiny, takže máme hodně času. První půjdou dívky, pak já s Razakim, ať neplýtváme vodou.“ S tím se zvednul a vytáhl svitek, z nějž po odpečetění vytáhl mýdlo, šampón a pár ručníků. Nosil jich sebou víc, protože ne vždy měl čas čekat, až jeden jediný uschne.

Fujiko Yarui
Les
„Kam jdeš, Jine?“ nechápala Fujiko. Nemusela se však namáhat, aby ho zastavila. Udělal to Ryuu. „Ryuu-sansei má pravdu. Možná jsi byl Bakemono, ale teď… Teď jsi Jin a my nechceme, abys odešel,“ pousmála se, ačkoliv jí vůbec do smíchu nebylo. Přesto ho chtěla podpořit.
Ryuu jim dále vysvětlil, že jeho bratr Hachi určitě nic neudělá. Modrovlásce se to přesto nelíbilo.
Raději kývla na rozkaz, zavrtěla hlavou nad bratrovým zubením a vydala se do lesa.
Tam z kapsy vytáhla čistý kapesník, udělala si z něj košíček a začala sbírat. Kapesnník se tak postupně plnil borůvkami, brusinkami a ostružinami.

Obrázek uživatele ʭSasuke Uchihaʭ
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, St, 2018-01-10 18:56 | Ninja už: 2098 dní, Příspěvků: 625 | Autor je: Recepční v lázních

Chika Kokumotsu
Toulala se lesem byla opravdu hladová a celkem vyřízená, venku se spalo špatně, mimo jiné měla hlavu plnou toho, co teď bude s její rodinou nebo vesnicí. To všechno co se tam dělo nevedlo k ničemu dobrému. Byla odhodlaná se vrátit, jen nevěděla jak. Potřebuje zesílit, potřebuje něco čím ty lidi zastraší...pokud nebude příliš pozdě. Aby toho nebylo málo, zjistila, že přežít v lese je problém i po pár dnů natož dlouhodobě.
"Au!" Zaúpěla, jakmile se jí kolem kotníku bolestivě sepnula past na medvědy. Všechno to vyčerpání, hladovění a utíkání už jí sebralo veškerou pozornost, kterou měla věnovat tomu, kam vlastně šlape.
"Kuso!" Zavrčela podrážděně zatím co hledala kolem sebe větev, kterou by se jí mohlo podařit to vypáčit. Noha krvácela a bolela, nicméně takhle tu rozhodně nemohla zůstat. Aby toho nebylo málo, z dálky se ozval hluk v podobě praskání větví a podivného funění. Blížilo se sem bezpochyby nějaké zvíře, jenže křičet o pomoc uprostřed lesa nemohlo způsobit nakonec nic dobrého, ještě ho přiláká.
Nedaleko se po chvíli ozývalo šustění.
"No tak to potěš," pomyslela si, protože bylo celkem jasné, že je to něco velkého.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, St, 2018-01-10 18:13 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Taichi Yarui
Kdesi v lese
„No to je fakt bomba no. To to příště radši vodseď, než abys někomu nalít na nůž, oukej?“ ušklíbl se káravě Taichi a roztáhl se na mechu s rukama založenýma za hlavou.
Jin se poté měl kajícně k odchodu, ale než mu stihl modrovlásek něco říct nebo ho zastavit, udělal to Ryuu.
„Ryuu má recht. Teď si začal vodznova, tak se tý šance chop a udělej z ní to nejlepší kámo,“ zazubil se na něho, pohupující nohou, hozenou přes nohu.
„Takže to fakticky byl jeho brácha?“ zamyslel se poté Taichi, když je Ryuu ujistil, že je Hachi v bezpečí, a proč.
Trochu ho štvalo, že takové informace z Ryuua lezly jako z chlupaté deky, jako by na nich vůbec nezáleželo, ale ne dost na to, aby se ozval.
„Haaah? To je vopruz,“ zabručel poté mladík a protáhl náležitě obličej, než se převalil líně na břicho a zvedl.
„Doufam že aspoň mezitim uděláte vohniště nebo tak něco,“ rýpl si ještě do Ryuua během protahování, načež se na Fujiko rošťácky zakřenil a jedním skokem zmizel v korunách stromů.
„Dva zajoši, hned to bude,“ culil se o pár minut později, když na zemi chystal drátěné oko, do jehož středu položil nějaké výhonky, trávu, kůru stromů a mlíčí co našel. Poté si vylezl na protější strom, kde si udělal pohodlí, a s drátem v ruce a kapsou plnou borůvek, co si do ní předtím nasbíral, čekal. Ideální lov.
Dobrých pár minut se nic nedělo, dokud se neobjevil první ušák.
„Yosh!“ strčil si Taichi tiše další hrst borůvek do pusy a čekal, dokud zajíc nevlezl do oka.
Chvíli na to už si opět hověl na stromě, s prvním úlovkem přehozeným přes větev vedle sebe, a lenošící čekal na další kousek.
Ten málem prošvihl, když se další zajíc vynořil z křoví naprosto bez varování a jako střela si to zamířil rovnou k oku.
„Ty seš mi ňákej hyper!“ vytřeštil Taichi oči a rychle škubl za lanko. Ani druhý zajoch mu tak neunikl.
„No vida, a je hotovo,“ usmál se mladý Yarui, když se zastavil u zajíce, houpajícího se ve vzduchu, a založil si ruce spokojeně v bok.
Šustící křoví, ze kterého ušák předtím vyběhl, ho ale donutilo se otočit. Když se z něho vynořil medvěd, bylo rázem jasné, proč měl zajíc tak naspěch.
„A jé,“ zašklebil se Taichi s tikem v oku, zatímco mu po čele stekla pomyslná kapka.


Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, St, 2018-01-10 18:12 | Ninja už: 2612 dní, Příspěvků: 700 | Autor je: Prostý občan

Shi¨
Shiho trojka
Shiho tajná lokalita

Při pohledu na všechny tři a poslechu toho, co umí a neumí, propletl prsty a položil si na ně bradu.
*Kdyby na tom byli podobně alespoň znalostmi.*
Yuu se pustil do tréninku rovnou. Shi musel ocenit jeho iniciativu, i když ho tihle aktivisté vždycky rozčilovali. Na druhou stranu to byl možná trochu pokrytecký pohled na věc.
Chvilku toho kluka pozoroval. Na začátek to nebylo špatné. Měl dobré podmínky, takže nemohlo trvat dlouho, než pochopí, jak na to. Pak už je to jen o zvyku. Vrátil se, když zachytil v Ariho slovech něco, co mu nesedělo. Přimhouřil oči, když se jeho mozek snažil marně zařadit jméno Botan.
"Kdo že tu je?" pozvedl podezřívavě jedno obočí. Pořád mu ještě nedůvěřoval. Ale komu z nich tady mohl? V přímém zápasu by ho neporazil nikdo z nich, ale dohromady už by šanci asi měli. Nehledě na to, že netušil, jestli ten nováček nemá schované kamarády.
"Jde ti to dobře, hlavně to nevzdávej!" zařval ještě naposledy na Yuua a pak se věnoval těm ostatním.
Začal Arim, protože promluvil první.
"Fajn. To není tak úplně pravda. Jasně, Jibashi je na tomhle založený. Akorát si při tom dávej pozor na vodu. Jednak můžeš zranit někoho, koho nechceš a především sám sebe. Navíc má voda většinou tendenci tu chakru brát po tunách, i když nechceš. Takže jenom na tohle si dávej pozor."
Cítil se povinen ho na to upozornit. Netušil, jestli o tom něco věděl. Gashi to takhle vysvětloval jemu, on to tak vysvětlí někomu dalšímu. Toť vše.
"To, co tě chci naučit, je trochu jiná práce s chakrou. Názorně ukážu."
Při vstávání si povyskočil a poodešel o kus dál. Vybral si široký strom, který mu měl sloužit jako cíl. Už dlouho tuhle techniku nedělal, takže si dal s přípravou na čas. Nakonec natáhl ruku, obrácenou směrem nahoru. Přihlížející mohli vidět, jak se kousek na dlaní začala formovat koule koncentrované elektřiny. Shi se usmál, udělal dva rychlé kroky a mrštil ji proti stromu. Na stromu to zanechalo téměř žádné následky.
"Tohle je Raiton: Raikoudama," vysvětlil krátce: "používaná, jako mnoho raitonových technik k paralýze nepřítele. Je účinná jen na střední nebo krátkou vzdálenost. Pokud ji bude používat na dálku, tvoje blbost. Přijdeš o chakru a navíc ze sebe uděláš blbce, protože ti v půlce letu zmizí tvá vlastní technika. Bez efektu."
Shi to neřekl nijak urážlivým tónem. Spíš jako logický popis situace, která klidně může nastat.
"Otázky?"

