manga_preview
Tlumočení B19

Sedm Osamělých - Kapitola 6

Rychlý přesun ze Země Rýžových Polí, jinak nazývané Zvuku, do sousedící Země Jehel byl pro Raiua a Tayuyu překotný a namáhavý hlavně proto, že Raiu měl zraněnou paži prudkým větrným a sonickým útokem jednoho ze Zvučné Patroly, Hakushuem Shindo, kterého Tayuya následně zabila. Zásah byl sice na okraji dosahu techniky, nicméně zranění byla vážnější, než se zprvu zdálo. Kromě mnoha krvácejících řezných ran útok způsobil i částečná zranění svalů, kostí a nervů, když rozvibroval i tělní tekutiny. Kdyby Raiua supersonický útok zasáhl naplno, by byl již po smrti. Přesto Tayuyu ubezpečoval, že nebude mít trvalé následky, protože zranění byla jen malého rozsahu a vážnosti, ale zhoršovali jeho léčení.

Z obav, že by je mohli Orochimarovi další pohůnci sledovat, se nikde nezdržovali a celou cestu utíkali za hranice, což léčení také nepřispělo. Raiu byl ke konci už tak unavený, že ho Tayuya, k jeho překvapení, zbytek cesty nesla na zádech pomocí své Prokleté pečeti. Raiu se zatím na ni neptal, což Tayuya uvítala, ale uvědomovala si, že mu o tajemství pečeti bude muset říct. Teď na vysvětlování nebyl čas.
Jak Raiu říkal, Země Jehel byla bezpečná. Místní ninjové byli najímání buď z Kamenné, Vodopádové nebo jako potulní žoldáci, na které se ovšem nedalo příliš spoléhat. Země nebyla příliš bohatá a rozsáhlá, nemohli si tedy dovolit dlouhodobě platit nezávislé shinobi. S vesnicemi se mohli nějakým způsobem domluvit a platit jinými způsoby. Našli si klidné místo a Raiu se začal léčit.
Během té doby se překvapivě nebavili. Raiu se zabýval pouze svým ošetřováním, ačkoliv to byl právě on, kdo konverzace zpravidla začínal. Tayuye rozhovory začaly chybět, i když mu nechtěla říct víc, než bylo nutné nebo něco moc osobní. Za těch pár týdnů s Raiuem si na debaty už tak nějak zvykla. Nevěděla příčinu jeho nemluvnosti, jestli to bylo kvůli její Prokleté pečeti, že mu o ní doteď neřekla, nebo byla mimo jiné zraněna jeho pýcha, anebo jednoduše byl moc vyčerpaný na to, aby se na něco vyptával.

Trvalo jen dva dny, než zase vyrazili na cesty. Jejich cílem se stala Země Vodopádů. O té Tayuya věděla dost na to, aby byli opatrní. Místní ninjové nebyli takoví zelenáči jako ze Země Horkých Pramenů. Naopak dokázali produkovat mnoho schopných jouninů a ani jednou nebyli v žádné válce zcela podmaněni žádnou jinou zemí. Nicméně je tady nikdo nehledal, a tak prostě procházeli jako obyčejní prostí lidé. Raiu se konečně zase rozhovořil, ale jakoby se jejich bitvě v Zemi Zvuku vyhýbal. Zajímal se spíše o zpravodajské údaje o Orochimarovi, jeho tajných základnách a operacích, hlavně těch, kterých se Tayuya a Zvučná Čtyřka přímo účastnila.

Země Vodopádů byla nádherná. Název země získala oprávněně, protože tudy protékalo velké množství řek ze Země Půdy do Země Jehel, kde ústily do moře. Kvůli horskému terénu tu nevyhnutelně bylo i mnoho vodopádů všech možných druhů a tvarů. Oba slyšeli, že za jedním z nich se někde měla nacházet i Skrytá Vodopádová, přesné místo však neznali a ani ho vědět nechtěli. Tato vesnice nebyla cílem jejich cesty. Podle Tayuyi tady Orochimaru sice měl své informátory, ale nebyly tu žádné jeho základny nebo skrýše, které by měly zásadní význam, nebo obsahovaly nějaká jeho tajemství.
Cesta je zavedla do menšího města, které fungovalo jako místo obchodu, kam se sjížděli lidé ze širokého okolí. Byla tu spousta lidí, proto skrýt se bylo mnohem snazší. Oba ninjové se rozhodli udělat malou přestávku a sedli si venku do čajovny. Okolo seděli další lidé, takže se nemohli bavit o ninjovských věcech a Tayuya neměla o čem jiném mluvit, takže jen mlčky vychutnávali čaj.

