manga_preview
Tlum. 700+10

NFFORPG - Sunagakure no Sato

Nechť se celý svět chvěje v očekávání toho, co hodlám udělat!
-Sedmý Kazekage

Osmý Kazekage

Kazekageho sekretářka



Elitní garda Kazekageho, ve které se nachází jen opravdu silní shinobi. Loajalita a oddanost. To jsou vlastnosti všech členů divize, je to ovšem opravdu tak?
Počet voľných miest: 1


Zlaté písky, První divize

Elita celé divize. Shinobi, ze kterých se Yon snaží udělat další hrdiny Suny. Místo v této divizi je velmi ceněné a velmi respektované.

Sensei: -



Zlaté Písky, Druhá divize

Mnoho skvělých shinobi nalezne své uplatnění právě tady. Raizo, Katai i Sachiko doslova vštipují všechnu svou sílu do nové, mladé generace a snaží se, aby z nich Suna co nejdříve vyždímala co nejvíc šťávy.



Sensei: Raizo (700) - Jaden



Sensei: Katai Take (700) - Tobicek



Sensei:Sachiko (500) - Monkey D. Kikul



Zlaté Písky, Záložní divize

Yon už nemůže věřit ani svému nadřízenému. Po fiasku při tréningovém cvičením se Yon rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a vytvořil si jakousi pojistku v podobě této divize. Jen lidé, kterým Yon opravdu věří mohou být součástí jeho malé vzpoury. Ačkoliv tato divize spadá pod zlaté písky, nenajdete tu žádného "zlatého shinobiho"

Vloupání, špehování, skrývání a zjišťování. To vše jsou činnosti této speciální jednotky, které vládne samotná Mayu-hime. Oddaná Akemi zaručuje tvrdý výcvik nové krve této divize.
Počet voľných miest: 0



Černé písky, První divize

Sensei: Minami Kazuha (700) - ichi




Shinobi, kteří nechtějí pracovat pro ani jednu z divizí se stanou členy normálních týmů, kde pracují pro Sunu zase jiným způsobem. Jejich úkoly jsou mise a získávání financí právě díky misím. Schopní senseiové garantují stejně tak kvalitní výcvik jako ve vesnických divizích.
Počet voľných miest: 2



Alfa Tým

Sensei:
Yamato Kokumotsu (500) - Patrajz



Beta Tým

Sensei: Yoshitsune Chika (500) - ichi



Gama Tým



Delta Tým



Éta Tým

Sensei: Nanami (650) - Monkey D. Kikul



Théta Tým

Sensei: Ikazuchi Yumeka (500) - Ichi


Odporné roky neustálého utlačování jsou pryč, nicméně pozůstatky z této hrůzné doby se stále objeví. Tito lidé chtějí navrátit Suně svého pána, Sedmého Kazekageho!

Zástupce Vůdce, Joben Kazeshini


Seznam kultistů:

Iryzo Yoris
Katsui
Katai Take
Yoshimitsu Kazama
Aki Saburou




Zmražené postavy:




Aktuality, sdělení:


17.4.2016 - Poslední dvě volná místa v místnosti: U Zlatých písků v Třetí divizi a u Klasických týmů v týmu Alfa.

Udatní budou žít navěky. To je cesta k nesmrtelnosti.
- Osmý Kazekage



Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, St, 2016-08-24 15:55 | Ninja už: 715 dní, Příspěvků: 313 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Ikazuchi Akeno
1.divize černých písků

Podzemní cvičiště
Přesně podobný útok Akeno očekával a byl na něj připraven. Díky loučím, které kolem plály měl docela dobrou představu, kde jeho sensei je. Aby vykryl senbonu, cukl Akeno rukou a nastavil do dráhy letu pánev. Přitom aktivoval své tělo a probleskl se směrem k jeho sensei, kam až si dovolil, při světle loučí. Jeho plánem bylo, zaútočit na ni v přímém souboji. Jeho výhoda byla většinou ve lsti a v momentu překvapení, ale teď, kdy musel stát protivníkovy tváří v tvář, musel spoléhat jen na svou rychlost a své štěstí.
‘Zabíjet jedem, nebo ve spánku je rozhodně méně únavný, jak tohle. No..kdyby mě nechala, abych jí uvařil...to by koukala.’
Usmál se v duchu a byl připraven skočit na svou sensei s pánví v ruce. Přitom to byl zase jen trik, jak se k ní dostat blízko a hodit jí směs černého pepře a chilli do očí, protože i kdyby je stihla zakrýt, aroma již udělá své.

Obrázek uživatele Ikuse
Vložil Ikuse, Út, 2016-08-23 15:06 | Ninja už: 1279 dní, Příspěvků: 319 | Autor je: Prostý občan

Haru Hanagi
Zlaté písky, 2. div.

Ta nová holčina byla neskutečné hlučná. Obyčejné by to chlapci nevadilo a díval by se na ni spíš, jako na malou sestru, o kterou se má starat, ale při jeho momentálním stavu to moc nešlo. Haru dívku odhadoval na nějakých třináct let, podle toho, jak splašená byla. Poté, co se představila, přišla Sachiko, se kterou se Risa nejspíš znala a představila ho. Chlapec se ještě jednou uklonil. "Ano, jmenuji se Haru Yanagi." řekl. "Těší mě." jeho vystupování bylo kvůli neustupující bolesti hlavy o něco utahanější než obvykle. Poté se znovu posadil a čekal, co bude dál. Popravdě nejvíce by mu vyhovovalo, kdyby okamžitě vyrazili někam do přírody,jelikož tady uvnitř mu to nedělalo vůbec dobře. Čerstvý vzduch by mu prospěl.
Sensei jim donesla nakrájený krásně vonící borůvkový perník. Haru poděkoval a gestem ruky holčině naznačil, aby si vzala jako první. Po ní si kousek vzal také on. Když perník dojedl znovu promluvil. Bolest hlavy se mírnila.
"Je výborný." řekl na úvod a po chvíli odmlčení pokračoval. "Chtěl bych se zeptat, co s námi teď bude. Máte nějaký plán nebo práci, do které bychom se mohli pustit?" zeptal se. Za každou cenu se snažil vytáhnout celou skupinu ven.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2016-08-23 10:45 | Ninja už: 3330 dní, Příspěvků: 1438 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Podzemní cvičiště
Jenže Kazuha nebyla žádný začátečník. Samozřejmě existoval důvod, proč byla právě ona velitelkou první divize Černých.
Žena nehnula ani brvou, a i kdyby, její pohyby byly téměř neslyšitelné. ‚Buď je to on, nebo použil hmotný klon. Jeho dech a tep se objevili z čista jasna, takže předtím musel použít něco na způsob Burendo no Kage, ne-li přímo tohle. Momentálně se mě snaží vylákat, jako kdyby si myslel, že přes něj vede úniková cesta. Je to past?‘
Přimhouřila oči. Mohla souboj ukončit rovnou, ale jí nešlo o vítězství. Potřebovala si děti otestovat v každém aspektu. Dala mu další šanci a hodila po něm další senbon, tentokrát na neškodné místo do stehna, mimo žíly i tepny.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi, hradby
Voják zapadl do písku a Toshimi si oddechla. Teprve teď z ní opadla větší část napětí. Očima přejela všechny hlavy v písku a skepticky se ušklíbla. ‚No jo, a co s nima mám dělat teď?‘
Z myšlenek ji vytrhla Negumi. Rusovláska se na ni otočila. „Konečně máme společnej cíl,“ usmála se a přistoupila k ní. Viděla, jak se třese, a chtěla jí pomoct. Ani netušila, kde se v ní ten klid bere. Možná, že ji upokojil fakt, že z princezny vypadlo zrovna něco takového?
Jemně ji uchopila za ruku, zvedla ji mezi vlastní dlaně a silně tleskla. Takhle kunoichi vždy uklidňovala maminka. „Lepší?“
Vojáky nechala v písku a rozeběhla se i s růžovovláskou pryč. Teprve když byly z doslechu, Toshimi začala mluvit. „Předpokládám, že tohle byla brána pro hosty,“ sdělila, „takže oběhneme sídlo a dostaneme se dovnitř branou pro služebnictvo. Musíme běžet těsně podél hradeb, abychom nepřilákaly zbytečnou pozornost. Všichni vojáci by měli bejt zaujatý bojem uvnitř, ale nechci nechat nic v náhodě.“


Yuri Fan - Stala jsem se členem zdejší yuri komunity. ˘^˘

(A na závěr malá reklama. Laughing out loud)
Popusťte uzdu své fantazii a zažijte dobrodružství ve světě Naruta!

