manga_preview
The Last Special

NFFORPG - Sunagakure no Sato



Nechť se celý svět chvěje v očekávání toho, co hodlám udělat!
-Sedmý Kazekage

Osmý Kazekage, Isamu Harado

Kazekageho sekretářka, Akashia Kurogana


Elitní garda Kazekageho, ve které se nachází jen opravdu silní shinobi. Loajalita a oddanost. To jsou vlastnosti všech členů divize, je to ovšem opravdu tak?

Zlaté písky, První divize

Elita celé divize. Shinobi, se kterých se Yon snaží udělat další hrdiny Suny. Místo v této divizi je velmi ceněné a velmi respektované.

Sensei:Yon Ki - Qasew

Zástupce: Kazi - Qasew

Zástup č. 2: Momosuke Mizuwara - Qasew

Dočasný člen


Zlaté Písky, Druhá divize

Mnoho skvělých shinobi nalezne své uplatnění právě tady. Hinote, Raizo i Reisei doslova vštipují všechnu svou sílu do nové, mladé generace a snaží se, aby z nich Suna co nejdříve vyždímala co nejvíc šťávy.
Volno: -

Sensei: Raizo - Jaden

Zlaté Písky, Záložní divize

Yon už nemůže věřit ani svému nadřízenému. Po fiasku při tréningovém cvičením se Yon rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a vytvořil si jakousi pojistku v podobě této divize. Jen lidé, kterým Yon opravdu věří mohou být součástí jeho malé vzpoury. Ačkoliv tato divize spadá pod zlaté písky, nenajdete tu žádného "zlatého shinobiho"


Vloupání, špehování, skrývání a zjišťování. To vše jsou činnosti této speciální jednotky, které vládne samotná Mayu-hime. Oddaná Akemi zaručuje tvrdý výcvik nové krve této divize.



Černé písky, První divize


Černé písky, Druhá divize

Sensei: Katsui - Patrajz


Shinobi, kteří nechtějí pracovat pro ani jednu z divizí se stanou členy normálních týmů, kde pracují pro Sunu zase jiným způsobem. Jejich úkoly jsou mise a získávání financí právě díky misím. Schopní senseiové garantují stejně tak kvalitní výcvik jako ve vesnických divizích.


Alfa Tým

Sensei: Momosuke Mizuwara - Qasew
Zastupujúci Sensei:


Beta Tým


Gama Tým


Delta Tým


Zastupujúci Sensei:
Jamato Kokumotsu - Patrajz


Zeta Tým

Éta Tým

Théta Tým

Odporné roky neustálého utlačování jsou pryč, nicméně pozůstatky z této hrůzné doby se stále objeví. Tito lidé chtějí navrátit Suně svého pána, Sedmého Kazekageho!

Zástupce Vůdce, Joben Kazeshini


Seznam kultistů:

Iryzo Yoris
Katsui
Katai Take
Yoshimitsu Kazama


Neherní informace!

Udatní budou žít navěky. To je cesta k nesmrtelnosti.
- Osmý Kazekage



Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kaze-no-Musuko
Vložil Kaze-no-Musuko, So, 2015-03-28 12:52 | Ninja už: 763 dní, Příspěvků: 190 | Autor je: Prostý občan

Haru Yanagi
Zlaté písky, I. divize

Bylo mu zděleno, kdo je jeho senseiem. Co Haruho však trochu znepokojilo, bylo, že si ho musí najít sám. "Víte vůbec, jak je tahle vesnice veliká?" zeptal se v duchu a po čele mu stekla pomyslná kapka. Na druhou stranu myšlenka, že by sekretářka Kagekageho měla přehled úplně o všem, byla absurdní. "Dobrá, děkuji." řekl s úsměvem a uklonil se. U dveří se ještě rozloučil a poté už vyšel z kanceláře. Hned přede dveřmi se však zastavil. "Kdo se tu dostal do Zlatých písků?" zaradoval se. Byl na sebe hrdý. Okamžitě však přestal, a dělal jako by se nic nestalo, protože z kanceláře vyšla dívka. Haru na ni na pozdrav kývl a vykročil směrem ven z budovy.
"Kde by tak mohl být? Kde.by.tak.mohl.být?" brblal si stále dokola. Jelikož ho dlouho nenapadalo nic zázračného, rozhodl se zajít nejdřív na nádvoří a potom na cvičiště. Doufal, že svého senseie najde někde tam. Po pár minutách byl na nádvoří. Moc lidí tam nebylo, ale Haru bohužel nevěděl, jak Momosuke Mizuwara vypadá. Všechny tedy obešel a zeptal se. "Momosuke Mizuwara?"

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, So, 2015-03-28 12:50 | Ninja už: 1551 dní, Příspěvků: 532 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
Ze střechy na ulici
Zakýval hlavou. Ano, možná se mu to někdy povede. Ale rozhodně ne v tom smyslu, který má Daisuke na mysli. Jeho kolega se možná stane tím, kdo bude tělem i duší chránit do posledního dechu Sunagakure a možná při tom i zemře. Tekuard chtěl být ten, kdo ho přivede nazpět. Hlavním problémem všech strategií totiž bylo nepřijít o klíčové postavy. Ale nikdo nikdy neuvažoval nad možností pojistit se proti tomu, kdyby náhodou umřely tím, že ovládnou techniku, která je přivede nazpět. A povinnost shinobiho byla splnit úkol. Potom si mohl umřít.

Představoval si, jak tohle všechno Daisukemu říká a ten by ho třeba i pochopil. Ale proč to riskovat. Zrovna chtěl své zavrtění hlavou něčím doplnit, když uslyšel z ulice ženský hlas, jak volá jejich jména. Pozorně se podíval dolů.
*Sunagakure je fajn v tom, že pokud na zdola volá žena a vy jste nahoře, natuty spadnete do měkkého* zauvažoval z čistě filosofického hlediska.
"Myslíte jistě ten nejdokonalejší tým, jaký si může sensei přát! Tak nás moc těší" doplnil ještě Daisukeho, přičemž přemýšlel, že ač se mu nelíbí velké "oči", možná ty "oči" přerostou občas do velikosti, kdy už se mu zase líbit začnou. Koutkem oka zahlédl i nějakou další slečnu, která mu pomohla se odtrhnout.

"Brej den" hlesl nakonec, protože mu během toho všeho vypadla všechna slova.

Obrázek uživatele Qasew
Vložil Qasew, Pá, 2015-03-27 19:47 | Ninja už: 2353 dní, Příspěvků: 1035 | Autor je: Prostý občan

Transformace týmu Alfa do 1. divize

Yon Ki, Momosuke Mizuwara

Yon pokračoval v tréningu s dívkou, když jej vyrušil poslíček se zprávou.
"Dej si chvíli oraz" řekl dívce poněkud roztržitě, protože ho zpráva rozhodila. Začal být rázem celý nesvůj a výraz na jeho tváři ustrnul v poměrně ustrašené poloze. Přesně věděl o co se jedná... Tuny, tuny hlášení v jeho kanceláři zůstaly už půl roku nedotčené a blížilo se to nejhorší, co mohlo přijít... KONTROLA VEDENÍ. Kapky potu mu stékaly po tváři, nervózně přešlapoval z místa na místo a přemýšlel, jak z této informace vybruslit. Poprosit někoho o pomoc? Ne, nikdo nezná jeho systém. Zkusit podplatit vedení? Ne, to už mu jednou neprošlo...
"No" řekl si pro sebe a rázem vyskočil pomocí Geppo do vzduchu a během pár okamžiků byl pryč. Skákal do vzduchu, poměrně rychle, až se dostal nad cvičiště, kde právě zuřil souboj Momosukeho a jeho studenta. Pozorně prohlížel situaci a promýšlel, jak co nejlépe zasáhnout. Rozhodl se pro jednoduché řešení. Seskočil plnou rychlostí za Yua a uštředřil mu nepříjemnou a hlavně silnou ránu do zátylku, takže takřka okamžitě přišel o vědomí.
"Hie?! Knockoutuješ mi studenta!" zařval Momosuke.
"Krizovka, kontrola!" zařval na Momosukeho Yon. Ten se rázem začal potit úplně stejně jako Yon.
"Ne na tebe! Na mě! Potřebuju pomoct, převezmi zlatou divizi, si jediný poblíž, kdo má autoritu něco takového dělat, tvoje děcka se dřív než za rok zase nevrátí!" doslova jej prosil, Momosuke chvíli přemýšlel, nicméně pak kývl.
"Hie, dobře" vzal si Yua na ramena.
"A pohni, dívka čeká na nádvoří" řekl Yon a stejnou rychlostí jako se objevil, zmizel zase zpátky na nádvoří.
"Zachvíli přijde náhradní sensei, uvidíme se za pár dnů, snad" s těmito slovy se s dívkou rozloučil. Asi za 10 minut přišel Momosuke i s Yuem na zádech na nádvoří. Nehybné torzo svého studenta opatrně položil na zem a mávl na stojící dívku.
"Hie! Jsem náhradní sensei!" zakřičel energeticky a zavolal si jí k sobě.


Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Pá, 2015-03-27 19:04 | Ninja už: 680 dní, Příspěvků: 165 | Autor je: Pěstitel rýže

Taji Sakyu
tým delta
jižní cvičiště-ulice-centrální budova-nádrž s vodou u Asayake
Jejich práce byla odhalená světu a skupina se vydala směrem k "domovu páprdů".Taji si pomyslel,že to vypadá na lepší práci než třeba dostávat pouštní blechy z přikrývek nebo čištění kanalizace pod budovou nějakého tlustého zbohatlíka,a proto jen mlčel a šel.
V budově jim roztřesené mumie ,řekli že mají štěstí a udělili jim úkol,což zabralo celkem dost času.Pak se vydali ke zmíněné nádrži,kde měli pracovat.Taji se rozhlédl po okolí."Hmm..."Pomyslel si tuto velice hlubokou a komplikovanou myšlenku.


Obrázek uživatele Patrajz
Vložil Patrajz, Pá, 2015-03-27 17:26 | Ninja už: 2703 dní, Příspěvků: 567 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Akashia Kurogana

Venovala sa svojej pravidelnej práci a pomáhala Kazekagemu najlepšie ako to len šlo. Sem tam si usrkla s kávy ktorú mala položenu na stole keď tu zrazu sa ozvalo klopanie a osoba ktorá vstúpila sa predstavila ako Rei Kokumotsu.
„Tak zlaté piesky? “ položí si otázku skôr pre seba a začne hľadať v šuplíkov zložky od zlatých pieskov. Akurát si ju položila na stôl keď sa ozvalo ďalšie zaklopanie a potom vošiel mladík ktorý chcel tiež zlaté piesky, trochu pokrútila hlavou a prezerala zložku
„Tak Rei Kokumotsu druhá divízia sensei Katai Take “ povedala smerom k dievčine a pozrela sa na mladíka „Haru Yanagi prvá divízia sensei Yon Ki ale momentálne ho zastupuje Momosuke Mizuwara“ riekne a zatvorí zložku
„Tak to je asi všetko čo by ste mali vedieť o tom kde sa nachádzajú nespadá do mojej kompetencie tak si musíte nejako pomôcť “ dodá nakoniec

Katsui – sensei druhej divízie čiernych pieskov
pri bráne sunagakure

Už ju to celkom prestávalo baviť nejako to tým dvom dlho trvá alebo dostala zlé informácie, nerobilo jej čakať a niekoho sledovať ale v tejto situácií sa nemala na čo sústrediť. Už to chcel vzdať a riadne si podať informátora keď do suni vkráčali dvaja prckovia, vyzeralo to ako keby sa v niečom nepohodli. Prikradla sa bližšie a dobre si ich obzrela a skontrolovala či popis ktorí dostala sedí na týchto dvoch. Keď bola uistená že sú to oni zase sa vzdialila a rozhodla sa ich sledovať a zistiť si čo sú zač. Podľa zložky čo dostávajú opisujú aký sú to skvelí učenlivý a schopní shinobi aby mohli byť u čiernych ale opak je pravda. Celkom bola aj zvedavá čo sú to za tajtrtlíci

Jamato Kokumotsu – sensei Delta týmu
južné cvičisko

Hitomi sa spítala Jamata čo budú robiť ten sa iba usmial
„Raz za čas treba vyčistiť nádrže s vodou, tak to je vhodné pre vás a celkom je to dobre zaplatené“ povie a kývne hlavou nech ho nasledujú. Najskôr si to Jamato nasmeroval k centrálnej budove kde sa prideľujú misie a vošiel dnu. Za stolom bola vždy ta istá parta starých dedkov a babiek ktorí znudene rozdávali misie sem tam bol medzi nimi aj Kazekage ale to zrietka
„Zdravím je to misia voľná?“ spítal sa Jamato a ukázal jednému členovi kartičku, ten si ju vzal a začal hľadať v papieroch, celkom mu to trvalo ale napokon ju našiel
„Ešte je voľná ale už bolo potreba aby sa niekto o to postaral ti za vami by ju určite dostali“ povie roztrasení a zadýchaním hlasom ako to je zvykom u starých ľudí. Jamato sa zvrtne na päte a pozrie sa na svojich zverencov
„Máte šťastie sami ste to počuli, potrebné veci majú na mieste vedľa je malí sklad“ prednesie a zobral dvoch geninov k nádržiam ktoré sa nachádzalo neďaleko Asayake

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Pá, 2015-03-27 13:47 | Ninja už: 2594 dní, Příspěvků: 2470 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan

Daisuke Mokushi
Cvičiště > Ulice Sunagakure
Daisuke poslouchal Tekuarda a za začátku se tvářil nejprve trochu polichoceně, a poté překvapeně, že se jeho kamarád tak rozmluvil, jelikož to tak často nedělal.
Co říkal Daisukeho trochu mrzelo, ale zároveň na tom kousek pravdy byl. Hnědovlásek měl ale přece jen trochu jiný názor na Gashiho, než měl Tekuard, a proto by ho s nikým nesrovnával. Ani s Kazekagem, a s Yonem už vůbec ne.
„To přece není špatné, ne? Znamená to, že možná budeš jednou i ty takový velikán jako oni,“ obrátil se na Tekuarda Daisuke a usmál se na něho, když se nechal mladík slyšet o svých vlastních zklamáních v jistých ohledech.
Najednou je ale z rozhovoru vyrušil nějaký ženský hlas.
Když se Daisuke otočil a rozhlédl se po jeho majitelce, spatřil na ulici dole pod cvičištěm nějakou dvojici. Moc dobře na ně neviděl, ale zelenou barvu rozeznával i z té výšky docela dobře. A ta dotyčná je navíc volala jmény a tvrdila, že je jejich sensei.
„Že by to byla ta Chika?“ podíval se Daisuke s otázkou ve tváři na Tekuarda, načež se podíval znovu po žene dole na ulici, a odrazil se. Několika skoky mezi zdmi budov doskákal až na ulici, kde přistál asi dva metry od obou dam.
„Dobrý-“ usmál se Daisuke, když se narovnal, načež se trochu zasekl, „...den,“ dořekl nakonec s lehkým ruměncem ve tvářích.
Tak tohle měla ta Yumečina poznámka znamenat... Téhle ženě sice na rozdíl od Yumeky scházel výstřih, ale kolem prsou by jí jeden bezpochyby naměřil o dobrých deset čísel víc.
Z Chiky ale, ač byla také docela hezká, naštěstí nevyzařovalo to „něco“, co z Yumeky, takže se Daisuke dokázal ovládnout docela rychle a zachovat si jakž takž chladnou hlavu.
„To jsme my,“ dodal tedy mladík nejistě a rozpačitě se pousmál.


Zakeř!