Raiu sledoval okolí. Pozoroval lidi navštěvující stánky na ulici, někteří smlouvající o cenách, děti běhající mezi dospělými a hrající si nejrůznější hry, starší dámy drbající všechny okolo, muži bavící se mezi sebou prostě tak, jak by to mělo na tržnici dopoledne vypadat. Jeho pozornost upoutala dvojice Vodopádových ninjů ve svých modrých ochranných vestách zapínajících se zipem, popruhami přes ramena ke stažení, dvěma pouzdrami na břiše a kovovými náramenními chrániči. O něčem se horečně bavili, aniž by si všimli mladíka se dvěma katanami uvázanými k opasku, které ležely na lavici vedle něho. Raiu jim to neměl za zlé, asi by si taky nikoho takového nevšiml, kdyby se takhle bavil se svým nejlepším kamarádem.
Když Vodopádoví ninjové prošli, Raiua upoutalo něco nového. Na druhé straně ulice, u jednoho zelinářského stánku, právě vyndávali z vozu bedny s ovocem. Přesněji, jeden kluk. Svými rozměry převyšoval Raiua o pár čísel na výšku a šířka jeho ramen ho rozhodně překonávala. Jeho mladistvá tvář však v Raiuovi vyvolávala pocit, a zřejmě by si na to i vsadil, že musí být mladší než on možná i o tři roky. Měl velké, tmavě šedé oči, krátké, nahoře rozcuchané vlasy barvy černé kávy, tvář byla protáhlá a čelist měla ostré hrany. Na sobě měl modré tričko s krátkými rukávy, světle žlutohnědé tříčtvrteční kalhoty, hnědé sandály a obvazy okolo obou lýtek.

Kluk sundával z vozu taženého koňmi velké bedny s jablky. Každou bednu zvedal jednou rukou, což bylo známkou jeho velké síly. Pokládal je do stolků a řadil je, zatímco ho sledoval hlouček starších mužů, kteří něco říkali a pohledem viseli na klukovi. I když je neslyšel, Raiu poznal ten pohled; oni klukovi nadávali. Byl to pohled opovržení a nadřazenosti. Sám ho musel snášet, když byl kluk, zvláště na akademii. Dokud nenašel přátele, kteří mu dali důvod nezajímat se o ostatní, ale jen o ty, které zajímal on. A bránili ho před ostatními. Tenhle kluk vypadal, že to snáší, avšak jen těžce a sám. Raiu si nemohl pomoct a myslel na to, jak velký ten kluk bude, až dospěje. V Oblačné viděl několik velkých ninjů, takže měl nějakou představu, přesto se té myšlence neubránil.
Velký chlapec pokračoval ve vykládce, zatímco starší muži, zřejmě včetně jeho zaměstnavatele a majitele krámku, se uchýlili dovnitř jedné z budov, pravděpodobně také součásti obchodu. Složil poslední bedny, obešel vůz a stoupnul si ke koním. Začal koně hladit na hlavě s výrazem... soucitu? Bylo to přeci jen trochu daleko a částečně chlapce zakrýval kůň, ale z těch krátkých momentů, kdy Raiu viděl, se ten klučina trochu rozzářil oproti tomu, když byl vystaven urážkám jen minutu předtím. Klukův soucit byl mířený vůči koním, protože si teď všimnul malého, avšak ošklivého zranění jednoho koně na přední noze. Chlapec si kleknul, zvednul nohu a začal ránu zkoumat se soustředěným a ustaraným pohledem. I když zranění asi moc nerozuměl, chtěl něco dělat, nedostal však příležitost, když se majitel vrátil a začal na něho řvát dostatečně nahlas na to, aby Raiu slyšel, jak chlapci nařizuje, ať se vrátí ke své práci. Ten učinil, jak mu bylo řečeno, a se smutkem v očích hodil poslední pohled na koně, než zmizel v krámku následován svým šéfem, který ho nepřestal hubovat.