Obrázek uživatele Kimiimaro
Vložil Kimiimaro, Út, 2016-08-23 01:11 | Ninja už: 548 dní, Příspěvků: 706 | Autor je: ONLINE, Utírač tabulí na akademii

Ki Hayabusa
Tým Éta

Severní cvičiště
Ki stál a sledoval situaci. Nudil se. Neskutečně se nudil. Nepřišla žádná akce, žádné vzrušení. Pak začala cosi mlít Tsubaki, ale Ki to neposlouchal. Bylo mu to jedno. Vyndal si nůž z pusy a schoval ho i s noži, jež držel v rukou. Sjel pohledem své holé nohy. Chtěl se nějak vyhnout ponížení, které jej na ulicích Suny jistojistě čekalo, ale nevěděl jak. Jeho kalhoty právě dohořívaly. Měl takové tušení, že útěkem by neztratil jen mikinu a tričko. A když vzhlédl, spatřil Nanami, i když jen asi na dvě vteřiny. Pak zmizela, a sice směrem k Tsubaki, kterou pak chytila a řekla, co po nich vlastně chce.
"Hmm..." zahučel bělovlásek. Noha ho bolela už jen trochu, a navíc právě viděl perfektní příležitost. Rozběhl se směrem k ní.
"Když máme mít vlastní názory... Předpokládám, že ta výzva na kop a úder pořád platí, a můj názor je, že je to perfektní příležitost se pomstít za ty kalhoty!" křikl, sebral všechnu sílu a energii, přičemž se zraněnou nohou odrazil do skoku a chystal se ji kopem srazit k zemi.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Po, 2016-08-22 18:44 | Ninja už: 2839 dní, Příspěvků: 1221 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Kenchi vypadal v úzkých, možná dokonce i byl, jenže pak se stalo něco, co Hiro neměl šanci předpokládat.
Blonďák upustil meč. Na tom by nebylo nic tak hrozného kdyby se Kenchi neproměnil v příšeru po kalbě, která ho přetlačila a kopem ho poslala skrz strom.
Hiro se ještě trochu proletěl. Svět se mu točil jak sebou při dopadu házel. Nakonec zůstal ležet v prachu zády ke Kenchimu tváří k zemi. A už se nezvedl.
"Přijde mi, že se válím nějak často..." Pomyslel si zachmuřeně.
Měl mu přeříznout zápěstí a byl by klid. Možná se mu to i povedlo, jen to nevypadalo, že by to blonďáka nějak omezovalo.
Naproti tomu on byl téměř vyřízený. Hodně špatně se mu dýchalo a hrozně ho bolelo břicho.
Přesto všechno zatnul nakonec zuby a nenápadně složil pečeti pro kawarimi no jutsu. Tohle byl přesně ten okamžik kdy se dát na taktický přesun. Blonďák rozhodně něco rozkousl, než mu šiblo. Kdo ví jak dlouho bude tenhle jeho stav působit a co v něm všechno dokáže.
"Příště bych ocenil menší stromy...ten kop byl o ničem..." Procedil Hiro skrz zaťaté zuby k přibližujícímu se nepříteli.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2016-08-21 22:29 | Ninja už: 3110 dní, Příspěvků: 2811 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan


Feudální záležitosti


„Gah!“ hekl Kenchi a cukl hlavou zase zpátky, když místo Hirotadova nosu trefil mladíkův loket, což zabolelo víc jeho, jak černovláska, a s jedním okem přivřeným a zuby zatnutými se rozzuřeně zahleděl svému soupeři do tváře. Ten ho ale vzápětí upozornil na to, co se dělo nad zemí, a blonďák shlédl. Ocelová lanka se mu obmotávala kolem nohou.
„Khhh!“ zaskřípal Kenchi zuby. Říkal, že už mu na to podruhé nenaletí, ale teď to vypadalo, že ho těmi svými lanky tenhle frajírek dostane znovu.
„Kenchi...“ přistoupil k němu na konci tréninku Hideo a počkal, až k němu zadýchaný blonďák vzhlédne.
„Co, sensei?“ narovnal se Kenchi, který se doposud opíral zadýchaně o kolena, načež shlédl, když k němu bělovlásek natáhl dlaň. Měl v ní nějakou pilulku s malými háčky.
„Vezmi si to. Připevni si to na stoličku. Kdybys byl v úzkých, rozkousni to,“ řekl muž, když si od něho vzal blonďák pilulku, načež se na něho tajemně pousmál, „ty ale v úzkých nebudeš, že ne, Kenchi?“ pronesl, načež se k němu otočil zády a zamířil pryč. Kenchi tam zůstal mlčky stát, sledujíc svého učitele odcházet, načež se zamračil a pilulku sevřel v pěsti.

Křup.
„A co jako?“ procedil blonďák skrz zuby a zabodl svůj pohled do Hirotadova. Žilky v jeho očích byly najednou děsivě rudé a jeho kůže se zdála nabírat podobný odstín.
Kenchi pustil svůj meč, který dopadl se zařinčením na zem, a zabral. Najednou v něm bylo dost síly na to, aby měl navrch. Dřív, než se mohl Hirotado rozkoukat, popadl ho blonďák za zápěstí, načež se napřáhl a kopl.
Lanka nelanka, zásah do břicha Hirotada zvedl ze země a vyslal vstříc stromu za ním, který černovlásek zlomil, když skrz něj proletěl.
Kenchi, kterému z rukou a nohou stále tekla krev od lanek, čehož si on ale jak se zdálo nevšímal, mezitím vytáhl kunai, do kterého vpustil chakru a lanka si u zápěstí a kotníků odřízl.
Měl na sebe vztek. Nechal se tím všivákem zahnat do slepé uličky. Za to mu zaplatí!
Blonďák zvedl ze země svůj meč, zabodl zamračený pohled do Hirotada, a s rozzuřeným šklebem se vrhl vpřed.
Před hradbou sídla se mezitím Kobachiho voják řítil proti Toshimi, řvoucí při tom jako o život, dokud mu noha neuvízla v písku, a hned na to i druhá. Dívčina technika ho začala stahovat pod zem, stejně jako předtím jeho druhy.
„KUSOOO!“ řval muž, když sebou házel a zmítal, ale nebylo to nic platné. Písek ho už měl.
Negumi to celé mlčky sledovala, jako kdyby nebyla ani schopná odvrátit pohled, až do chvíle, kdy byl lapený i ten třetí těžkooděnec. Teprve tehdy se donutila spolknout knedlík v krku a pohlédl na Toshimi.
„T... Toshimi...! Já... Já musím najít Kenchiho...! Musím to zastavit!“ dodala si kuráž a odhodlaně se zamračila, i když se třásla. Měla strach, ale když viděla, jak silná Toshimi byla, dokázala najít sílu i sama v sobě.


Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Ne, 2016-08-21 16:43 | Ninja už: 1196 dní, Příspěvků: 222 | Autor je: ONLINE, Pěstitel rýže

Taji Sakyu
tým Delta
vodní nádrže


Jak doupravoval svoje ovládání na jedno ucho zaslechl ,že si Yoshimitsu stěžuje na cigaretový oblak od Továrny.Taji se ušklíbl a pomyslel si ,že dřív začnou na poušti růst borovice co budou plodit balené onigiri ,než přestane ten huml páchat škody na čistém ovzduší.Po chvíli se Taji oprášil od ulpělého prachu a pořádně si oddechl.Svůj trénink měl za sebou ,tak si dopřál doušek vody,chytal dech a opřený o tvrdou zeď nádrže začal sledovat ostatní.Hitomi doběhla svá kolečka a Yoshimitsu vtipkoval s Továrnou o jablkách,čili Taji čekal co z toho nakonec vznikne.


Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, So, 2016-08-20 14:50 | Ninja už: 1388 dní, Příspěvků: 1190 | Autor je: Recepční v lázních

Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže

Počúval som senseia. Zadal mi, že mám ísť 50 krokov od cieľa a snažiť sa trafiť plechovky. Bez rečí som to urobil. Čím som ďalej od cigaretového dymu, tým lepšie. Všimol som si moju novú tímovú kolegyňu ako behá okolo nádrží. To by som nechcel v takejto horúčave robiť. Je pravda, že som mal mikinu a dlhé nohavice, ale to preto, lebo sa v nich aj za pekelných teplôt cítim príjemnejšie. Keď už to bolo 50 krokov, zastavil som sa. Obrátil som sa a všimol som si, že to bola trochu väčšia vzdialenosť ako som predpokládal, ale to nevadí, lovil som už aj z väčších vzdialeností. Vybral som luk a zamieril som. Najprv som sa chystal sundať tie, ktoré sa hýbali najpomalšie. To nebol žiadny problém, vzal som do úvahy rýchlosť vetra, teda bolo bezvetrie, tým lepšie, rýchlosť pohybu, trajektóriu šípu a vzdialenosť. Chvíľu som tam stál s namiereným šípom a čakal na príležitosť. Vystrelil som. Šíp, rýchlosťou asi 50 kilometrov za hodinu prebodol plechovku. S ostatnými pomalými to išlo podobne a potom prišli tie rýchlejšie. Opäť som analyzoval pohyb plechoviek. Natiahol som šíp, chvíľu som opäť počkal a sledoval plechovku. Vystrelil som. Prvá padla. Potom som išiel na ďalšiu. Trochu som znervóznel a unáhlil som sa a netrafil som. Šíp našťastie nezasiahol žiadnu živú bytosť. Bezpečne dopadol na zem. Potom som sa trochu nadýchal a s čistou hlavou som išiel strieľať znova. Tentoraz som trafil. Prišli posledné dve, najrýchlejšie. Opäť som si vyčistil hlavu a trochu sa predýchal. Natiahol som luk a analyzoval som pohyb plechovky, vzdialenosť a ostatné faktory som mal už zapísané v hlave. Vystrelil som. To sa mi nestávalo často, ale nerozhodilo ma to, išiel som zas. Prvá bola dole, neprešiel ani úder srdca. Posledná. Hlavu som mal prázdnu asi ako pred posledným testom na akadémii a vystrelil som. Zle som spočítal pohyb plechovky a minul som. Išiel som na to zas. Opäť som minul. Teraz som sa sústredil už len na to. Plechovka padla. Potom som prišiel za senseiom.
,,Tak, je to... Prejdeme na jablko na halve?" povedal som humorne a čakal na inštrukcie.

I tak to nikto neotvorí, ale keby aj... Veľa šťastia...


You step outside, you risk your life.
You take a drink of water, you risk your life.
Nowadays, you just breath... and you risk your life.
Every moment now, you don´t have a choice.
The only thing you can choose is, what you´re risking it for.
I can help the people feel better and hang on a little bit more.
That´s enought reason to me.

R.I.P, Hershel Greene

I´M THE DOCTOR!
Ja to nebyl - takto vyzerám v škole

You´re goddamn right...

DC SUCKS!!!
MARVEL IS DA BEST!!!

Markimoo rocks!

So, no matter what I do, hooray for me, cause I´m a great guy? It's all good? No matter how many dogs I kill, what, I just do an inventory? And accept? I mean you backed your truck over your own kid and you accept? What a load of crap!..... No no no you know what? Why I´m here in the first place.... is to sell ya meth! You're nothing to me but customers! I made you my bitch! You okay with that? Huh. you accept? About time...
-Jesse Pinkman

Obrázek uživatele Uzumaki_Adi
Vložil Uzumaki_Adi, Pá, 2016-08-19 20:36 | Ninja už: 998 dní, Příspěvků: 300 | Autor je: Propadlý student akademie

Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...

Kokumotsu Rei
Zlaté písky, Druhá divize
Jižní cvičiště

I ve stísněných a vrcholně nepříjemných podmínkách pod zemí - kde se Rei pomalu začal písek sypat do uší - dívka poznala, že teplotní navýšení opadlo. Navíc... tu něco nehrálo.
Co nejrychleji se tedy vyhrabala zpět na povrch, kde se vyšvihla na nohy a podezřívavě se rozhlížela kolem sebe. Take už se jim smál na plné kolo. Poté co je obě nazval krtky jim zeširoka vysvětlil proč koule nemohla být pravá a objasnil jim podle čeho na to měly přijít.
Rei jadrně zaklela. Ještě ke všemu teď jako větší pitomec vypadala ona, protože Juki v panice strhla s sebou. To ona navrhla, aby se zahrabaly. A teď momentálně je jedno, že to bylo za psychického nátlaku. "Do hajzlu..." ulevila si Rei pokud možno potichu. Jakoby její hrdost už takhle nebyla sražena do hlubin pekelných.
A ještě k tomu všemu do živého ťala poslední Takeho poznámka. "Tak vylezte, nemám na vás celý den... to je vlastě lež, mám a pokud budu moci, tak i noc, ha ha ha ha!" Ještě pořád totiž musely získat rolničky. A celým tímhletím výstupem se k úspěchu nepřiblížily. Naopak. Na hony se od něj vzdálily.
Rei se s napůl zoufalým a napůl vrcholně otráveným výrazem obrátila ke své mladší kolegyni. "Vypadá to, že jsme pěkně v p*deli. Nějaký návrhy na to jak se odtamtud dostat..?"

Uzumaki Adi - Shoodai no Hokage

Něco... Chňachňachňa http://uzumakiadi.webgarden.cz/
Můj Deviantart http://uzuadi.deviantart.com/

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Pá, 2016-08-19 18:20 | Ninja už: 1458 dní, Příspěvků: 619 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Hizuki Shima
Shinhan
Hizuki se na rudého Daisukeho jenom šklebila. Celá ta situace jí přišla nanejvýš vtipná a dokonce na chvíli ignorovala kručení v břiše. Následovala vrávorajícího Tekura dovnitř a zavřela za sebou dveře.
"Tak tohle bude tvoje." podala po chvilce zkoumání jednu z tašek hnědovláskovi a bez dalších řečí si sedla. Netrpělivě se vrtěla a čekala na ostatní. Teda jenom do chvíle než si uvědomila, že Tekuro už jí.
"Dobrou chuť." popřála zatímco si brala hůlky a bez dalších ohledů začala jíst. Hlad a únava po tréninku zapříčinili, že seděla v tichosti, ani se nesnažila na něco ptát a jenom čekala co se bude dít dál.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Čt, 2016-08-18 18:45 | Ninja už: 2067 dní, Příspěvků: 612 | Autor je: Prostý občan