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Čt, 2015-03-26 23:18 | Ninja už: 199 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Asai Tora / Namaka Botan, Tygřice Miu
Ubytovna - Severní cvičiště
Tým Zeta

Botan vstoupil do temného pokoje na ubytovnách a zasunul za sebou dveře. Byla tu jedna postel, skříň a něco, co kdysi mohlo být slušným kobercem. Asi tak před padesáti lety. Miu mu seskočila z ramene a ihned skočila na postel. "Tady budu spát já!" Prohlásila nadšeně a provokativně hleděla na Botana. Plešatý muž jen pokrčil rameny a došel k posteli. "Mio, běž najít bratry a běžte domů. Já vás brzy povolám. Slibuji."
Tygřice se jen ušklíbla, asi tak jak se dokáže ušklíbnout tygr a seskočila z postele. "Tak jo, ale buď na Tsubaki hodnej. Je to moje kamarádka!" Botan se jen pousmál, usedl do meditačního pokleku a zavřel oči. Potřeboval si vyčistit hlavu. Dnes se přihodilo více věcí, než vůbec chtěl a né všechny se mu zrovna líbili. Tak například, dostal tým. Co si jako Kazekage myslel, že dělá?! Vždyť prakticky ze Suny jen pochází, tak jak mu může dát tým?! Botan ani nevěděl, co s nimi má dělat. Jediné, v čem si byl jistý, že na ně musí být ze začátku tvrdý. Musí jim vyhnat z hlavy ty nesmysli, které se za jejich krátký život stihli naučit a vtlouct jim tam trochu rozumu. Další, z událostí, které neměl zrovna pod kontrolou, byla rodina. Promeškal tolik věcí. Prakticky jim zmizel ze života na dlouhých 15 let a přesto ho berou jako rodinu. To však nebyl problém. Botan byl za to rád. Problém byl v tom, jestli je za rodinu bral on sám. Díky vstupu do tygří rodiny se musel vzdát té své. Ale to bylo dávno. Rodina Namaka byla jeho krev stejně, jako tygři z lesa Nagatsuki. Po chvilce klidného rozjímání se mu celá hlava zaplnila obrazem nějakého mladého chlapce, který mu s úsměvem ukazuje palec nahoru a který měl na sobě mnišské roucho, jako Botan. Rudý tygr trhl hlavou do strany a otevřel oči. Ať se snažil jak chtěl, nedokázal meditovat. Tohle prokletí ho provázelo již rok a jen mu vkládalo více zármutku do srdce. Proto vstal, ulehl do postele a skoro okamžitě usnul.

Když Botan otevřel oči, již mu sluníčko prosvítalo oknem do pokoje. "Rudý" se posadil na posteli a prokřupal si klouby. Po rychlé rozcvičce a ranní hygieně se pomalu vydal do města, které právě ožívalo klasickým ruchem. Jeho první kroky mířili do obchodu, kde si koupil velkou cestovní krosnu, pánev nějaké tři dřevěné misky, hůlky a nějakou tu zásobu jídla. Na pití si pořídil dvou-litrovou čutoru s korkovým špuntem, která se dala přivázat na batoh. V jednom obchůdku dokonce narazil na krásný slamák a tak ho musel ihned koupit. Takto vybaven se vydal na severní cvičiště, kde již čekal Yoshimitsu. Zastavil se u něj změřil si ho pohledem. Snažil se tvářit vážně, neboť nechtěl pokazit první dojem. "Ohayō Yoshimitsu-kun. Jmenuji se Asai Tora("Rudý Tygr") a byl mi přidělen tým Zeta. Vyčkáme tedy na tvé kolegy a pak začnem." Pravil k mladíkovy s vážnou tváří, usadil se na písek do meditační polohy a zavřel oči. Prostě a jednoduše čekal.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Čt, 2015-03-26 21:12 | Ninja už: 698 dní, Příspěvků: 262 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Hitomi Akikori, tým delta, jižní cvičiště

Povzdechla si, když kluci pokračovali ve menší hádce. Bylo jí to hodně líto, takhle si totiž úplně nepředstavovala tým.
"Mně je jedno, co vlastně budem dělat. Jestli trénovat nebo i vydělávat pár drobných." pronesla mile a sledovala vybírání karet. Jejich nový sensei, něco vybral. Taji nevypadal, že se ho na něco dobrovolně ještě zeptá, pokud by ho tím nějak nepopudil.
"Nuže, co budeme dělat?" usmála se a čekala na odpověď. Byla zvědavá, co pro ně vybral. Lehce doufala, že nic moc namáhavého, protože po včerejšku byla ještě lehce unavená.

Toshiro Ryuuburesu, tým gama

Toshi jen protočil oči a narovnal se.
"Nechci slyšet žádné námitky Riso! Už jsem řekl, že mi ukážeš jak lezeš po stromech a nehodlám se s tebou dále hádat!" zpražil bloncku pohledem. Oki měla naopak rozumnou větu a celkem se mu líbilo její uvažování a to bylo asi tak vše, prozatím. Dívky nevypadaly, že by nějak chtěly útočit. Toshi si povzdechnul a prohrábnul si vlasy.
"Řekl jsem, ať zaútočíte...co je na té větě nepochopitelného?" sice to vyznělo jako otázka, ale nečekal na jejich odpověď a prostě na ně vyběhl. Nejdřív mířil na Risu, před kterou jakoby zmizel a objevil se za Oki o kterou si opřel ruku. Doufal, že ji nějak vyděsí.
"Makám děvčátka makám! Jde vám o zůstání v týmu nebo zpět na akademii." pronesl temnějším hlasem. Usmál se pro sebe a doskočil od dívek.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, St, 2015-03-25 19:31 | Ninja už: 2323 dní, Příspěvků: 1103 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hiro spal tak tvrdě, že mu dokonce z koutku úst stékala slina po tváři. Vůbec ho to nemuselo trápit, protože nyní byl úplně někde jinde. A byl hrdinou...

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, St, 2015-03-25 19:30 | Ninja už: 872 dní, Příspěvků: 1118 | Autor je: Recepční v lázních

Yoshimitsu Kazama
Tím Zeta
Skleníky--->Domov--->Severné Cvičisko

Stál som tam už pomerne dlho, ako taký pňak. Zrazu som niekoho uvidel. Nevyzeral ako sensei, ani ako niekto z kultu. Prišiel ku mne. Hundral niečo o tom, že by má robit niečo iné a nie zahadzovať sa s genninmy.
,,Yo-shi-mitsu Kazama? '' spýtal sa. Ja som prikývol
,,Máš zajtra rano prísť na Severné Cvičisko, bude ťa tam čakať nový sensei,'' oznámil mi. Ja som opäť prikývol, otočil som sa a odkráčal smerom domov. Prechádzal som ulicami Suny až kým som neprišiel k malej uličke, kde bolo pár identických domov. Všetky vyzerali rovnako, avšak ten môj mal smutnú historiu. Vošiel som dnu, kde ma už čakal môj mladší brat.
,,Hej, už si bol na nebezpečnej misii? A kedy ma naučíš nejaké nebezpečné jutsu?'' vymmbehol na mňa brat.
,,Samozrejme, že som bol na nebezpečnej misii, všetkých[i] som tam zachránil. A techniky ťa naučím až keď budeš tak isto starý ako ja, teraz si choď čítať mangu,'' povedal som a išiel som do svojej izby. Prezliekol som sa a uložil som sa na spanie.
Ráno som vstal skoro, umyl som sa, vlasy som si starostlivo učesal tak, aby mi zakrývali tú dieru,ktorá kedysi bola moje pravé oko. Na to som si už zvykol, mam sice zlé priestorové videnie, ale streľba z luku mi ide veľmi dobre. Obliekol som sa klasicky, nohavice, tričko, tmavozelená mikina a tmavomodrá tenká vesta. Vzal som si instantný ramen a jeden som tam nechal aj pre brata, na záver som si zobral luk a šípy a vyrazil som. Chvíľu som blúdil, ale našiel som Severné Cvičisko. Sadol som si na zem a čakal na senseia


You step outside, you risk your life.
You take a drink of water, you risk your life.
Nowadays, you just breath... and you risk your life.
Every moment now, you don´t have a choice.
The only thing you can choose is, what you´re risking it for.
I can help the people feel better and hang on a little bit more.
That´s enought reason to me.