Raiu si lítostivě povzdechl, stočil pohled na svoji kolegyni naproti a zarazil se, když se ona upřeně dívala na něho. Sama si všimla Raiuova zaujatého pohledu a taktéž shlédla dění před obchodem. Na rozdíl od něho však na to nijak nereagovala. Věděla moc dobře, že podobné věci se děli všude, denně a v každé profesi. Neviděla žádný důvod, proč by ji to mělo jakkoliv vyvádět z míry.

* * *

Oba cestovatelé se přesunuli na skalní vyhlídku nad městem, odkud měli rozhled po celém širém kraji. Raiu tak získal možnost si alespoň krapet připomenout vyhlídky z teras a můstků v rodné Oblačné, po které se mu začalo stýskat. Chtěl ten pohled alespoň trochu přiblížit Tayuye, a i když to nedávala příliš najevo, vyhlídka se jí trochu zamlouvala. Obzvláště, když už bylo pozdní odpoledne a slunce pomalu dokončovalo svou každodenní pouť.

Raiu seděl s koleny u těla a objímal je svýma rukama. Tayuya měla nohy natažené dopředu a zapírala se rukama dozadu. Oba se dívali na zapadající slunce. Tayuya pohledem přeskakovala na Raiua. Měla tušení, že jejich velký rozhovor právě nastane. A nemýlila se.
„Co přesně je ta tvá schopnost?“ řekl Raiu klidně, ale stále se k ní neotočil.
Tayuya se mu dívala na temeno hlavy, vyrovnaná i přes nepříjemnost situace, a stejně klidně jako on odpověděla.
„Je to Prokletá pečeť. Dostala jsem ji od Orochimara stejně jako zbytek Zvučné Čtyřky. Prokázali jsme se jako nejsilnější z jeho vězňů v jedné skrýši. Dává mi moc a přístup k mocné čakře, která posiluje všechny mé techniky a zvyšuje sílu, rychlost, výdrž i odolnost podle toho, jak moc se tetování podobná pečeť rozšíří. V Levelu 2 proběhne i fyzická proměna a mé schopnosti se zdesetinásobí. To jsi sám bezpochyby viděl.“
Raiu přikývl a chvíli mlčel. Tayuya přemýšlela, co se mu asi honí hlavou.

„Odkud se ta nová síla bere?“ zeptal se Raiu a otočil se k Tayuye, která jeho dotazem byla zaskočená. Čekala znechucení, narážky na její spojení s Orochimarem, připodobnění, že je bestie a monstrum, ne zvídavost. V tomhle ji Raiu nepřestával překvapovat. Na svůj věk byl velmi klidný, vůbec se nenechal vyvést z míry, když na něho byla sama hrubá nebo sprostá a jeho zájem o další a další znalosti byl neutuchající. Když se zamyslela, Raiu měl s Orochimarem společnou právě tuhle zvědavost po nových technikách, nových stylech boje, nových informacích o čakře, ninjích a historii. Oba byli jako sběratelé, odlišovali se však v metodách, jak tyto znalosti a sílu nabírali.