Tekuro Ashikaru
Shinhan
*Tři...dva...jedna...ticho...tři...dva...jed...*
Tekuro byl na tyhle situace už víceméně zvyklý. Bavilo ho to. A tu ránu dveřmi přijal jako nové zlo.
"Jo, já vím že tu nic tvrdýho nebylo! Teď jsem říkal, že na to moc nejsi." přisadil si ještě.
Do místnosti vstoupil vrávoravým krokem. Daisuke ho totiž přirazil ke zdi a on si dal pořádnou ránu do hlavy.
"No, tak tohle je pro vás, sensei. Tohle je moje. Takže zbytek má tady Hizuki.
Roztřídil svoje tašky a sedl si.
Měl neskutečný hlad. Navíc ho pořád všechno bolelo ze zápasu. Tahle večeře byla vysvobození. Vonělo to lákavě.
"Tak dobrou chuť!" popřál všem a předem vzdal čekání na ostatní. Tak silnou vůli neměl.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, St, 2016-08-17 18:29 | Ninja už: 715 dní, Příspěvků: 313 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Ikazuchi Akeno
Černé písky, 1. divize

Podzemní cvičiště

Akeno se ušklíbl, když jeho plán selhal, ale nijak dál to nerozebíral. Počítal s pravděpodobností, že je jeho plán špatný, ale nic lepšího zatím neměl a díky tomuto mohl vymýšlet další. Horší na tom bylo, že Akeno nepostřehl, ani kde se Kazuha nachází. Znal sice směr, ze kterého senbona letěla, ale určit přesnou polohu sensei nemohl.
'Tohle je jen test, ale neměl bych to podceňovat. Takže co tady máme. Jeskyně, špatná viditelnost, neznalost prostředí, abych se dostal ven, potřebuju myš, když použiju výbušniny, tak se mi to tady zhroutí na hlavu, Kazuha je silnější protivník...no. To nevypadá na moc bodů pro mě, nu co už. Vyřeším to jinak.'
Uznale si pokývl na potvrzení svých myšlenek a povzdechl si. Nezbývalo mu nic jiného, než použít sama sebe jako návnadu. Akeno se přestal soustředit na techniku a jako by se nic nedělo, vyskočil z úkrytu ven. Vždy, kdy selhaly všechny plány, spoléhal na svou rychlost a ta ho vždy zachránila. Musel jí důvěřovat i teď. Pánev měl připravenou a smysly nastražené na maximum.
"Měla byste mi ten svitek vydat, Kazuha-san. Dobrovolně!"
Akeno vyslovil poslední slovo s patřičným důrazem a zahleděl se na směrem, kde předpokládal, že je jeho sensei ukryta. Doufal, že to bude mít ten správný efekt nechápavosti, který až hraničí s překvapením. Díky tomu by mohla udělat chybu, nehledě toho, že si byl jistý, že chybu dělá právě on.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Ne, 2016-08-14 16:13 | Ninja už: 3330 dní, Příspěvků: 1438 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi, hradby
Toshimi mohla navenek vypadat vyrovnaně a sebejistě, ale uvnitř byla napjatá a nervní. Nikdy nemyslela, že by místo boje vedla vyjednávací rozhovory, což se právě teď dělo. Jenže ona vážně nechtěla zabíjet, když nemusela.
Ticho prořízl vojákův křik a rusovláska sebou trhla. Tohle se vážně nepovedlo. Muž se proti dívce rozeběhl, čímž definitivně ukončil vyjednávání. Naneštěstí pro něj se bezhlavě řítil přímo k vrstvě kunoichina písku, do níž už zapadli i jeho druhové. "Ugoki no Suna," hlesla a zahleděla se vojákovi pod nohy, kde se rozpohybovala zrnka.

Kahori, Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Podzemní cvičiště
„Dobře,“ kývla Kahori, schovala se Akenovi do oblečení a tiše sledovala jeho počínání. ‚Má dobré nápady,‘ pomyslela si, ‚ale to ještě neví, že on bude ten přepadený. Tohle Kazuha-chan dělá vždycky.‘
Okolí bylo vlastně všude stejné. Stalagmity rostly od země, stalaktity visely od stropu a někde se oba jevy spojovaly ve stalagnáty. Všechny útvary spolu s pochodněmi, které slabě prosvěcovaly prostor, tvořily hru stínů, v nichž se dalo lehce schovat. Najednou se v tichu jeskyně ozval zvuk úzkého předmětu letícího vzduchem, který trefil Akenův klon dříve, než se nadál. Na to se znovu rozhostilo ticho.


Yuri Fan - Stala jsem se členem zdejší yuri komunity. ˘^˘

(A na závěr malá reklama. Laughing out loud)
Popusťte uzdu své fantazii a zažijte dobrodružství ve světě Naruta!

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2016-08-14 15:56 | Ninja už: 3110 dní, Příspěvků: 2811 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan

Daisuke Mokushi
Shinhan
„Hai, Chika-sensei,“ odvětil Daisuke, zcela soustředěný na pletení copu, který už byl skoro hotov, stačilo ho jen utáhnout, jak si zelenovláska přála.
„Tak, myslím, že jsem hotov, Chika-sensei,“ narovnal se po chvilce konečně, když dokončil splétání vlasů, a s rukama v bok si svou práci se spokojeným úsměvem prohlédl.
V tu samou chvíli k němu ale také dolehla Tekurova slova, když se s Hizuki vrátili a evidentně zpoza dveří vyslechli část jejich rozhovoru, kterou musel jeho kamarád samozřejmě okamžitě překroutit a obrátit proti Daisukemu, který, když mu to došlo, začal v tu ránu rudnout.
„NIC TVRDÝHO SE TU NEDĚLO JE TI TO JASNÝ KONO BAKAYAROU!? (ty blboune!?) rozrazil rozzuřený hnědovlásek okamžitě dveře, kterými svého kamaráda přirazil ke zdi vedle nich, a nasupeně vypustil nozdrami páru.


Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Pá, 2016-08-12 14:06 | Ninja už: 2067 dní, Příspěvků: 612 | Autor je: Prostý občan

Obrázek uživatele Monkey D. Kikul
Vložil Monkey D. Kikul, Pá, 2016-08-12 11:37 | Ninja už: 2494 dní, Příspěvků: 240 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Prostý občan

Sachiko
Doma
Zlaté piesky - Druhá divízia

Malinká činčila sa radostne pritúlila Rise k hrudi a rozhodla sa, že najbližších niekoľko hodín jej nedá pokoja. Preto v okamžiku, kedy sa dievčatko rozbehlo do kuchyne, činčila vyskočila ako správny akrobat na jej rameno a usadila sa. Sachiko v kuchyni konečne odložila veľké chňapky z rúk a v rýchlosti naporcovala perník na drobné kocky. S úsmevom Risu privítala. Potom však úsmev vystriedal prekvapený pohľad.
"To sú mi novinky.." prehovorila potichu prekvapene, keďže sama ešte o ničom nevedela. Žeby sa informátor niekde stratil a zabudol na ňu? To bolo však jedno.
"Risa-chan, to je Haru-kun, vyzerá to tak, že my traja toho spolu zažijeme veľa," usmiala sa na dvojicu od kuchynskej linky. Chcela ich ešte nechať, nech sa predstavia sami navzájom a povedia si možno pár krátkych viet, zatiaľ čo ona na veľký ozdobný tanier odobrala niekoľko kúskov voňavého perníka a zamierila na stôl pri nich.
"Ponúknite sa. Nečakala som návštevu, ale som rada, že ste prišli, sama by som to nikdy nezjedla," zaklamala s pobaveným úsmevom na tvári, keďže pravda bola taká, že by jej to nikdy nerobilo problém. Bola síce maličká, ale sladkého vedela zjesť na tony.