Nakonec se dostal k Okami. Ta na tom byla se znalostmi elementární chakry, alespoň z toho, co mu řekla, nejvíc bídně. Což nevadilo. Každý s tím někdy začínal. Jen doufal, že když už u ní někdo zanedbával základy, tak jí alespoň předal vědomosti v jiných odvětvích.
"Základy tě samozřejmě naučím. Raiton můžeš použít i při taijutsu a krk za to dám, že i techniky klanu Inuzuka by s tím mohly být silnější. Začneme prvním cvičením. Vezmi si kunai. To bude tvůj první předmět, do kterého budeš vpouštět chakru. Potřebuji, abys to proudění měla neustále pod kontrolou. Aby to nejiskřilo moc, ale ani aby to ustávalo. S tímhle tréninkem se to bude mít stejně, jako s chozením po různých terénech. Začneme s pevnými věcmi, budeme pokračovat přes vodu a nakonec zkusíme nějakou základní techniku. Souhlas?" usmál se povzbudivě. Konečně ho to senseiování začalo bavit. Snad to nakonec bude oboustranné.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, Út, 2018-01-09 15:09 | Ninja už: 3440 dní, Příspěvků: 527 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Yuki Ryuu, Toshiro
Tým Kuro
lesní mýtina

Naposled obtočil obvaz kolem ošetřeného místa a uvázal jej. Zatím to bude stačit, ale musí se co nejdříve dostat k Ayane.
Ryuu přejel pohledem po rudovláskovi, který byl stále dost pobledlý ze ztráty krve, přeci jen ale už nevypadal jako vteřinu před smrtí. Proto sáhl do váčku na stehně, odkud vyndal kunai, a několika rychlými, přesnými řezy udělal z roztrhaných a zakrvácených kalhot relativně nositelné bermudy. Poté kunai opět schoval a zdvihl hlavu k Jinovi, který se právě belhal pryč.
"Jdeš někam?" zastoupil fialovláskovi cestu rychlým přesunem z místa na místo. Paže měl přitom založené na hrudi a zlatá barva se mu v očích přelévala jako roztavený kov.
"Nezabývej se tím, kým jsi byl. Přemýšlej o tom, kým chceš být. Pokaždé existuje cesta, jak toho docílit," promluvil na Jina s kamenným výrazem ve tváři, ale mírností v hlase. Poté zdvihl konečně pohled k Taichimu a Fujiko, kteří už neměli modré jen vlasy, ale i pusy.
"Kyori není idiot. Nikdo ve vesnici se nedozví, že na vás dva narazil," ujistil je o bezpečnosti pro Hachi. U svého bratra si byl jistý málo čím, ale o tomhle nepochyboval ani na okamžik. Jestli po něčem Kyori prahl, byla to jeho výhra. A té by sám nedocílil, kdyby proti nim poštval polovinu vesnice.
"Můj bratr je možná egoistický, sobecký zmetek, ale o Hachi se bude starat jako o poklad. Je to jeho trofej. Jediný způsob, jak mě donutit přijít."
Ryuu po poslední větě sklopil pohled zpět k Jinovi, který se sotva vláčel. Když se jej ale Ryuu dotkl dlaní na čele, aby se přesvědčil o jeho skutečném stavu, ukázalo se, že kromě únavy a vysílení mu nic horšího není. Ten fialovlasý chlapec si nesl dost zvláštní tajemství. Temné tajemství.
"Když už ses vydal na procházku, sesbírej trochu dřeva na oheň," pokynul hlavou přes rameno.
"Fujiko, ty sesbírej lesní ovoce. Měly by tu být borůvky, ostružiny i maliny. Pár metrů odsud je houští, ale pozor na zvěř. Žijí tu i medvědi," ukázal Fujiko směr na východ.
"A ty se pokus chytit nějaké králíky. Aspoň dva," rozdal poslední úkol Taichimu, než zamířil zpátky k Toshirovi.
"Nechoďte zbytečně daleko. Zdržte se na doslech," upozornil je ještě. Rozhodně neměl v úmyslu znovu riskovat nevítanou návštěvu. A to jakoukoliv.