R.I.P, Hershel Greene

I´M THE DOCTOR!
Ja to nebyl - takto vyzerám v škole

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Út, 2015-03-24 22:07 | Ninja už: 199 dní, Příspěvků: 115 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Kaado Ryuu
Druhá divize černých
Poušť -> Suna

Ryuu šel vedle bratra a kopíroval jeho pohyby nohou. Ruce měl na rozdíl od Rya zastrčené v kapsách a tvářil se prostě mrzutě. Né, že by ho štvalo, že se na ně jejich nový sensei vykašlal. Štvalo ho to, že se musí trmácet sem a tam touhle zatracenou pouští. Slunce pražilo a písek byl rozpálen k zbláznění. Jeho bratr pořád něco mlel a střídal různé výrazy, jak to měl v oblibě. Ryuu mu na to sem tam odpověděl pokrčenými rameny, nebo mírným pokývnutím a úšklebkem. Při cestě se Ryuu snažil omezit rychlé pohyby, neboť ty vysilovaly více a nutili tělo více se potit. A to na poušti prostě nebylo dvakrát nejmilejší. Čas plynul a Ryo nezavřel hubu. Nakonec se znovu dostal k oné sázce a Ryuuovi vyskočila na čele žilka. To bylo asi po pátý, co mu to za dnešek připomněl. Ryuu měl sto chutí rozbít hubu, ale nakonec se mírně uklidnil a jen tiše odpověděl. "Jestli mi to budeš připomínat každý tři hodiny, rozsekám ti ciferník. Prachy dostaneš až budou." Ryuu stočil pohled zpátky, na obzor a mírně se pousmál. Na obzoru se totiž objevili hradby Sunagakure no Sato. Mlčky pokračoval dál po boku bratra a prostě jen mlčel. Nepřišlo mu vůbec důležité mluvit. Na to měl svého bratra. Po půl hodince konečně došli před bránu Suny a Ryuu automaticky zamířil k průrvě mezi skalami. Ruce v kapsách, mrzutý výraz ve tváři a jeho oči pozorovali hradby. Ryuu věděl, že kolem jsou určitě strážný, ale kde?!

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Út, 2015-03-24 20:59 | Ninja už: 942 dní, Příspěvků: 552 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Hizuki Shima
ulice Suny > cvičiště
Zezačátku hledání šla svižně s úsměvem na tváři, ale jak čas postupoval nadšení pomalu odcházelo. Popravdě až teď si uvědomila jak moc je Suna rozlehlá. Jistě asi je fajn vědět o všech místech co tam byly, ale prolézt je téměř všechny v jeden den je docela náročné. Taky jí docházelo, že je mohli jen těsně minout, ale na to radši nemyslela. Když se sensei zastavila, neubrzdila to a mírně do ní vrazila. Zamumlala nějakou omluvu, ale to už její zvědavost upoutala dvojice postav, kvůli kterým sensei zastavila.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2015-03-24 20:37 | Ninja už: 2814 dní, Příspěvků: 1050 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Chika Yoshitsune
Ulice Sunagakure > Cvičiště
Prohledaly snad celou Sunu, ale mladíci nebyli nikde k nalezení. Chika s Hizuki zrovna procházeli okolo posledního místa, kam ještě nezavítaly. Zelenovláska zpozorněla, protože zaslechla hlasy. Nerozpoznávala je, ale přesto v ní vzplanula nová naděje. Vzhlédla a začala mávat rukama.„Haló! Vy tam nahořé! Neznáte se náhodou s Daisukem a Tekuardém? Jsem jejich nová sensei a nemůžu je najíííííít!“ hulákala vysokým hláskem jak na lesy - stát v horách, zasypala by ji dávno lavina. „Prosíííím! Jsme unavené a chceme domůůůů!“

Yumeka Ikazuchi
Yumečin byt
Yumeka sebou plácla do křesla a položila si dlaň na čelo. Tahle děcka byla fakt něco. „Nezlobím,“ potvrdila. „Mě je dost těžký naštva… Proběhl stěnou?! Nahou holku?!“ Překvapením se narovnala. Ten kluk potřebuje dozor. Několik dozorů. Vyčerpaně se postavila a vydala se za chlapcem do pokoje. Keiko byl skoro nalepen na fotkách stojících na nočním stolku.
Yumeka se usmála. „Tohle jsou mí spolužáci, Kazuha a Botan. A tohle můj sensei. Na druhý fotce je místo Botana, který odešel, Chika. A ta třetí fotka jsem já s rodiči,“ vysvětlovala. Každá fotka přinášela vzpomínky.
Z myšlenek ji vytrhlo zaklepání. S otazníkem nad hlavou dorazila ke dveřím a otevřela. „Zdravím, Kirito,“ pozdravila se svým typickým úsměvem. Jak se dozvěděl o její adrese, nebylo důležité. Ženu spíš zajímalo, co potřeboval a proč přišel.


...
Můj šuplíček povídek :3 <- Ne, vážně se nebudu zlobit, když si něco přečtete. :3

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Út, 2015-03-24 20:33 | Ninja už: 1551 dní, Příspěvků: 532 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
Z ulice na cvičiště
Byl mírně znuděný a otrávený. Daisuke byl skvělá společnost, nejlepší, co si mohl přát, ale už byl z toho courání unavený. Předcházející události ho naprosto vyčerpaly. Když se konečně posadili a Daisuke začal filosofovat, Tekuard s ním musel v lecčem souhlasit.
"Jo, to jo, bylo to fajn. Zase jsi se vytáhl a já na tebe byl patřičně hrdej. A to jsem ještě ani neviděl tu ocelovou mrchu, co jsi vytáhl na malýho v baráku" usmál se. Pak si ale vzpomněl na Gashiho.
"Hele, já našeho senseie vážně respektoval. Byl to fajn chlap a ty základy nás naučil. Ale kromě jedný vyjímky, kdy to bylo ze zdravotních důvodů, nás v jednom kuse opouštěl bez udání důvodu. Já mám pocit, kamaráde, že snad všichni vyšší shinobi téhle vesnice jsou nezodpovědní. Kazekage, skvělej chlap, znám ho osobně. Podpantoflák. Yon si tady založí skrytou organizaci, aby kryli jeho problémy. Gashi si jen tak mizí. Zatím kdokoliv, s kým jsem tu měl co dočinění, nějakým způsobem zklamal..." rozmluvil se Tekuard téměř monotóním hlasem.
"Docela mezi ně zapadám" dodal nakonec.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2015-03-24 20:00 | Ninja už: 2814 dní, Příspěvků: 1050 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Toshimi Kokumotsu
Suiten
Toshimi překvapeně zamrkala. „Samozřejmě, že chci!“ vyhrkla, načež se zase zamyslela. „Taky mě ještě napadlo, že může jít o past. Nepřítel si bude myslet, že takhle krátce po útoku nebudeme očekávat další.“ Zavrtěla hlavou. „Tak či onak, není to o tom, jestli to chci prověřit. Já to musím prověřit.“
Pozorujíc vzdalujícího se jezdce dál přemýšlela. Rozhodla se, že ho bude dohánět přímo. Pokud začne kličkovat nebo zrychlí, stane se na jistotu podezřelým. Ráda by ještě počkala, jestli Raizo nemá nějakou námitku, poznámku, či cokoliv jiného, co by jí mohlo pomoci, ale velbloud se rychle vzdaloval.
„Ittekimasu,“ oznámila a rozeběhla se šikmo po hladině směrem k jezdci.


...
Můj šuplíček povídek :3 <- Ne, vážně se nebudu zlobit, když si něco přečtete. :3

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Út, 2015-03-24 19:01 | Ninja už: 2594 dní, Příspěvků: 2470 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan

Daisuke Mokushi
Nemocnice Sunagakure
„To je fakt,“ souhlasil Daisuke s roztržitým úsměvem s Tekuardovou poznámkou, načež se oba dali na obchůzku cvičišť.
„O nic víc než ty... Jen to, že nosí brýle, má zelené vlasy a opravdu velké oči, ať už to znamená cokoliv...“ odvětil na kamarádovu otázku Daisuke, načež se trochu začervenal a v duchu si vynadal za to, na co to myslí.
Nakonec ti dva prošli Sunu pomalu křížem krážem a obešli každé cvičiště, ale nikoho, kdo by na Yumečin popis seděl, nenašli.
„Yare yare... Tohle je snad vtip... Ale na druhou stranu, ta procházka byla příjemná... Fajn odpočinek od toho věčného hektizmu a chaosu, ve kterém poslední dobou žijeme,“ sundal si Daisuke svůj svitek ze zad a sedl si do stínu hliněného přístřešku na vrcholu jedné z vysokých plošin, které sloužili po celé Suně jako tréninková místa.
„Ale naposled sme trénovali docela nedávno, co, Teku? Tehdy na hradbách, když se Gashi-sensei probral...“ pousmál se Daisuke a koukl se na svého odvěkého spolužáka, načež se zadíval jakoby do dálky, když si vzpomněl na jejich senseie. Gashi byl skvělý muž a Daisuke ho měl velmi rád, stejně jako on je. Zdálo se ale, že si osud prostě nepřál, aby mohli sloužit bok po boku jako tým, stejně tak jako tomu bylo na začátku.