Akio Kokumotsu
Vodné nádrže
Tím Delta

Klon Akia ignoroval emákovu poznámku o ochrane nefajčiarov. Takéto diskusie už odmietal s niekým viesť, bola to nekonečná konverzácia, ktorej mal plné zuby. Zahodil dofajčený špak na zem a zašlapil ho topánkou. Taji vypukol do hlasného smiechu, keď muž zdelil Yoshimitsovi jeho úlohu. Na Akiovej hlave vyrazila veľká žila, už toho naozaj začínal mať plné zuby, ale snažil sa to ignorovať. A nad chlapcovou poznámkou už ani neprekrútil očami. Proste zostal stáť na mieste a čakať, kým sa emák nevráti späť. Ten sa vrátil o niekoľko minút, keď už Taji trénoval ďalej od skupiny. Akio k nemu občas pozrel očkom, avšak všetko čo videl, boli doposiaľ neúspechy. Kútiky úst sa mu trochu zdvihli. Opäť venoval pozornosť Yoshimitsovi. Plechovky a prázdne fľaše od neho prebral pomocou piesku. Prvých 7 len pohodil na kôpku vedľa seba a zvyšných sedem zdvihol do vzduchu do rôznych výšok. A začal s nimi v pravidelných intervaloch hýbať. S prvými tromi len pomaly do strán, ďalšími dvomi už o niečo rýchlejšie a poslednými dvomi veľmi rýchlo.
"Uvidíme, ako si poradíš s pohybujúcimi sa cieľmi. Odpočítaj si 50 krokov a začni." Udelil mu v rýchlosti príkazy. Zahľadel sa na Tajiho. Vyzeralo to, že na niečo prišiel.
"Pokračuj a neprestávaj!" skríkol na neho.

Nanami
Severné cvičisko
Tím Éta

Nikto sa do boja nehrnul. Červenovlasá žena to predpokladala, ale vzrušenie aj tak neprestávalo. Pociťovala akýsi slabý prerod. Naozaj slabý, ale určite tam bol. Všetci potichu stáli, až kým sa Tsubaki nechytila slova. Nanami sa na ňu zahľadela. V prenikavých zelených očiach jej hralo slabé, takmer neviditeľné svetielko chakry. Tým sledovala okolie. Videla všetko. Videla, ako sa od hnedovlásky pomaly hrnie piesok. Neodpovedala jej, avšak v poslednej sekunde, práve v tej, kedy piesok pomaly začal obmotávať jej telo, sa úprimne usmiala. A odrazu zmizla. Objavila sa priamo pred Tsubaki, rýchlym pohybom jej chytila obe ruky nad hlavu. Nie príliš silno, nechcela, aby ju to bolelo, ale ani tak, aby to necítila. Zahľadela sa jej spriama do očí.
"Chcem, aby ste mali svoj vlastný názor a v každej situácií vedeli konať podľa neho. Najlepšie ako viete. Nieste stroje ani roboty naprogramované na poslúchanie. Musíte myslieť sami za seba, inak všetci umriete skoro." Prehovorila, pričom z Tsubaki nespúšťala zrak, avšak všetko, čo hovorila, vravela aj ostatným.

Som späť, bojte sa ^_^

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Ne, 2016-08-07 13:27 | Ninja už: 2839 dní, Příspěvků: 1221 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Při Kenchiho vystrašeném výrazu si Hiro nemohl pomoct a usmál se. Jenže v tomhle úsměvu nebyla žádná vřelost ani pobavení.
"Srandu? Ne..."
Byl smrtelně vážný. Pokud by prohrál, teď a tady, celá jeho životní snaha by přišla vniveč. A nejen to. Zemřel by s pocitem, že lidé, které měl rád, zemřou s ním. Kdo by také dokázal žít bez Hirotada Yutsuraie, že?
Ocelová lanka se bolestivě zakousla Kenchimu do rukou a z blonďákových zápěstí začala téct krev v malých pramíncích.
Evidentně panikařící soupeř se rozhodl Hira rozhodit alespoň hlavičkou. Ještě to nevěděl, ale nic jiného ani použít nemohl. Černovlasý mladík držící oponentovy ruce trhl pažemi trochu do strany, pokrčil levačku a útoku hlavou nastavil loket, přímo na Kenchiho oko.
"Myslím, že by ses měl podívat na svý haksny..."
Řekl Hiro přes zuby zaťaté námahou.
Ocelová lanka na nohou černovlasého mladíka se začala omotávat kolem dolních končetin blonďáka. Tohle byl nejspíše konec. Už nebylo kam utéct.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, So, 2016-08-06 18:22 | Ninja už: 3110 dní, Příspěvků: 2811 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Prostý občan


Feudální záležitosti


„Gh!“ vycenil Kenchi vztekle zuby, když jeho výpad Hirotado zablokoval, načež poplašeně vzhlédl k jejich rukám, které oba drželi nad hlavami, když ucítil, jak se mu kolem zápěstí omotávají černovláskova lanka.
„Nedělej si ze mě srandu!“ zabodl hned na to mladý šermíř pohled zpátky do toho Hirotadova, zaklonil se a pokusil se mu vrazit ránu čelem do nosu.
Nehodlal se nechat těma jeho lankama zase dostat. Zakládal si na tom neopakovat své chyby! Rozhodně se tu nemínil nechat tímhle frajírkem jen tak porazit a všechny zklamat! Svého otce, senseie... Negumi? Co chtěl vlastně udělat proto, aby byla šťastná i ona...?
„Khhh...!“ zatínal mezitím voják, stojící naproti Toshimi, křečovitě zuby. Dívčina slova ho totálně rozhodila. Nebyl vůbec ve stavu, kdy by se s ní o něčem takovém dokázal přít. Lordu Kobachimu věřil a věděl co chce udělat, ale nebyl si jistý, jestli je to ta nejlepší možnost...
„Kuso... KUSO! K ČERTU S TÍM VŠÍM! JEDNOU SEM SI VYBRAL! UŽ JE POZDĚ!“ zakroutil nakonec zběsile hlavou a vrhl se naprosto bezhlavě proti rusovlásce, jako kdyby to chtěl mít už prostě za sebou.


Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Po, 2016-08-08 00:32 | Ninja už: 715 dní, Příspěvků: 313 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Keiko
Tým Théta

Uvnitř ventilace, Rakuen

Keiko sledoval škvírou v mřížce ventilace situaci na chodbě a snažil se skřehlými prsty tlumit vysílačku, kdyby jeho sensei zase začala mluvit, protože v takhle uzavřeném prostoru se jakýkoliv zvuk rozléhal a i Keikovi došlo, že by neměl být odhalen.
Najednou se ozvalo cvaknutí a klimatizace se vypnula. To miselo znamenat jediné. Nadcházejicí večer, který na poušti byl velmi chladný. Často teplota padla až k mínus patnácti stupňům. Keiko spozorněl a přimhouřil oči. Kolem ventilační šachty prošel sluha a po nějaké chvilce i pán domu. Vysilačka však stále byla hluchá a nepřicházeli rozkazy, proto se Keiko rozhodl. Ventilační bludiště muselo vést celým domem a to dávalo malému Keikovy dobrou šanci, sledovat lidi v domě. Nejprve ale musel zbát rozkazy.
"Oba cíle prošli chodbou. Oblast čistá"
Zašeptal Keiko do vysílačky a čekal na rozkazy.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Čt, 2016-08-04 17:05 | Ninja už: 54 dní, Příspěvků: 3 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Kichiro Rei
Tým Alfa
(mise první- najít senseie)