Toriko
Tým Goku
obchod pana Tsubasi

Nad odpovědí, kterou od řezbáře obdržela, jen pokrčila rameny. Jestli byl takového mínění, hádat se s ním nebude. Byl to přeci jeho obchod a kecat obchodníkům do práce většinou nikdy nepřineslo úrodu. Leda tak pár neslušných poznámek na její adresu nebo nabubřelé obličeje. Toriko ze zad stáhla postroj se svými věcmi a s bouchnutím o zem ho nechala ležet u svých nohou. Ihned na to se prostě usadila rovnou na místě, kde stála, a vytáhla zpoza opasku malý svitek. Ten si rozvinula na klíně a se zkoumavým pohledem se do něj zahleděla. Podle soustředěného výrazu na její tváři se zdálo, že v něm pečlivě studuje, ačkoliv ve skutečnosti na měl byly pouze tři velké znaky. Nic jiného. Až po několika minutách civění do papíru konečně na jeden ze symbolů položila ruku a s obláčkem bílého kouře se jí kromě svitku objevila na klíně i větší dřevěná truhlice. Toriko svitek zase pečlivě srolovala, zastrčila ho zpátky za opasek a s vrznutím víko těžké truhlice z tmavého, lakovaného dřeva otevřela. Očima přejela po jejím vybavení, načež se chopila středně velkého dláta, železné palice a s bouchnutím bednu odložila ze svého klína na podlahu vedle svých věcí. V tureckém sedu se pak po zadku šoupavým poposkočením přisunula ke špalku, přiložila k jeho vršku dláto a s napřažením do dřeva udělala první rýhu, až kus kůry a suku odletěl. Přes obchod tak začal rezonovat zvuk kovu narážejícího o kov v pravidelném rytmu, doprovázený zvukem praskajícího dřeva. Toriko ani na okamžiknepřišlo na mysl, že by mohlo být trochu nepraktické sedět téměř uprostřed ochodu a dělat kolem sebe takový binec z odlétajících třísek a kusů nepotřebného dřeva. Jakmile poprvé udeřila do dřeva, zcela se ponořila vědomým do své práce a přestala tak vnímat své okolí. Nevšímala si kluka, který ji ostražitě sledoval, ani dění v obchodě. Natož pak pana Tsubasi. Neměla ani potuchy o tom, kam všude kusy dřeva byly schopné zaletět a jaká kolem ní vzniká hromádka nepořádku, zatímco soustředěně otesávala špalek dřeva a dělila ho za pomocí dláta a palice na pět různě velkých kusů neidentifikovalteného tvaru.
V okamžik, kdy jí před koleny zůstaly kromě prachu a třísek válet dva delší a dva kratší válečky společně s jedním velkým a něčím, co připomínalo mnohohranou kouli, otočila se Toriko zpátky ke svojí bedně, kterou s vrznutím opět otevřela, zaprášené dláto pečlivě otřela do hadru, který z bedny vytáhla, a vrátila jej zpět na místo. Teď pro změnu vytáhla o něco menší, kulaté dlátko, dřevěné víko zaklapla a přitáhla si na klín největší kus dřeva, do něhož začala o něco pomaleji, s viditelnou pečlivostí, znovu zarývat špičku a odlupovat tak malé kousky dřeva, jež se stáčely do dlouhých hoblin, a padaly jí z klína na zem. Jak se postupně, ránu za ránou, z neforemného válce začalo stávat tělo pravidelných tvarů, byla frekvence cinkavé zvukové kulisy vycházející od Toriko rychlejší a kratší. Dlouhé, silné rány vytřídaly malé, rychlé údery, načež opět ustaly, plavovláska odložila své nářadí vedle sebe a se zdvihnutím torza před obličej si ho několikrát prohlédla ze všech stran. Hrudník s náznaky dvou dívčích ňader, plynule přecházely do úzkého pasu, který se opět rozšiřoval do boků a končil jako nekrytý klín. Celý kus dřeva byl plný ostrých hran od kulatého dlátka, ale na výrazu Toriko a jejím bezděčném pokývání hlavou bylo patrné, že je s výsledkem spokojená. Proto když tělo odložila stranou, sáhla rovnou po jednom z větších válců a dala se znovu do práce. Úplně stejně jako předtím, za pomoci nejprve dlouhých a pomalých úderů, jež vystřídaly po čase krátké a rychlé, se v jejím klíně z kusu dřeva stávala jedna, a po čase i druhá noha. Od kyčle přes oblé stehno, od kolene přes lýtko a od paty přes chodidlo až k náznaku prstů. Toriko byla do své práce natolik zapálená, že ani nepostřehla, jak hodiny neúprosně útíkají a přesouvají se z odpoledne k podvečeru. A než se vedle ní v řadě objevily vedle těla a částí nohou i kusy paží a nakonec i hlava s ostrými, neopracovanými, ale přesto patrně dívčími rysy, ukazovaly hodiny už téměř večer. Teprve tehdy se Toriko na svém místě napřímila, ale jen proto, aby konečně odložila kulaté dláto a vyměnila je za stejně velké, avšak ploché, a mohla tak pokračovat ve svojí práci.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Čt, 2018-01-04 08:44 | Ninja už: 1260 dní, Příspěvků: 430 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Jin Fu-Kei
Tým Kuro