Zakeř!

Obrázek uživatele Emiel254
Vložil Emiel254, Út, 2015-03-24 18:43 | Ninja už: 193 dní, Příspěvků: 57 | Autor je: Pěstitel rýže

Kaado Ryo
Druhá divize černých
Poušť -> Suna

Vyšlapával si to prudkým krokem na nic se neohlížeje. Sem tam se tedy přeci jen ohlédl - zda-li je jeho bratr stále s ním.
"Takže ten dědek plesnivej zjizvenej nemá čas? Táhne nás přes celou poušť až někam doprd.ele. Pak se vyptává a pošle nás pryč, že musí něco udělat. Brácho, tohohle typa si podáme"
Řekl rozhodně a dál pokračovala změť různých nadávek a příjemných oslovení.
Zajímavé, normálně měl s hledáním správných slov trochu problémy, ale jakmile šlo o nadávání, byl ve svém živlu.
Vydrželo mu to celý prudký pochod až do vesnice. Jediné, co ho trochu klidnilo bylo to, že se neztratili.
"Takže. Ty mi seženeš ty prachy, co mi máš cálnout za tu sázku." Významně pohlédl na bráchu. "Pak okradem nějakýho pracháče, dojdem se najíst a pak se uvidí. Co myslíš?"

Obrázek uživatele Kaze-no-Musuko
Vložil Kaze-no-Musuko, Út, 2015-03-24 11:16 | Ninja už: 763 dní, Příspěvků: 190 | Autor je: Prostý občan

Haru Yanagi
Zlaté písky, I.div.

"A sakra!" pomyslel si Haru, když se probudil na střeše jednoho z domů někde uprostřed vesnice. Okamžitě si klekl a rozhlédl se. Netušil, jak dlouho tam ležel, ale bylo mu jasné, že nemá moc času. Ihned tedy vyrazil. Běžel, jak nejrychleji uměl. Kdyby přišel pozdě, mohlo by to skončit dost špatně. Nikde se nezastavoval, prostě běžel. Netrvalo dlouho a už byl tam. Stál přede dveřmi. Otevřel a vběhl dovnitř. Všude byl černý kouř, který způsoboval, že nebylo skoro nic vidět. Haru začínal počítat s nejhorším. Kvůli kouři se uvnitř nedalo moc dýchat, a proto otevřel všechna okna, která mohl. Proběhl pár místnostmi a poslepu nahmatal držadlo. Zatáhl. Smrad mu vše prozradil. Jeho nejhorší obavy se naplnily. "Nééé!" zanaříkal. Haruho výborné sušenky byly spálené na uhel. "Máma mě zabije..." povzdechl si chlapec, když se rozhlédl okolo a uvědomil si, že bude nejspíš muset vymalovat celou kuchyň.
Asi po třicet minutách byl celý byt vyvětraný. Nakonec to ani nedopadlo tak hrozně, jak si myslel. Kouř už nebyl skoro cítit a důkazů v podobě sušenek se zbavil vyhozením do popelnice sousedů. Po dalších deseti minutách tedy zavřel všechna okna. V tu chvíli si však uvědomil další věc, na kterou zapomněl. Dnes se má hlásit u Kagekageho. Mají ho přece přidělit k jedné z divizí Zlatých písků. Byt byl v pořádku, ale Haru ssmrděl, jako by usnul v komíně. "Takhle tam nemůžu..." proběhlo mu hlavou. Neměl už však moc času. Běžel tedy do svého pokoje, popadl čisté oblečení a osušku a pospíchal do koupelny. Pořádně se vydrhnut, aby měl jistotu, že nikdo nic nepozná. Navlékl se do oblečení, které bylo paradoxně úplně stejné jako to špinavé a rychle vyrazil z domu. Přede dveřmi ještě rychle zkontroloval, jestli má vše a pak už konećně vykročil k budově, kde seděl vůdce. Za pár minut byl tam. Vyhledal si kazekageho kancelář, zaklepal a po vyzvání sebevědomým krokem vešel. "Zdravím, jmenuji se Haru Yanagi. Měl bych tu mít zamluvené místo u Zlatých písků." řekl a pousmál se. Nechtěl, aby celá situace působila až moc oficiálně.

Obrázek uživatele Ovce
Vložil Ovce, Po, 2015-03-23 22:37 | Ninja už: 304 dní, Příspěvků: 49 | Autor je: Prostý občan

Juki Mokushi
Lov na kočku - návrat

Nevině sem přešlápla z nohy na nohu. "Přesně zapomněla. Tak nějak ... sem je založila." Připustila jsem nakonec ne příliš ochotně. "Vlastně úplně sem zapomněla že je mám." Pronesla jsem honem a rychle se vydala na cestu aby se vyhnula kázání o své nedbalosti. "Nebyla to nedbalost jen je nepočítali." Uklidňovala sem sama sebe.

Barvitý popis sensei docílil jedině toho že sem opřela o zídku a vydala ze sebe davyví zvuk a následně na skládku přidala i svoji snídani. "Děkuji." Pronesla sem sarkasticky utřela sem si pusu. "TO sem opravdu potřebovala." Zabručela sem podívala se na něj jako bych čekala poťouchlí úsměv, ale nic sem neviděla. "Jo dal mi zabrat ještě jednou ho uvidím a tak .... ho nechám někomu jiménu." Oznámila sem naštvaně a potlačila touhu začít křičet a nedůstojně nadávat. Ještě jednou sem se oprášila a rychle doběhla mistra. "Vidím to tak že si dám pět až deset sprch abych tu skládku ze sebe dostala." Oznámila sem mu věcně.
Šla sem poslušně vedle sensei a loutka se táhla kousek nad zemi držící kočku vedle mě. Nehodla sem riskovat že mě poškrábe a nebo pokouše. Ne u téhle potvory. Dorazila na místo kde měli předat kočku aby to splnila.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Po, 2015-03-23 22:36 | Ninja už: 1551 dní, Příspěvků: 532 | Autor je: Prostý občan

Jen tak mezi přáteli

Tekuard Ashikaru

Den skončil a musel uznat, že to byl jeden z těch nejzajímavějších za posledních pár měsíců. Vše se víceméně vyřešilo a on mohl začít od začátku. Tedy, alespoň v to doufal. Přistihl se totiž, jak si pohrává s myšlenkami rozšířit svůj arzenál technik o nějaké další. Přitom si opět vzpomněl, že jeden nešťastník má na sobě pořád parazitickou pečeť a že by mu jí měl sundat. Ale to počká.

Doma ho jako obvykle nikdo nečekal. Všude byla tma, jen okno nechal otevřené. Začínalo být chladno. Zavřel okno a rozsvítil.
A pak se zastavil čas.
"Žádná další mrtvola. Žádné další temné techniky. Co tu zase chcete?" řekl se směsí překvapení, strachu a hněvu v hlase. Vůbec se mu nelíbilo, že největší příšera, jakou kdy viděl, se mu prochází po baráku bez pozvání.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Po, 2015-03-23 22:13 | Ninja už: 680 dní, Příspěvků: 165 | Autor je: Pěstitel rýže

Taji Sakyu
tým delta
Bouře pokračovala i přes Hitominu snahu o odvedení pozornosti."No tímhle kyselým hlasem rozhodně ne.."Poznamenal Taji na výrok,že ho tu nedrží.Oznámení,že si něco můžou vydělat,změnila průběh hádky.Taji se zamyslel.Věděl,že on i jeho sestra by "pár drobných" rozhodně uvítali."Dobře.."Prolétlo mu hlavou."Sklapni Taji a prostě dělej to co ti zadají."Tykvo-pomerančo-týpek si mezitím začal číst nějaké karty."Ano mám zájem.....Ale vy nejste můj sensei,skutečný sensei by odpoveděl na všechno,ne jen na to co se mu hodí."Dodal a po upřeném pohledu se zaměřil na vybranou kartu.