Tayuya pokrčila ledabyle rameny: „Nevím. Asi z té pečetě. Myslím, že obsahuje část Orochimarovy čakry, která se po aktivaci smísí s tou mojí a to mi dá sílu. Nikdy jsem se nad tím nijak nezamýšlela, jen jsem se pečeť naučila ovládat.“
Raiu se konečně otočil k Tayuye a tvářil se spokojeně, vyrovnaně.
„Existují různé druhy čakry s odlišnými účinky a schopnostmi. Možná, že tvůj učitel má speciální čakru.“
Tayuya se na něho okamžitě zamračila a osopila.
„Není to můj učitel. Vlastně jím nikdy pořádně nebyl!“
Chlapci se přes obličej přehnal rychlý stín nejistoty. Sklonil hlavu a tišeji řekl.
„Omlouvám se. Nemyslel jsem to ve zlém.“
Tayuya měla škodolibou radost z jeho rozpaků, byla však v ní malá část, které to bylo okamžitě líto. Raiu nemyslel svou poznámku špatně, to ona pouze tak silně reagovala a možná víc, než u ní bylo běžné. I když sama musela uznat, že Orochimaru byl jejich šéf a také vůdce Zvučné, kterému sloužili. Orochimaru Tayuyu rekrutoval, dal jí základní vzdělání a cosi, čemu mohla říkat domov a jakousi rodinu. To trvalo do jejích deseti let, když ji z ničeho nic vsadil do vězení mezi další lidi, kteří buď podstoupili některý z jeho experimentů, nebo na to stále beznadějně čekali.
Tayuya to považovala za zradu a Orochimara začala strašně nenávidět a proklínat, ale pořád jakoby v koutku své mysli mu věřila, že to je cesta k moci, kterou jí slíbil. Proto začala bojovat, aby ve vězení přežila a dokázala tak Orochimarovi svoji sílu vůle. A to se jí povedlo. Prokletá pečeť byla její odměnou, která z ní skutečně udělala silnou kunoichi, i když, jak si teď uvědomovala, ne dostatečně silnou, protože z ní její síla učinila arogantního člověka. Nechala se porazit a téměř zabít, neboť si byla sebou příliš jistá. Tu chybu již nehodlala zopakovat. Raiu se zdál jako někdo, kdo jí v tom pomůže. A pak se bude moct pomstít Narovi z Listové a Temari z Písečné. Orochimaru ji sice zavrhnul kvůli jejímu selhání, ale necítila k němu žádnou zášť, ne o moc větší, než cítila předtím. Uvědomovala si, že musela svým příkořím projít, aby se z ní stala dívka, kterou byla dnes.

Raiu si však hrubé zacházení nezasloužil, ale zadarmo mu lepší zase nedá.
„Nevím, jak to udělal,“ řekla nakonec, jakoby bez povšimnutí přešla jeho omluvu, „ale dal nám tuhle sílu, která je... byla…“ zarazila se, když si uvědomila kolik ze Zvučné Pětky vlastně přežilo, „naší tajnou zbraní.“
Raiu přikývnul, ačkoliv se stále tvářil trochu sklesle.
„Proč jsi pečeť nepoužila už dřív? Třeba když jsem tě našel a ležela jsi v táboře? Byl jsem pro tebe cizinec a mohla jsi mě s tímhle snadno zabít. Léčení tvých zranění mne hodně vyčerpalo.“
Tayuya po něm střelila pohledem. On se na ni díval s lehce pobaveným úsměvem. On to věděl. Věděl, že jsem měla v plánu ho zabít... Snad stále mám. Nebo ne?

„Pečeť má i svá rizika. Musím mít dostatek své vlastní čakry, jinak ta Orochimarova převládne a může mě to i zabít. Kontrola je nezbytná, abych si zachovala zdravý rozum.“
Raiu opět přikývnul na souhlas a přemítal nad tím. Tayuya se předklonila, aby byla k němu blíž a s malým úsměvem se zvídavě zeptala.
„Teď, když jsem ti řekla o své tajné technice, tak mi zase ty pověz o nějaké své. Určitě máš techniku, schopnost nebo trik, který máš schovaný v záloze.“
Raiu se tiše zachechtal a otočil se k Tayuye celým tělem, zády od zapadajícího slunce a vyhlídky na město.
„To zní férově. V mém věku už ovládám čtyři živly, z nichž jeden je pokročilé kekkei genkai. To jsem získal od své babičky, ale nepoužívám ho. Není ve mně dostatečně silné a vyžaduje velkou kontrolu čakry, kterou ještě nemám, rozhodně ne takovou jako jiní. S tím se váže i kontrola nad třetím základním živlem čakry. Tu zvládám lépe, ale je to můj terciální živel za Dotonem. Mé summony jsi už viděla, ale ne naši koordinaci v boji, neboť na větší vlky ještě nepřišla řada. Pak tu jsou určité skryté techniky mého klanu, jako hmatatelné využití čakry v boji nebo v infiltračních misích.“
Raiu se zastavil ve svém líčení a zadíval se někam nahoru, jak se probíral svojí pamětí.
„Pro úplně ty nejzazší případy, kdy skutečně není jiné východisko, jsem získal návod na nejtajnější techniku mého klanu, kterou jsem našel v knihovně. Stále se ji učím a ani nevím přesně, co obnáší, pouze že se smí použít, když to, co chceme nejvíce ochránit, je v ohrožení. Je to kinjutsu, takže to není něco, co bych použil bez rozmyslu. No a pak tu jsou mé znalosti technik, o kterých vím, ale zatím je nedokážu používat.“ Při posledních slovech se ušklíbnul.
Tayuyu zaujalo jeho vyprávění o kinjutsu. Klan Ikazuchi patřil mezi špičku, co se týká schopností a dovedností. Pouze malý počet členů klanu je vyškrtával ze seznamu prominentních, jako byly Uchiha nebo Senju. Byli dostatečně silní, aby se někdo z jejich řad mohl stát Raikagem. Nepřál tomu jednak dědičný systém následnictví, ale hlavně sami Ikazuchiové o tento titul neměli zájem, raději zůstávali právě ochránci postu Raikage a Skryté Oblačné Vesnice. To všechno o nich věděla. Že takový klan má svá skrytá i zakázaná jutsu, jí bylo jasné. Raiuovo vyprávění a popis však znělo jako něco na ještě vyšší úrovni, než sama čekala, i když sám nevěděl, co vlastně tahle technika dokáže. Nebo jí celé tajemství neodhalil, a podle Raiuova odbočení na jiné téma a následné mlčení o tom prostě nechtěl dále mluvit. Alespoň prozatím. Nemohla mu to mít za zlé, takže na něho nijak dál netlačila a raději se podívala na mizející slunce.