Někde v lese
Modrovlásčino zvolání jeho vlastního jména ho vrátilo do stavu uplného vnímání a on pohlédl dívce do očí. Z jejího hlasu čišela starost, což bylo sice něco, na co si stále nemohl zvyknout, ale o to více to bylo pro chlapce povzbuzujíci. Z onojo dobrého pocitu ho však vytrhla Ryuuova otázka na jeho stav, ale než ji stačil zodpovědět, věnoval mu Taichi jeden ze svých káravých pohlavků. Chlapec se zatvářil omluvně a i když to nedal nijak extra viditelně najevo, vypadal, jako kdyby se snažil být menší a menší, což z hlediska, že se ani nepohnul, nešlo nijak lehce.
"Občas se mi při boji stane, že se přestanu ovládat. Jako kdyby mi v tu chvíli někdo nasadil rudej pytel přes hlavu a...já pak ani nevím co dělám. Většinou se pak proberu zase zpět ve své cele s rukama od krve. Proto mi říkají Bakemono. Pokaždé chtěli vidět jeho..."
Mladík se na chvilku odmlčel a pohledem uhnul stranou. Tam náhodou zahlédl své okovy a velmi pomalu, jak mu to tělo dovolilo, aniž by na něj muselo ječet, si je opatrně nasadil a zacvakl. A bylo to tu zase. Opět byl on ten, který sem nepatřil. Cítil se jako dravé zvíře, které se snaží kamarádit s ovcemi, jenž ho u seve nechtějí kvůli tomu, čím je. Pomalu se zvedl na nohy.
"Půjdu svojí cestou. Nechci vám bejt na přítěž a...ohrožovat vás."
Pravil jako hotovou věc a pomalu se začal kulhat pryč, aniž by věděl kam. Nejspíše by mohl normálně chodit a běhat, ale nemělo smysl svoje tělo dál přepínat. Bylo snažší a pohodlnější se prostě přizpůsobit pohybu s nejmenším odporem.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, St, 2018-01-03 02:38 | Ninja už: 3655 dní, Příspěvků: 3040 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Hikari
Les poblíž přírodního onsenu > Chata
K chatce pro pocestné dorazili jen tak tak.
Zatímco si ji ostatní prohlíželi, Hikari se prostě zastavila uprostřed a zaposlouchala se do zvuku vrzající podlahy a kapek, dopadajících na střechu.
Tamaki se poté opět ujal přípravy jídla. Hikari mu nejprve chtěla nějak pomoct, ale než se na cokoliv zmohla, muž se do vaření tak ponořil, že si dívka raději s menší, pomyslnou kapkou zase sedla. Už když na něho narazila se přesvědčila, že bude patrně víc než schopným ninjou, ale když šlo o vaření, měla pocit, že by mu skutečně jen překážela, a to se za špatnou kuchařku vážně nepovažovala.
Když padl dotaz na koupel, Hikari se zaradovala stejně jako Razaki, na rozdíl od něho ale jen v duchu. Už to byla chvilka, co si mohla takový luxus dopřát a teď, když byl na dosah ruky, začala se na něj vážně těšit.
„Já bych si od vás ten šampón půjčila,“ řekla. Mýdlo měla, ale šampón ne. Když odcházela, utíkala. Tehdy ji při balení nenapadlo vzít si i věci jako byl šampón nebo kartáček na zuby. Až bude příležitost, měla by to napravit. Na chvilku se zarazila. Doteď byla tak soustředěná na svůj cíl, že ji ani nenapadlo o podobných věcech přemýšlet. Znamenalo to, že polevila ve svém odhodlání-!?
„Huh?“ vytrhl ji z myšlenek dotaz Shiori.
„Moje ruka?“ nechápala nejprve a tak obě dlaně pozvedla a párkrát zatnula.
„Aha, tohle. Ne, nebolí. Taijutsu trénují už hodně dlouho a na podobné věci jsem zvyklá. Je to v podstatě součást mého stylu boje,“ ujistila Shiori, když jí došlo, že myslí její odřené klouby, věnovala jí nepatrný úsměv, načež se po chvilce zvedla.
„Tu koupel připravím, Tamaki-san,“ oznámila mu spíš, než že by se nabízela, načež se jala udělat, jak řekla. Ve skříni u zdi našla dva hrnce, které naplnila vodou z jednoho ze sudů v místnosti, jeden položila do ohně a druhý odnesla do umývárny.
Když začínala voda nepatrně bublat, vyndala hrnec z ohně pomocí improvizovaných chňapek, vyrobených z obvazů, a odnesla ho k druhému.
„Kdo chcete jít první?“ optala se poté, když vyšla z umývárny.