Obrázek uživatele Tobicek
Vložil Tobicek, Po, 2015-03-23 21:56 | Ninja už: 2330 dní, Příspěvků: 802 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Prostý občan

Katai Take
"Ha, tak zapomněla!" uchechtl se Take než se rozloučili, ale nebyl v tom ani stín výtky, pak se odebral pomalým tempem za svým cílem. Když se objevil signál Take rozhodně nemohl tvrdit, že by se někde plahočil po skládce hledal kočku, seděl na okraji ulice ve stínu slunečníku, ale jakmile spatřil signál, okamžitě se dal do pohybu a to až závratnou rychlostí. Konec konců, problesknutí stále dokázal a to byl docela rychlý způsob dopravy na delší vzdálenosti.
Když opět přestal být svět rozmazaný, seděl na zdi ohraničující skládku a shlížel s mírným úsměvem na Juki.
"No to zálež, mohlo by to být horší." odpověděl jí, i když věděl, že mluvila spíš k sobě než k někomu jinému.
"Zkus si představit situaci, kdy musíš celé dlouhé hodiny ležet ve smrduté bažině vedle mrtvoly tvého parťáka zatímco prší, kolem se šíří puch hniloby a ty se nemůžeš ani hnout." řekl s klidem v hlase. Ne že by něco takového musel někdy dělat, ale hypoteticky to byla dosti nepříjemná představa.
"Každopádně," začal o poznání veselejším hlasem. "Vidím, že máš našeho malého uprchlíka. Pojďme ho tedy odevzdat a pak tě přirozeně čeká nějaké ta odměna." S těmito slovy se za pomoci své hole postavil a odrazem z levé nohy seskočil ze zdi směrem do ulice.
"A pokus se prosím nechat co nejvíc odpadků na skládce!" zavolal ještě přes zeď, zatímco čekal, až se k němu Juki připojí a společně budou moci vyrazit zpět do kanceláře. A to ani netušil o dárečku, který tam na ně čekal.

Jen tak mezi přáteli

Joben Kazeshini
Jiný den, další den, další šance udělat Skrytou písečnou o něco temnějším místem... další možnost někomu ublížit.
Návrat mistra se blížil a Joben začínal mít hlavu plnou starostí. Sunagakure byla tak klidná, člověk se tu dokonce mohl procházet po ulici a užívat si sluníčka bez šance, že vás někdo uškrtí, probodne či vykuchá! Začínal se mu zo toho zvedat žaludek jen na to pomyslel.
Ale i muž jako Joben Kazeshini měl své malé radosti, které ho dokázaly vždy na chvilku uklidnit, asi jako malé dítě co trhá hlavu plyšovému medvídkovi.
Joben se posadil na posteli, dala-li se kamenná deska hluboko ve sklepeních pod vesnicí nazvat postelí. Rychle se oblékl a ještě jednou se zamyslel. Ano, všechno sedělo a další malá kratochvíle mohla začít. Bude je sledovat jak se mu kroutí na dlani a bude si užívat potěšení z jejich zoufalství.
Rychlým krokem vyrazil pryč na místo, kde už jednou byl, za člověkem, se kterým už jednou mluvil a kterého přesvědčil k tomu, aby byl byl jeho mužem za Kazekageho zády. Je nutné mít na dlani muže, kdo stojí za Kazekagem, kdo jiný by mu pak mohl vrazit kudlu do zad?
Chlepce, opravil sám sebe po chvilce uvažování. Už zabrouzdal do kalných vod ninjovských technik, ale stále mu chyběl ten poslední krok po kterém nebude návratu.
Když se probral z úvah stál před domem, před svým cílem. Podle všech známek nikdo nebyl doma, perfektní přivítání pro někoho jako Kazeshini. Několika svižnými kroky přešel ke dveřím a otevřel je stejně snadno jako by byly odemčené.
V domě se ani nezastavil, aby se zorientoval, nepotřeboval to, on si to pamatoval, vždycky si vše pamatoval. Sám se občerstvil, posadil se do křesla v pokoji a pak udělal několik drobných změn, aby na něj nebylo vidět ani když člověk prohlédl místnost rychlým pohledem.
Pak se v křesle pohodlněji usadil a čekal, jako had na králíka, který se k němu přiblíží. On čekat uměl a čím déle čekal, o to sladší byla hra.

Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^

Obrázek uživatele Uzumaki_Adi
Vložil Uzumaki_Adi, Po, 2015-03-23 21:22 | Ninja už: 482 dní, Příspěvků: 164 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Kokumotsu Rei
Sunagakure no Sato - Kancelář Kazekageho

A bylo rozhodnuto. Rei se ke vstupu do Zlatých písků, respektive ke konečné schůzce s Kazekagem, odhodlávala velice dlouhou. Trénink s Taikim, který jí v mnohém pomohl, jí značně pozvedl sebevědomí. Nyní se svou výbavou, včetně typické Kokumotsu tykve na zádech, mířila ke kanceláři Kazekageho. Ačkoli zátěž na zádech nebyl nijak lehká, Rei šla rychlým krokem. Ne, že by byla plná sebevědomí, ale rozhodně to na sobě nechtěla dát znát a nějak se nechat pokořovat od autorit. Není jenom malé děcko. Mezitím co jí vzdorné a zároveň vystrašené a chaotické myšlenky běhaly hlavou, přiblížila se úplně k budově, která byla jejím cílem. Po vstupu vystoupala po schodech až ke kanceláři Kazekageho. Rei ho samozřejmě viděla již několikrát, ale nikdy s ním sama nemluvila. Byla to pro ní důležitá chvíle, ačkoli nikdo jiný to nemohl pochopit. Ne, že by Kazekageho neuznávala, ale pořád ho brala kdesi v koutku svého srdce jako rivala. Stát se Kazekagem byl její jediný velký sen. A byla ochotná pro to dřít. Narozdíl od těch malých nafoukaných spratků, co šude vykřikují, jak budou Kagem, až budou velcí, věděla, že je to skoro nemožné. To ale nic neměnilo na jejím odhodlání.
Rei zhluboka vydechla a rázně zaklepala na dveře. Když jí byl udělen příkaz ke vstupu, otevřela dveře, vešla do místnosti a s lehkou ležérní úklonou pozdravila. "Dobrý den. Jsem Kokumotsu Rei a chtěla bych mluvit o možnosti zařazení do Zlatých písků. Můj otec mě pro tuto příležitost dlouho cvičil. Reference od něj má v rukou sám kapitán Zlatých písků." Rei tyhle formality neskutečně štvaly. Ale co se dalo dělat, nějak odkecat to musela.