* * *

Poté, co si odpočinuli, oba sešli dolů ze skály a ačkoli už slunce zapadlo, rozhodli se vyrazit na cestu večer a přes noc. Procházeli teď už téměř prázdnými ulicemi. Všichni prodejci byli pryč a obyvatelé se uchýlili do svých domovů nebo do místních putyk. Měli proto zcela volnou cestu směr Země Trávy, kde podle Tayuyi snad byla nějaká zásadnější Orochimarova základna. Jak procházeli ulicemi, Raiu si všimnul před jedním domem někoho sedícího na zemi s hlavou schovanou mezi koleny, která byla ovinutá jeho rukama a jakoby se třásl. Ostatní na ulicích buď jen procházeli, nebo třeba vyhazovali smetí blízko svých domovů, do kterých se okamžitě vrátili. Tahle osoba se vymykala z normálu tohoto města.

Když přišli blíž, Raiu v postavě poznal vzrostlého kluka, který dopoledne vykládal bedny s jablky. Byly slyšet jeho vzlyky. Raiu se před ním zastavil a díval se na něho. Tayuya pokračovala ještě dva kroky a pak se otočila, když zjistila, že kolega jí zmizel z periférního vidění. Podívala se na chlapce a její výraz potemněl otrávením.
„Na tohle nemáme čas,“ řekla podrážděně a dívala se na plačícího kluka.
Raiu naopak k němu přistoupil blíž a kleknul si, aby jeho oči byli ve výšce hlavy chlapce.
„Copak se stalo?“ zeptal se tiše a čekal.
Chlapec zvednul hlavu s uslzenýma očima. Byly černé, když se na ně mohl teď podívat zblízka. Zračila se v nich bolest, smutek... a nedůvěra. Raiu znovu promluvil stejně tiše jako předtím. „Pročpak pláčeš?“