Na přijetí nečekal dlouho. Téměř okamžitě byl pozván do kanceláře kde ho uvítala paní Kurogana. Byla to příjemná paní, taková, co by mohla učit i malé děti a nezaškrtila by je jako kuřata. Ale Kichiro se o ni moc nezajímal. Přejel ji očima a mezitím, co mu vysvětlovala kam byl přiřazen a jak má svůj tým najít, prohlížel si výzdobu kanceláře. Nelíbilo se mu tam. Nevěděl proč, ale měl z toho místa špatný pocit. "Je to tu dost starý, zažilo to až moc lidí na můj vkus." Pomyslel si.
Poté se podíval na paní Kuroganu, která mu s usměvem podávala kus papíru. Trochu se začervenal, když si uvědomil, že už mu všechno řekla a on přitom koukal na zeď a nic z toho nevnímal. Ale pokusil se dělat jakože nic. Se zájmem přijal papír a podíval se co obsahuje. "Aha, tak tenhle mi bude v příštích letech rozkazovat. No uvidíme. Z jeho fotky nepoznám jestli to není náhodou magor." Řekl naštěstí jen vduchu. Pohyboval při tom pusou, ale naštěstí měl zrovna před obličejem papír s fotografií, takže mu paní Kurogana nemohla vyčíst tuhle myšlenku ze rtů. Na druhé straně našel adresu, na kterou se měl nejspíš vydat. To bylo všechno co potřeboval. "Tak jo paní Kurogano. Všechno to chápu a děkuji za přiřazení do tak skvělého týmu. A mimochodem, dnes vám to zvlášť sluší. Já už zase půjdu. Nashledanou." S falešným úsměvem se otočil na patě a odkráčel z kanceláře. Když odcházel a už byl otočený zády, zamračil se a a pomyslel si. "Vždyť já ani nevím jak se ten zatracenej tým jmenuje."
"Taaak fajn." Zastavil se venku před vchodem do radnice. "Máme adresu, nejlepší bude tam skočit hned, je brzo ráno, třeba ještě nestihl odejít z domu." Od radnice je ve vesnici každá strana skoro stejně daleko. Pár minut mu zabralo manévrování mezi lidmi, kteří brzy ráno mířili do práce, kolem hliněných budouv a občas cestou minul i nějaké zvíře. Na smůlu z černých koček nevěřil, takže mu to bylo jedno. Konečně dorazil na místo, před obyčejný dům. Ale adresa byla správná a tak se naklonil ke dveřím, zaklepal a vyčkával, jestli je vůbec někdo doma.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Čt, 2016-08-04 00:04 | Ninja už: 3330 dní, Příspěvků: 1438 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Hledání ztraceného přívěsku

Yumeka, Sajin, Tadao
Tým Théta
Rakuen
Pokoj byl místnost obdélníkového tvaru určená pro ubytování jednoho člověka. Nacházel se v něm jen potřebný nábytek, totiž postel, šatní skříň, psací stůl s židlí a noční stolek. Skříň stála mezi oknem a rohem místnosti, do nějž házela stín. Stěny byly holé, dřevěnou podlahu pokrýval jen malý kobereček.
Tadao dokončil svou práci, narovnal kobereček, možná ze setrvačnosti a odešel.
Yumeka skepticky povytáhla obočí a upravila si sluchátko vysílačky v uchu. Keiko se pravděpodobně schoval do klimatizace a teď tam mrznul. Každopádně oba chlapci měli dobré nápady.
Obrátila se k rusovláskovi, který nějakým způsobem monitoroval pokoj zevnitř. „Je tam nějaká skrýš? Nevíme, kam Sajin… A heleme se!“
Kobereček v místnosti se sroloval a v podlaze se otevřely dveře jako víko. Tedy nejprve pootevřely a teprve pak z nich vylezl Sajin. Ještě se oprášil, zavřel poklop a zamknul jej. Přehodiv přes něj koberec, nervózně se rozhlédl a pak také odešel.
„No, to jsou zvraty,“ zamrkala bělovláska.


Yuri Fan - Stala jsem se členem zdejší yuri komunity. ˘^˘

(A na závěr malá reklama. Laughing out loud)
Popusťte uzdu své fantazii a zažijte dobrodružství ve světě Naruta!

Obrázek uživatele Patrajz
Vložil Patrajz, St, 2016-08-03 19:19 | Ninja už: 3219 dní, Příspěvků: 671 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Akashia Kurogana
Kancelária kazekageho

Akashia ako vždy bola zanorená medzi zložkami a dávala do poriadku veci po Kazekagem keď niekto zaklopal na dvere
„Vstúpte“ napokon zvolala svojím obvyklým, príjemným tónom. A v dverách sa objavil mladík jeho vzhľad vyzeral na nového genína a dnes ich nemalo prísť veľa. Nečakala kým sa predstaví a siahla po zložky genínmi čo mali prísť dnes. Boli tam dvaja a podľa fotky zistila že mladí shinoby je Kichiro Rei
„Tvoj noví tým je Alfa tým a sensei menom Yamato Kokumotsu, momentalne nemám informácie kde by sa nachádzali ale podľa Yamatovích metód môžu byť na jednom s cvičísk alebo u sochy Kazekageho a ak majú voľno tak ho nájdeš na tejto adrese“ a podala chlapcovi fotky senseia a na druhej strane bola jeho adresa

Obrázek uživatele Knedlíček
Vložil Knedlíček, So, 2016-07-30 00:08 | Ninja už: 2258 dní, Příspěvků: 396 | Autor je: Pěstitel rýže

Aki Saburou
Tým Alfa

Pomalu přišla tma a ulice se rychle vyklidily. Na jednu stranu to bylo dobře, jelikož měla víc prostoru pro hledání čelenky, ale na druhou stranu jí to ticho a únava pomalu ale jistě uspávaly. Z toho ji však naštěstí vyrušily dva opilci, kteří si to kráčeli ulicí vedle a které zkrátka nešlo neslyšet. Aki si nebyla jistá, jestli ony dva muže vůbec chce potkat, měla sto chutí se otočit a jít jinudy, jenže už to všechno zkrátka chtěla mít pro dnešek za sebou a tak pokračovala v cestě naproti mužům. Ti se kývali ze strany na stranu tak moc, že uhnout jim bylo zhola nemožné. Jeden z nich poté do malé plavovlásky narazil. Něco však jen zamumlal a pokračoval ve své cestě. Aki si jen odfrkla a opět vyskočila na nohy. Ty byly už tak po tom všem dost těžké a teď se ještě měla plahočit po vesnici a hledat nějakou čelenku. Jaká to hloupost. Chvilku i přemýšlela, jestli by zkrátka prostě nenechala Nuua ji najít a sama by se někde zašila. To by jí ale nejspíš neprošlo a tak to alespoň musela zkusit.
"Kde to začíná... Všechno někde začíná, to není moc dobrá nápověda. Možná tam, kde začíná vesnice? Brána do vesnice? Alespoň nikdo nemůže říct, že jsem to nezkusila." Mumlala si dívenka pro sebe, zatímco kráčela na zmíněné místo.

Sometimes you must HURT in order to Know,
FALL in order to Grow,
LOOSE in order to Gain,
because life's greatest lessons are learned through PAIN.