Obrázek uživatele Asaki Uchiha
Vložil Asaki Uchiha, Út, 2018-01-02 22:12 | Ninja už: 1371 dní, Příspěvků: 388 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Okami Inuzuka
Tým Nekomi

Shiho tajná lokalita

Mlčky jsem seděla a dívala jsem se na Yami, která ležela na Yuuově noze a pak se podívala na mě. Jen jsem se na ní usmála a pak jsem se podívala na ostatní. Shi se bavil s nováčkem, tak jsem je dále poslouchala a dívala jsem se okolo.
‘Vypadá to, že Yuuovi nevadí, že si z něj Yami udělala polštář,‘ pomyslím si a pak se podívám na onu novou osobu. Nevím proč, ale pořád se mi moc nezamlouval, ale raději jsem to neřešila.
Když se pak Yuu zvedl, tak si Yami lehla na zem. Pak se podívám na Shiho. „No, abych řekla pravdu, tak raiton neumím ještě vůbec ovládat, protože jsem ještě neměla čas se učit nějaké techniky, ale pokud mi pomůžeš aspoň se základy, tak to bude super,“ řeknu mu a lehce se na něj usměju.

Obrázek uživatele Reiko-chan
Vložil Reiko-chan, Út, 2018-01-02 21:45 | Ninja už: 810 dní, Příspěvků: 28 | Autor je: Prostý občan

Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Les poblíž přírodního onsenu

Bezděčně se zvedla očí k nebi. Chvilku pozorovala mraky, zabručela: „Hmm,“ a zas se podívala zpět. Očekávala odpověď od Tamakiho, a jelikož za něj odpověděla Hikari, Shiori docela popíchlo. Skousla jazyk za zuby a připravila se na cestu. Na druhou stranu musela s Hikari souhlasit. Pokud se déšť blíží tak rychle jak říkal Tamaki, mokrá rozhodně být nechtěl.
Dům byl v přijatelném stavu, žádná polorozpadlá chatrč. Shiori automaticky prohledala dům, než si vybalila věci, byl opravdu prázdný. Zalíbilo se jí tu. Sice menší dům, než ve kterém žila, ale v jistém slova smyslu útulný.
„Taky bych se ráda umyla. Ono na to vůbec vlastně nebyl čas,“ odpověděla Shiori. A pak dodala: „A díky, ale šampón mám vlastní, aspoň se tenhle hned nevyplácá.“ Otočila se na Razakiho a pronesla: „Ehm. No. Neee. Nebyl to mazlíček. Jen-jen technika, kterou mě jednou naučil můj sensei. Ale díky." Usmála se pro sebe. Potěšil ji. Se svým elánem jí připomínal Kotara, kamaráda z týmu. Taky byl takový. A sama spontánně vyhrkla: „Ta tvoje ruka byla taky něco. Musím říct, že jsem se jí dost lekla. Něco takového vidím poprvé.“ Když se na to rozpomenula dodala se starostí v hlase: „A nebolí tě to? Vždyť přece jen. Tvoje ruka.“ Otočila se na Hikari: "A-a co ty Hikari. Co tvoje ruka. Nebolí to?“

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2018-01-02 16:46 | Ninja už: 3875 dní, Příspěvků: 1685 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Fujiko Yarui
Les
Dívka kvůli okřiknutí mlčela, dokud se neprobudil fialovovlásek. „Jine!“ vyhrkla Fujiko a klekla si k chlapci, který se právě probudil. Taichi odpověděl na chlapcovu otázku za ní a nabídl jí pro tom borůvky. Modrovláska si od něj vzala pár bobulek a obrátila se na Ryuua, který se měl k dalšímu vysvětlování.
„Kiri?“ vyvalila oči a znovu se prudce postavila. „Jestli bude Hachi v Kiri, už se pro ni nemůžeme vrátit,“ nechápala. „A co když se tam někdo dozví, že byla s námi? Manzo a Toryuu jsou schopni všeho!“