Uzumaki Adi - Shoodai no Hokage

Obrázek uživatele Patrajz
Vložil Patrajz, Po, 2015-03-23 21:13 | Ninja už: 2703 dní, Příspěvků: 567 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Jamato kokumotsu - sensei týmu Delta
južné cvičisko

"Taji ak sa ti nepáči môžeš ísť ja ta tu nedržím" poviem a snažím sa ho nevnímať. Kazekage by ma poslal niekam kde by som umrel nudou. Pozriem sa na Hitomi
"Dnes nebude žiaden tréning ale zarobíte si pár drobných aby ste mali za čo žiť" poviem a pohľad presuniem na Tajiho
"Máš zaujem si niečo zarobiť alebo zo Senseiom čo sa ty nepreukázal že vás má na starosti nikam nepôjdeš?" prednesiem zatrpknuto a s kapsi vytiahnem pár kartičiek ktoré si začnem prezerať a čítať ich
"Nie, nie, hmmmmmm asi nie" hovorím si pre seba až nakoniec sa zastavím na jednej
"Toto by im šlo, hádam je stále voľná" dodám nakoniec

Katsui - Sensei 2. divízie čiernych pieskou
brána Sunagakure

Katsui stála pri bráne a vyčkávala v tieni, trochu si užívala to posedenie a nič nerobenie, sem tam pozrela smerom k bráne a uistila sa že ešte neprešli.
Katsui bola informovaná že dvojčatá Ryuu a Ryo sa majú čo nevidieť vrátiť s oázi a ona si ich má prebrať od Kapitána Zlatých pieskov
"Koho to napadlo dávať na starosť druhú diviziu na starosti Zlatým pieskom, som zvedavá čo im ta vygumovaná hlava natĺkla do hlavy, však ešte ani nevedia čo sa vlastne čaká od čiernych" zašomre si popod nos Katsui

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Po, 2015-03-23 21:07 | Ninja už: 1551 dní, Příspěvků: 532 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
Ulice
"Právě proto, že bysme museli do Kagareta chiky, abysme si mohli dát panáka, nebylo by proč nás podezřívat. Ale proč ne, jdeme na cvičiště. Stejně už jsem tam dlouho nebyl" uznal nakonec a vyrazil na to nejbližší.

*Ještě chvilku to tak bude pokračovat a nakonec u tý skleničky skončím!*

Doufal, že jejich sensei nebude tak mizející, jako Gashi. Ten je toho sice stihnul naučit poměrně dost, ale i tak toho zažili jen málo. Nehledě na to, že celý jejich trénink elementární podstaty byl samostudium.

"Ty už víš něco víc než já o té senseice?"

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Po, 2015-03-23 20:29 | Ninja už: 698 dní, Příspěvků: 262 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Hitomi Akikori, tým delta, jižní cvičiště

Zaskočila ji odpověď Kokumotsa. Vážně ho chtěla oslovovat jménem, ale co už. Poté pozorovala menší hádku těch dvou. Bylo jí líto, že se ty dva chytli hned v prvém setkání.
"Co budeme dneska dělat?" pokusila se převést řeč na jiné téma a tím oddálit smrt Tajiho. Ten si totiž přímo koledoval o ránu, a tak musela nějak jednat. Trochu si senseie přeměřila pohledem a usoudila, že Taji by skončil vážně rychle. Pokusila se usmát na oba mile. Čekala, co se bude dít dál, jestli pohřeb kolegy nebo nějaký ten trénink.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Po, 2015-03-23 15:58 | Ninja už: 2594 dní, Příspěvků: 2470 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan

Daisuke Mokushi
Nemocnice Sunagakure
Daisuke první Tekuardovu narážku nějak nevnímal, tu druhou otázku ohledně toho, co budou tedy dělat, už víceméně ano.
„Co...? Ah, no...“ procitl Daisuke ze zasnění, koukl se trochu zmateně na Tekuarda, a poté se zamyslel.
„Nevím, jestli je dobrý nápad dělat první dojem tím, že nás najde v Asayake...“ řekl trochu skepticky Daisuke, „možná by bylo lepší jednoduše obejít všechna cvičiště a na tom posledním zůstat a doufat, že na sebe po cestě narazíme, a nebo že to ona nevzdá a najde si nás na tom posledním, co myslíš? Alespoň nebudeme dělat dojem dvojky flákačů, co se jde při první příležitosti naložit ke skleničce... i když ještě nemůžeme pít...“ navrhl Daisuke alternativu při čemž ke konci tiše dodal fakt, že ani jednomu z nich by stejně ještě nenalili.


Feudální záležitosti


Raizo seděl u vody, s jednou nohou pokrčenou a pravým loktem opřeným o jeho koleno, a sledoval vodu. Tvářil se klidně a vyrovnaně, těžko říct na co myslel. Když ho Toshimi oslovila, obrátil se na ni a posléze se zadíval na onoho jezdce, který se blížil k okraji oázy a chystal se ji opustit.
„Dobrý postřeh, Toshimi,“ pousmál se muž a koukl se po rudovlásce, načež se znovu otočil směrem na toho jezdce.
„Možná to tak fakt je...“ řekl Raizo a na chvilku se odmlčel, jako by něco zvažoval, načež se obrátil znovu na rudovlásku vedle sebe. „... Chceš to prověřit?“ optal se dívky nenuceně, aby to neznělo ani jako rozkaz nebo rada, ale jako obyčejná otázka.


Zakeř!

Obrázek uživatele Talo_Sudeki
Vložil Talo_Sudeki, Ne, 2015-03-22 01:09 | Ninja už: 2667 dní, Příspěvků: 42 | Autor je: Prostý občan

Mokushi Kirito
Team Théta
Ulice Suny / Asayake / Cesta do pekla

Kirito se snažil vystopovat podle spadlých taštiček, zda-li ho dovedou k jeho týmu. Zamířil dále po střešních taškách, ale to nikam nevedlo. Asi po hodině pátrání už to vypadalo, že to snad i vzdá a prostě půjde domů. Hold by si vyslechnul milé hulákání Yumeky-sempai jak je neschopný a nedokáže ohlídat jednoho člověka. Tím spíše ještě k tomu Keika, přihlouplého chlapce, který je jak časovaná bomba a napřed používá činy a pak hlavu. Když došel po ulici na křižovatku nevěděl, jestli ztratil stopu nebo se má vydat domů nebo na místo kde viděl, že je strašný rozruch.
Nedalo mu to a šel se podívat co se vlastně stalo. Když došel na místo viděl ještě co se snad stává málo kdy. Část jednoho domku byla totálně namaďaru a bylo vidět přímo do koupelny. Co ho však zaujalo mnohem více je, že tu nebyla ani stopa po zápasu nebo něčem co nasvědčovalo k tomu, že to byla nějaká pohroma nebo živelný úkaz. Bylo to podle jeho úsudku dílo nějakého ninjy, protože na tohle by bylo potřeba aspoň výbušniny nebo několik dobře mířených výbušných lístků aby tak přesně někdo udeřil.
Když se zeptal okolních lidí jeho úsudek se jen potvrdil. Jeden starší pán mu potvrdil, že jakási partička ninjů se tu handrkovala a bojovala mezi sebou. Když se však zeptal Kirito jak ti chlapci vypadali trošku ho to vytrhlo z jeho zamyšlení. Jeden z těch chlapců měl fialové vlasy a druhý rudé. Kiritovi hned blesklo hlavou, že to určitě byli Keiko a Kokumotsu. Další dva chlapce neznal ale jeden údajně používal loutku takže to musel být určitě někdo z jeho klanu. Kam však odešli poté už se nedozvěděl, protože rozbouřený dav lidí ho přes jeho snahu ještě chvíli s milým pánem mluvit ho odnášel úplně na opačnou stranu cesty. Nestačil ani poděkovat, ale to už byl onen muž z jeho dohledu.
Nebylo k zbytí nic jiného než se vydat k domu Yumeky a počkat tam na ní než přijde domů a snažit se jí to vysvětlit, ale zjistit kde Yumeka-Sensei bydlí to bude mnohem větší oříšek. Při hlubokém přemýšlení nakonec došel k závěru, že jediné místo kde by to mohli vědět bude asayake. Kde bezpochyby Yumeka tráví asi nejvíce času. To bylo hned Kiritovi jasné. Rozběhl se tedy k Asayake, ale aby trošku ušetřil času vyskákal na střechu jednoho z domů a běžel po střechách, přeci jenom je to jednodušší a ušetří tím dost času. Když doběhl do Asayake vešel dovnitř a šel hned k baru.
"Dobrý den, prosím váš měl bych na vás prosbu. Když jsme tu byli naposledy byla tu snámi přijemná pohledná slečna stříbrné vlasy Yumeka se jmenovala. Nevíte prosím váš náhodou kde bydlí? Je to velice důležité." Barman však Kirita zklamal a a řekl mu že boužel netuší, kde yumeka-sensei bydlí, ale opodál starší chlápek na něj zamával a Kirito k němu přišel a ten mu poradil, že občas Yumeku viděl jak zde chodí do místních bytových domků tak ať se zkusí porozhlédnout tam.
Byla to velice užitečná informace a Kirito měl v tu chvíli jasno bude čekat až se bude vracet domů a bude jí vyhlížet, aby jí vysvětlil, že nechtěně ztratil jak Shikiho a Keika a aby se na něj nezlobila protože hlídat někoho a ještě se stýkat s tím Kokumotsuem není zrovna zábava.
Sice věděl že si něco asi vyslechne, ale co se dalo dělat musel to zkousnout, ať už chtěl nebo nechtěl. Cestou než došel k onem bytovkám se ještě stavil u stánku s Dango a koupil si nějaké na cestu, protože věděl že určitě to nebude jen tak hned, že by se Yumeka vynořila po chvíli co by tam přišel. Když dorazil k bytovkám trvalo asi 2 možná 3 hodiny než se Yumeka ukázala. Avšak nebyla sama. Ten kdo jí dělal společnost byl Keiko.
"Co tady proboha dělá Keiko a proč vypadá jak mumie, která právě vylezla z Pyramidy. Bože on snad celou tu dobu co sem tady čekal skončil zase v nemocnici ne? No to bude radost až budem na nějaké misi to neskončí ani v nemocnici, ale bude jednou nohou v hrobě. Budu se muset snažit ho trošku chránit, jinak se budu potýkat zase se svým svědomím jak posledně a nakonec zase dostanu lepana od té kočičky." přemýšlel Kirito a trošku se pousmál. Když viděl jak Yumeka i s Kiritem mizí v jednom z těch bytů uslyšel jen cvaknutí klíčem. V tom vyšel mladý Mokushi z temné uličky, kde vyčkával a došel ke dvěřím a slušně zaklepal.
"Hlavně klid a dýchej to bude v pohodě prostě to mistrovi vysvětli a zeptej se co se bude dít dál a hlavně na ní tak neciv jako posledně." Přemítal a smál se při vzpomínce na ní. Věděl, že když je to okouzlující mladá žena. Je to pořád Kiritovo mistr a měl by se podle toho chovat jak on tak ona. Jak se však tento vztah vyvine dále to už bylo Kiritovi záhadou.