„M-můj šéf...“ hlesnul chlapec, zvednul hlavu trochu výš, takže byla vidět velká modřina na jeho tváři, „šéf mne... zmlátil...a... vy-vyhodil z práce.“
„Raiu! Jdeme!“ rozkázala Tayuya ostře. Její trpělivost se opět projevila jako velmi krátká.
„Ne!“ řekl Raiu důrazně a Tayuya se překvapeně zarazila. Nešlo ani tak o vyřčené slovo, jako spíš o způsob, jak ho řekl. To nebyl Raiu, který se nehádal a podvoloval se jejím rozhodnutím, když se s ní shodoval. Tohle řekl muž, který byl zvyklý vydávat příkazy a nesnesl známky odmluvy a očekával, že se jeho nařízení budou plnit a nezpochybňovat. Tenhle tón od Raiua ještě neslyšela, a když se na něho teď dívala, bylo to, jakoby viděla a slyšela Orochimara. Zmatená jejich náhlou podobností se nezmohla na jakoukoliv odpověď, jen tiše stála a čekala. Raiu se pohledem odvrátil zpět na chlapce a konejšivě se usmál.
„A proč ti to udělal?“
Chlapec na něho chvíli hleděl a zřejmě zvažoval, zda může Raiuovu vlídnému hlasu věřit.
„R-rozbil jsem jednu v-vázu v obchodě. Šéf m-mi dal ránu a... a řekl, ať už se ne- nevracím. Jako všichni... všichni ostatní. Vi-vi-vidí jenom... farmářského tupce,“ štkal chlapec, hlava mu opět klesla mezi kolena a rozbrečel se ještě víc.
Raiu se díval na jeho temeno hlavy, pak chytil chlapce za bradu a zvednul ji zpátky nahoru. Slzy stékající chlapci po tváři omočily Raiuovi prsty, ale on toho nedbal. Usmál se a palcem druhé ruky otřel chlapci uslzené tváře.

„Tím se netrap. Tvůj šéf je blbec, když si nedovede vážit tak milé a laskavé osoby, jakou jsi ty. Chytrost není to, co z nás dělá dobré lidi, ale naše srdce.“
Klučík se díval Raiuovi do očí a poprvé se konečně usmál, i když jen mírně. Vlídná slova chlapce zřejmě uklidnila, i když se stále třásl.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Raiu a čekal, až chlapec nabyl novou jistotu, o kterou ho předtím jeho nadřízený připravil.
„Jakk-aru. Jmenuju se Jakkaru,“ vykoktal ze sebe a Raiu se pro sebe mírně pobavil.
„Jsem Raiu,“ představil se, pak se otočil ke své parťačce a natáhl k ní ruku, „a tohle je Tayuya.“
Její reakce byla zcela opačná. I když nic neřekla, řeč jejího těla Raiuovi naznačila, že s ním později bude mít ostrý rozhovor.
„Nedal by sis něco k jídlu? Jestli je tvůj šéf tak zlý, jak si myslím, nedal ti ani najíst, než tě vyhodil.“
Jakkaru přikývnul. Raiu se zvednul a naznačil chlapci, aby udělal totéž. Raiu s Jakkarem šel směrem k nejbližšímu penzionu nebo hospůdce. Když míjeli Tayuyu, probodávala Raiua pohledem, ze kterého dostal dojem, že znovu zvažovala jeho zabití.

* * *

V malé místnosti penzionu, který Raiu zaplatil na jednu noc pro tři osoby, Jakkaru dojedl prostou nudlovou polévku a klečel u malého stolku. Raiu seděl v tureckém sedu naproti němu a Tayuya si lehla na jednu z dek, které jim měly sloužit jako místa ke spánku. Nespala však, místo toho měla otevřené oči a dívala se do stropu. Jakkaru odložil mísu s hůlkami a podíval se Raiuovi do tváře.
„Chutnalo ti?“ zeptal se s úsměvem Raiu a chlapec před ním radostně přikývl.
„Ano, velmi. Dlouho jsem nic takového nejedl. Děkuju vám,“ řekl Jakkaru, a Raiu uslyšel, jak sebou Tayuya zavrtěla, ale nevšímal si to. Teď, když byl klučina proti němu uklidněný, mohl začít s vyptáváním.

„Říkal jsi, že tě tvůj zaměstnavatel vyhodil potom, co jsi rozbil vázu. Byla nějak zvláštní nebo vzácná, že by ho to mohlo tolik naštvat?“
Jakkaru se na pár vteřin zamyslel.
„No, nebyla úplně vobyčejná. Vypadala draze. Šéf mi nadával v jednom kuse, to mě nepřekvapilo. Je to stejný jako u všech ostatních.“
Jak chlapci myšlenky zajely do minulosti, nálada mu uvadla. Raiu přikývnul.
„Jak by ale obyčejný obchodník mohl získat drahou vázu?“
„Takových váz tam je hodně. Někdy jsem přenášel bedny, u kterých jsem musel být hodně opatrný, jinak by mi šéf pořádně namlátil. Do jedné bedny jsem se tajně podíval a byly tam drahé a hezké vázy. Taky mě to překvapilo, protože prodáváme jenom ovoce a zeleninu,“ vysvětlil Jakkaru.
Raiu opět přikývl, jakože rozumí a následně zavládlo ticho. Raiu byl ponořen do svých myšlenek, Tayuya neměla žádný zájem mluvit a Jakkaru nevěděl, co se bude dít dál.