제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게

Obrázek uživatele Emiel254
Vložil Emiel254, Pá, 2016-07-29 19:08 | Ninja už: 709 dní, Příspěvků: 120 | Autor je: Pěstitel rýže

Kokumotsu Shiki
Tým Théta
Rakuen

Chlapec si pozorně vyslechl Keika i Yumeku, ač to vypadalo, že jim nevěnuje sebemenší pozornost.
Ustavičně a bedlivě sledoval přítmí pokoje - i když sledovat přítmí se příliš nevyplácí. Přítmí, jak známo si dělá co chce a je snadno vyplašitelné světlem. Každopádně hlouběji v tom přítmí bylo možné vidět i zbytek pokoje a svým zrakem pozoroval každou jednotlivou část.
Navzdory tomu, že večerní poušť přináší spíše chlad, rosilo se mu čelo. Stále bylo dost namáhavé vyhodnocovat v mozku obraz z obou očí. Svým vlastním okem pozorně pozoroval místnost, svým písečným se kradl za sluhou jako věrný ocásek. Pokud tedy ocáskem rozumíme písečné oko, využívající další přítmí u stropu. Toto přítmí, ale bylo jiné, tohle pomáhalo vnést do celé situace trochu tmy, kterou Shiki pro svou práci potřeboval.
Cestou si alespoň prohlédl, kde je jediná možná schovka pro Keika. Nedalo mu to nai příliš práce. Za skříň se určitě neschoval a ventilační šachta klimatizace by Keika asi napadla nejvíce. Nehledě na to, že ve vysílačce byla slyšet rezonance úzkého prostoru v kovu. Prolétl kolem tak, aby Keiko neviděl, že tam něco letí. Kdo ví, mohl by se třeba vystrašit.
***
Klika cvakla, dveře letí, Tadao vchází do dveří. Jeho věrný následovatel oko vlétlo do místnosti s ním. Jedině dobře. Konečně měl Shiki pohled i z jiné perspektivy, než je perspektiva šmíráka za oknem. Měl celou místnost jako na dlani. Bedlivě se po ní rozhlél, jestli nezahlédne něco zajímavého, či zvláštního. Keikovo myšlenka s tajným vchodem, ač to nerad přiznal, nebyla vůbec marná.
"Navrhuji počkat, až Tadao vypadne. Vloupat se tam a podívat se po dalších možnostech opuštění té místnosti. Vzhledem ke zkušenostem a rychlosti navrhuji, aby tam šla Yumeka a prozohlédla. My s Keikem jí budem krýt z venčí. Pokud se něco najde, můžeme prodiskutovat další postup."

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Út, 2016-08-16 18:28 | Ninja už: 1214 dní, Příspěvků: 426 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tsubaki Kokumotsu, tým Éta

Sledovala divadélko před sebou s lehce zmateným výrazem. Dělo se tu něco špatně, nebo se dostala do paralelního vesmíru či genjutsu, jiná vysvětlení tu nebyla, jelikož sensei oslovila Kiho jménem bez dávky ironie, sarkazmu nebo nějakého popíchnutí a Ki odmítl slušně nabídku boje a to před chvíli ji chtěl zabít noha nenoha. Ani Ashi se nehla, kdoví, co se jí honí v hlavě. Tsu rozhodně nechtěla být první, která se vrhne po Nanami, prostě nechtěla. Byla spíše defenzivní typ a taky si radši počká. Přece se nebude zbytečně unavovat. Lidičky, notak, dělejte něco. Kam se poděla vaše energie? Jen si povzdechla. Udělala pár kroků ke své vlastní popravě, přičemž svěsila ruce podél těla a pod rukávy začala hýbat prsty. Z tykve se vyhrnul písek, který se líně po normálním písku plazil k nohám sensei.
"Nebylo by lepší udělat něco podobného jako šmajznutí našich kalhot?" Optala se s milým úsměvem na rtech. Potřebovala ji rozptýlit.
Neboť je jasné, že prohrajeme. I kdyby jste se jen vyhýbala, máte vítězství v rukách. Co mi zmůžem proti vám? Nic...Spolupráce je nám k ničemu, pošlete nás nějak proti sobě. Nechcete, abychom vás bezhlavě poslouchali, ale ani abychom vás neposlechli a něco mezitím je ignorace vás a to by skončilo hodně špatně. Nuže, co chcete? Mezitímco hovořila, pokusila se pískem dostat za sensei a chytit ji zezadu kolem krku a lehce stáhnout obrátku a připravit si, pro jistotu, záložní plán...chytnutí za nohu.

Hitomi Akikori, tým Delta

Snažila se odignorovat trochu kouř z cigarety, ale moc se jí to nešlo. Nemusela moc kuřáky, avšak vyčítat mu to nemohla, byla to jeho věc. Když konečně na ni přišla řada, usmála se a vyčkávala. Po zadaní úkolu ji málem padla čelist až k zemi. Dvacet koleček kolem nádrží? Počkat? Nádrže...tak to jo. oddechla si, když ji došlo ono slovo nádrže. Být to kolem Suny, běhala by do nekonečna nekonečen.
"Dobrá, za hoďku tu a nebojte se." mírně se uklonila a vyrazila na běh, před tím ještě sundala tašku.
Běh nebyl úplně nejpříjemnější. Sluníčko hřálo snad jako nikdy a bortit se do písku nebyla zrovna nejpříjemnější věc, ale i tak běžela dál bez jakékoliv zastávky. Občas měla trochu tendenci zastavit a protáhnout se, i tak běhala dál kolečka kolem nádrží. Asi u desátého ji to už přestalo bavit. Nic se neměnilo krom lidí, možná ještě teplota, která vzrostla o nějaký ten stupeň a kapek potu na tváři Hitomi. Přemýšlela nad další činností, až tohle doběhne. Vrh jehlic na pohyblivý terče nebo další vykládačka o tom, že opravdu nemá čakry na rozdávání? Čím víc byla ponořena do svých myšlenek, tím víc zapomínala na své okolí a jen tak tak se vyhnula postarší paní. Za běhu se omluvila babče, přeci nemohla zastavit. Takový pokušitel nebyla. K osmnáctému kolečku byla zdechem trochu jinde, avšak hrdě běžela dál, i když nohy se jí pletly. Jakmile běžela už poslední, byla už celkem žíznivá. Konečně viděla svůj cíl a během chvilky taky tam doběhla. Zastavila se před senseiem a zhluboka dýchala. Když byla plus mínus vydýchaná, vydala se k taše, ze které vylovila flašku s vodou a upila asi tak čtvrtku.
"Co dále je na seznamu?" vyloudila nějaký ten úsměv na Továrnu.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Út, 2016-07-26 15:10 | Ninja už: 54 dní, Příspěvků: 3 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Kichiro Rei
Nová kapitola života
(tým Alfa)

Bylo krásné ráno. Ticho už se vytrácelo když se začaly ozívat první tóny ptačího zpěvu. Ráno jako stvořené pro ranní ptáčata, která s úsměvem ve tváři vyráží na cvičiště s elánem a cílem být silnějšími shinobi. Kdyby se ale někdo podíval do okna rodinného domku pana Rei, přesněji do pokoje mladého Kichira v prvním patře, spatřil by jen tmu a kousek postele, na kterou dopadaly první sluneční paprsky. Kichiro tam spal jako zabitý, zahrabaný pod přikrývkou a s budíkem již dávno vypnutým.
Najednou byly slyšet kroky na skřípajících schodech. Blížily se pomalu, ale jistě ke Kichirovi. Netrvalo dlouho a závěsy v pokoji se rozhrnuly, čímž umožnily slunci prosvítit celý prostor. Byla to Kichirova máma kdo před chvílí vyšel po schodech a také ona rozhrnula závěsy. Chvíli, ještě trpělivě, milým hlasem probouzela svého synka ze snu. To ale bohužel nezabralo a Kichiro stále spal jako zabitý. To už jeho mámnědošla trpělivost a z plných plic spustila. "Kichiro! Už zase chrápeš? Zapomněl jsi kde máš za dvacet minut být?! Tebe vzbudit to je tedy kumšt!"
"CO CO CO?!" Polekal se Kichiro a vyskočil z postele do pozoru jakoby mu do přikrývek vlezlo klubko jedovatých hadů.
S očima ještě nenavyklýma na světlo mžoural po pokoji, dokud se nevzpamatoval a nevšiml si mámy. "Aha, to jsi jen ty..." Dodal a už se zase pomalu skládal do postele. Než se ale stačil posadit, už mu na hlavě přistálo jeho oblečení, přičemž pěkně zabolelo, když dostal do čela svými chrániči na předloktí.
"Co si jako myslíš že děláš? Honem se obleč, dole ti nechám něco na snídani tak pohni ať už jsi v kuchyni! Nemáš moc času. Za chvíli máš být u Kazekageho... Přiřadí tě do týmu, pamatuješ?! Vykřikla na něj máma.
"Sakra, mamka má pravdu... a to se mi tak pěkně spalo." Pomyslel si a dal se do oblékání. Jednou rukou si čistil zuby a druhou na sebe soukal tričko. Vypadalo to celkem komicky. Když byl čistý a oblečený, seběhl do kuchyně, sebral kus chleba s pomazánkou co ležel na stole, pozdravil mamku, tátu nemohl, ten už byl dávno v práci a vyběhl ven do ulic Sunagakure.
Letěl jako střelený přes pár bloků, proběhl kolem knihovny a za pár minut byl na místě div, že do nikoho cestou nenarazil. Vyběhl schodiště a s malým spožděním stanul před kanceláří kazekageho. Zaklepal a vyčkával na přijetí.