Obrázek uživatele Ovce
Vložil Ovce, So, 2015-03-21 22:00 | Ninja už: 304 dní, Příspěvků: 49 | Autor je: Prostý občan

Juki Mokushi
Lov na kočku

Sledovala sem sensei a přemítala o jeho slovech. Když souhlasil podívala sem se na něj a usmála se. "Fajn." Pronesla sem a udělala dva rychlé kroky a pak se zastavila a podívala se na něj. "Aha ... nooo." Protáhla a sledovala ho. "máte nějaký nápad?" Zeptala se a bezradně rozhodila ruce a loutka bezděčně následovala její pohyby. Byla jsem skutečně bezradná i když nápadů by bylo dost, ale žádný který by nevyvolal paniku. "Co třeba cvičný výbušní lístek z akademie?" Navrhla sem. "Nenadělá moc hluku, ale udělá barevnou stužku. Vyhodili bychom ho do vzduchu a po výbuchu by jste viděl co a jak." Navrhla jsem a vylovila dva poslední z kasy. "Zapomněla sem je odevzdat." Prohodila sem nevině a pokrčila sem rameny.
Jeden sem předala sensei a vyrazila sem směrem na skládku. Ne že by se mi zrovna chtělo, ale trošku sem to tam znala. Lidé dokáží vyhodit skvělé věci co se dají použit a taky je to dobré místo pro trénink.
Po pár minutách běhu hlavně po střechách abych se vyhnula lidem dole a ušetřila čas sem se dostala na skládku. Rychle sem se dostala na nizkou zídku a oddechla si. "Snad je to nejposlednější místo kam by ninja měl spěchat. Skladka. Kdyby to alespoň tak moc nesmrdělo." S těmi myšlenkami sem seskočila dolu a dávala si pozor kam šlapu.
Za prve abych nevyplašila kočku a za druhé abych nešlápla do něčeho příšerného. Rozhlížela sem se a zatím sem nic neviděla. "PO tomhle si dám dlouhou sprchu. Nebo dvě." Pomyslela sem si zatím co sem se rozhlížela.
Na hlavu ji spadnula plechovka od sardinek. "Blé." Bylo jediné na co se zmohla a smetla si ji z hlavy a otřepala se. "Ne dvě, ale tři." Upřesnila si v duchu a uskočila před sprškou odpadků "Hej dávej pozor nejsi tu sám." Křikla a podívala se na horu když spatřila kočku. "Ty..." Začala když ji kočka elegatním pohybem zadních tlapek shodila do obličeje z hromady starou botu a zmizela mezi odpadky.
"Už chápu." Dostala sem ze sebe rudá vzteky když sem odhazovala botu na jinou hromadu odpadku. Vyškrábala sem na nohy a rozhlédla kolem do kola pak sem se vzpamatovala a vyrazila za kočkou. Zastavila sem se na vrcholu hromady odpadků a rozhlédla sem se.
Bohužel nic.
Po kratičkém zamyšlení sem vyhodila kunaim s cvičním lístkem do vzduchu a označila sensei skládku. Pak se vydala náhodným směrem po skládce. "Tahle mise bude hodně o trpělivosti a taky o štěstí." Uvědomila sem si znechuceně. Opatrně se rozhlížela a zahledla ji u další hromady odpadků byla si jistá že ji tentokrát dostane. Odrazila se a skočila po ni naneštěstí kočka je kočka a vyrazila po odpadcích nahoru a já sem skončila s nosem v odpadcích vyhrabala sem se na nohy rukou si setřela skvrnu od něčeho co sem opravdu nechtěla vědět co to je. I když podle smradu sem měla velmi dobrou představu co to bylo.
"Zbrklost se nevyplácí." Ozval se v mé hlavě hlas mého otce. "Teď ne." Okřikla sem sama sebe vztekle a vydala se nahoru na hromadu odpadků. Ještě sem ji zahlédnula jak mizí za větší hromadou a vyrazila sem rychle za ni. V marné naději že ji dostihnu. Vyběhla sem na hromadu a rozhlédla sem se kolem zdálo se že je plně zaujata zbytky ryby co někdo vyhodil. Usmála sem se a uvolnila sem svou loutku. Tentokrát sem se rozhodla být opatrná při lovu. Moje loutka se nehlučně sunula vzduchem ke kořisti. Byla sem naprosto soustředěna na svůj úkol. Když se kočka otočila kvůli stínu a vyděšeně mňoukla ruce loutky se vymrštila a pevně ji přitáhli k sobě zatím co se kočka vehementně bránila. Byla opravdu ráda že použila loutku. "Mám těěě!" Vykřikla nadšený vykřikla sem změnil vyděšený. Když mi na zrádné hromadě ujeli nohy na prádné lahvi od sake. A já sletěla do menší hromady odpadků. Naštěstí sem udržela loutku pod kontrolou a tím i tu kočku. Vyškrábala sem se na nohy a shodila z ramene šlupku od banánu a z hlavy starý časopis a vydala sem se s úlovkem ven ze skládky. Špinavá a vyčerpaná. Když sem vyšla ven čekala sem na sensei. "Doufám že takové nebudou všechny mise." Pronesla sem vyčerpaně ukázala sem mu úlovek.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Pá, 2015-03-20 22:29 | Ninja už: 1551 dní, Příspěvků: 532 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
Před nemocnicí
Zakroutil hlavou. Na tohle by měl být Daisuke ve svém věku už zvyklý. Ale co už, aspoň bylo vidět, že má emoce.
"Takže jak to uděláme? Budeme hledat naší sensei a doufat, že se nebudeme míjet, nebo půjdeme do Asayake a počkáme, až si tam bude chtít odpočinout i ona?" nadhodil návrh. Nebylo mu proti mysli popíjet saké a přitom pozorovat jakoukoliv kozatou holku, která bude přicházet.
Alespoň by měl super výmluvu.
*Slečno, vážně se omlouvám, ale prsa jsou jedinej popis, který mám. A prý jsou ta její neuvěřitelně hladká na dotek. Mohl bych? Z detektivních důvodů?* usmál se nad tou představou.