„Už jsem unavený,“ konstatoval Jakkaru, což vytrhlo staršího mladíka ze zamyšlení. V očích mladšího viděl Raiu cosi, co se zdálo jako čekání na svolení. Raiu se roztržitě usmál, očima bezcílně projel místnost a pak se podíval na Jakkara.
„Jo, jistě. Klidně si jdi lehnout, jestli chceš. Já ještě... musím něco zařídit.“
Jakkaru se nadšeně zvednul, uklonil se a odspěchal do koupelny. Raiu ještě chvilku dál seděl a uvažoval. Pak přešel ke svým věcem. Vzal si opasek s katanami a bojový batoh, který nosil vzadu na kříži. Připnul si opasek kolem pasu a vyšel z pokoje do temné chodby.

„Raiu.“
Mladík se otočil a viděl Tayuyu, která za ním šla. Nic neřekl, ale čekal, až dívka začne mluvit sama.
„Co ti do toho je? Nijak se to nás ani tvé mise netýká.“
Raiu přejel pohledem stranou, což, jak už Tayuya vypozorovala, znamenalo, že se snaží zformulovat odpověď.
„Určitě si pochopila z toho, co Jakkaru říkal, že jeho šéf je zločinec, i když si toho nevšimnul. Chci to prověřit.“
„Ano, a proto se tě ptám, co ti je potom?“ kontrovala zrzka a dívala se na něho přísným pohledem. „Nic ti není do toho, že je tu nějaký překupník nebo prostředník s kradeným uměním. Ne, v tom je něco víc. Ty chceš toho idi-“
„Tayuyo,“ přerušil ji Raiu.
Tayuyu opět překvapila prudkost v jeho hlasu. Pohled mu tak ztvrdnul a dokonce zchladnul, že to u něho zatím ještě neviděla.
Pak řekl tiše a klidně, avšak hodně důrazně.
„Mně můžeš nadávat, jak se ti zlíbí, ale v mé přítomnosti o tom klukovi takhle mluvit nebudeš.“
Přímo jí to rozkázal. Pouze od Orochimara brala rozkazy, ačkoliv vždy k nim mívala nějakou uštěpačnou poznámku. A Raiu ji teď zcela odzbrojil. Několik okamžiků jenom tak stáli a zírali na sebe. Trochu se vzchopila a nasadila drzý výraz.

„Nebudeš mi říkat, co můžu nebo nemůžu dělat, kreténe!“ obořila se na něho Tayuya a zabodla mu prst do prsou. „Fajn! Jen si běž pomoct nebo pomstít toho... kluka, ale nepočítej, že ti půjdu pomoct!“
Otočila se na podpatku a rázně odpochodovala zpátky do jejich pokoje, přičemž zabouchla za sebou dveře tak prudce, že div je nevyrazila z pantů. Raiu s kamenným výrazem se ještě chvíli díval na dveře, kde zmizela jeho parťačka, pak jen pokrčil rameny a odešel.

Poznámky: 

Téměř měsíc od předchozího dílu Smiling Svátky mě celkem zaneprázdnily, takže se omlouvám že jsem to nedopsal dřív. Taky je to část příběhu, která není pro mně až tak záživná, a začínají se na mě valit další věci. Snad to brzy přejde Smiling

První příčina mého zpoždění, nový díl Hvězdných Válek. Jen řeknu, že se mi to moc líbilo Smiling Nejsem ten typ fandy, kterej se v nových příbězích od Disney nimrá, a prostě si to jen užívám, i když tam byli mouchy. Každý má právo na svůj názor Smiling