Obrázek uživatele Kimiimaro
Vložil Kimiimaro, Út, 2016-07-26 10:25 | Ninja už: 548 dní, Příspěvků: 706 | Autor je: ONLINE, Utírač tabulí na akademii

Nuu Kirimashi
Tým Alfa

Cvičiště, ulice Suny, Akademie
"Odpověď najdu na čelence..." zopakoval si pro sebe Nuu. Aki se už vytratila, sensei taky. Nuu neviděl důvod, proč postávat na cvičišti, kde nikdo není, a i on se tudíž vypravil k hledání čelenky. Při cestě dál uvažoval o nápovědě.
"Tak kde to začíná... Začínat může spousta věcí... Může to začínat narozením... I když mám dojem, že tohle asi na mysli neměl. Ale pak to tam můžu obhlédnout... Ale... Tak počkat, to musí být ono!" řekl si, když kolem něj proběhl jakýsi kluk menší než on. Měl radostný výraz ve tváři a nejspíše běžel domů. Nuu stále přidával do kroku a než dorazil na akademii, už skoro běžel.
"Určitě myslel, kde začíná naše cesta Shinobi! Kde se z obyčejných dětí stáváme ninji!" problesklo mu hlavou a dal se po pátrání po čelence. Začal pečlivě prohlížet všechno, kde si myslel, že by mohla být čelenka. Tmu a blížící se chlad jakoby nevnímal a veškerá únava z něj rázem skoro opadla.

Obrázek uživatele Patrajz
Vložil Patrajz, Út, 2016-07-26 10:11 | Ninja už: 3219 dní, Příspěvků: 671 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Yamato kokumotsu – Sensei týmu alfa
Cvičisko

„Odpoveď nájdete na čelenke “ odpovedal na Nuuovú otázku a potom sa pobral preč s cvičiska. Spravil pár krokov a potom zmizol. Objavil sa o pár metrov ďalej tak aby ho študenti nemohli vidieť .
„Prečo ja musím mať na starosti práve toto?“ spýtal sa Yamato sám seba a kráčal smerom k svojmu domu. Prechádzal ulicami sunagakure zo zamyslenou tvárou a nikde sa neponáhľal, neveril tomu že by dokázali nájsť čelenku rýchlo. Dosť premýšľal nad nimi ako sa im povedie a či sú pripravení na cestu shinobi. S týmito myšlienkami sa dostal pred svoj dom kde sa prebral zo zamyslenia a vošiel dnu.
V dome bolo ľudoprázdno, Yamato si už zvykol na samotu a že ho nikto nečaká pri príchode domov. Hneť od dverí si to zamieril rovno do kuchyne, kde si pripravil niečo pod zub. Už sa chystal pustiť do svojej výdatnej večere keď na stole zazrel zložky svojich nových študentov. Rozhodol sa ich narýchlo naštudovať pri večeri . Po pár minútach bol najedení a niečo malo si o oboch prečítal. Nastal aj čas akurát sa vydať na miesto kde majú prísť.


Obrázek uživatele Knedlíček
Vložil Knedlíček, Ne, 2016-07-24 00:26 | Ninja už: 2258 dní, Příspěvků: 396 | Autor je: Pěstitel rýže

Aki Saburou
Tým Alfa
Cvičiště

Pokračovala v tréninku, který jí sensei určil i přes to, že její tělo pomalu začalo odcházet. Nebyla zvyklá na takovou námahu, neboť ani v akademii nedostávali takový záhul. Tentokrát to však bylo jiné. Zvládnout to však musela, jelikož chtěla dělat čest své rodině a rozhodně to nechtěla vzdát první den. Po už tak dlouhém a namáhavém dni však měl přijít další úkol, který byl snad ještě těžší než ty předtím a to najít čelenku, která mohla být kdekoliv v Sunagakure. Sensei jim sice dal i nápovědu, ale nic konkrétního jí v tuhle chvíli nenapadlo a tak pomalu začínala ztrácet víru, že to vše vůbec někdy skončí. Kulhavým krokem se rozešla směrem domů pro věci, jak jim sensei poradil a vůbec neposlouchala poznámku Nua o tom, co by s čelenkou měli udělat. Její oči se neovladatelně zavírali, ale silou vůle se jí nakonec vždycky podařilo ze spárů říše snů vyklouznout. Její rodiče už dávno spali, což bylo neobvyklé, jelikož nikdy nepřišla domů tak pozdě.
Upřimně řečeno bylo trochu zklamaná, že si ani nedělali starosti, kde vlastně je, ale koneckonců to ani nebyli její praví rodiče. Na minulost si pamatovala jen matně, ale i tak se občas vzpomínky vracely. Na tu osudnou noc. Nikdy se z toho vlastně nevzpamatovala a občas se i dodnes probouzela v noci s křikem a slzy v očích. Teď však měla možnost dokázat, že její rodiče nebyli žádné paka, že vychovali skvělou dceru. Tuhle misi zkrátka dokončí i kdyby jí to mělo stát život. Rychle si doma sehnala něco na zob, ze skříně vzala kalhoty a bundu a opět odešla ven.
V hlavě jí probleskla nápověda, kterou jim sensei dal a tak vyrazila do ulic Sunagakure.

Sometimes you must HURT in order to Know,
FALL in order to Grow,
LOOSE in order to Gain,
because life's greatest lessons are learned through PAIN.

제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게

Obrázek uživatele Kimiimaro
Vložil Kimiimaro, Čt, 2016-07-21 20:08 | Ninja už: 548 dní, Příspěvků: 706 | Autor je: ONLINE, Utírač tabulí na akademii

Nuu Kirimashi
Tým Alfa

Cvičiště
První... Druhé... Třetí... Kolečka kolem cvičiště trvaly určitou dobu, a každé další bylo delší, poněvadž Nuu musel z únavy částečně zpomalit. Když doběhl, nikde neviděl Mei. Sensei ale dostal dobrý nápad na trénink, a dal jim k tomu jedinou nápovědu.
"Tak kde to začíná..." pomyslel si Nuu a stále si ta slova přehrával v hlavě. Chvíli tam stál a uvažoval o té nápovědě, a pohledem těkal od senseie k Aki a od Aki k senseiovi.
"Pojď." vyzval Aki a sám se obrátil k východu. Ušel pár kroků, ale pak se náhle zastavil.
"Ještě se chci zeptat... Co potom, až tu čelenku najdeme?" otočil se zpátky na senseie a čekal, co mu řekne.