Tak, další příčina zdržení bylo, že jsem se více soustředil na druhou část téhle povídky, kterou jsem už zmiňoval. A to bylo nakreslení všech Sedmi Osamělých Smiling Částečně jsem to musel i během kreslení vymýšlet, a že to dalo práci Smiling Přál jsem si, aby nějaký talentovaný kreslíř mohl pro povídku nakreslit úvodní obrázek celé skupiny, který by se měnil podle toho jak by se členové přidávali. Bohužel, nenašel jsem nikoho, takže jsem se rozhodl že vám je budu ukazovat tak jak jsem je nakreslil. Nejsem moc dobrý malíř, takže se předem omlouvám za kvalitu Smiling Takhle měl zhruba vypadat úvodní obrázek.
https://i.imgur.com/Qhocfkh.png

Tak, začneme.

https://i.imgur.com/lvUEdsk.png
Prvním je samozřejmě Raiu Ikazuchi. Vůbec není hezký jako většina postav v Narutovi Smiling Za to je jeden z nejlépe vybavených, alespoň těch z jeho generace. Znak jeho klanu měl být původně složitější, ale nakonec jsem od toho upustil, částečně inspirován znakem Uchihů, jeho jednoduchostí. Smiling Co se týče začerněného obleku, ten bude v příběhu představen později a jeho ukázáním bych toho příliš mnoho odhalil. Berte to jako malý teaser do budoucna Laughing out loud A konečně máte možnost vidět, jak charakteristické zbroje joninů klanu Ikazuchi vypadají.

https://i.imgur.com/w2HDeWk.png
A jako druhá, Tayuya. Její nové oblečení je pouze vývoj jejího předešlého. Odhalená ramena, náhrada fialového provazu za stahující látku, ke kterému má připevněné vzadu meč tanto, šátek místo čapky, a znak Jin-Jangu. Ten, na rozdíl od její předešlé blůzy Zvučné Čtyřky, má bílou a černou barvu, ne pouze bílou, který byl znakem "nerovnováhy". Její druhý outfit je ten, který má v Part II. To vám říká, že Tayuya bude žít dost dlouho na to, aby se dostala do Shippudenu Laughing out loud Její oblečení je už znatelně odlišné, a přesto povědomé, jakoby prostě sundala béžovou blůzu. No, nechte se překvapit, jak to bude pokračovat. Smiling

Další hlavní postavy a Osamělé budu přidávat jak se budou přidávat Smiling Čísla uvedená u jmen a postav v úvodním skupinovém obrázku vám naznačují kdo je jak zhruba vysoký, ale hlavně i v jakém pořadí. K tomu vám mohu říct to, že bohužel jsem přitom udělal malou chybu, a pořadí je u tří z nich špatně, to avšak ale poznáte. Doufám že se vám líbilo to, co jsem zatím ukázal, včetně tohoto dílu. Smiling

PS: Jo, a ještě jedna věc. Je to ode mě trochu slabý, ale mám jednu... nabídku pro vás. A dotaz. Chtěli by jste něco ve smyslu fillerů, aby příběh byl delší, nebo to mám dělat víc podle toho, co jsem zatím naplánoval? A s tím spojený, nemám vymyšleno ještě úplně všechno, a stává se, celkem často, že musím vymýšlet za pochodu. A bohužel už nejsem tak originální jako kdysi, takže mě nenapadají zcela "běžné věci. Ba přímo s tím mám i problémy Smiling Proto se ptám, nebo žádám, pokud by jste chtěli, můžete se částečně zapojit do tvorby příběhu. Stačí, když mi napíšete zprávu a třeba mi jen navrhnete stručně zápletku, jako třeba "je unesena princezna feudálního lorda, protože si ji chce vzít jiný lord". I třeba jen tohle mi stačí, abych začal něco vymýšlet. Vlastně mi chybí tenhle úplně první impulz, pak už se to může rozjet. Takže, když budete chtít, můžete se takhle zapojit Smiling Vždycky bych dal vědět kdo mi takhle pomohl s tímhle projektem.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, St, 2018-01-10 07:42 | Ninja už: 2900 dní, Příspěvků: 4049 | Autor je: Jounin

Ou, tak sa nám bude partička priebežne rozrastať (Tayuya asi chytí nervy) a vyzerá to dokonca na prípadný timeskip.
Za seba môžem povedať, že sidestory občas neuškodí, ide len o to, ako ho zasadíš do celkového kontextu.
Tvoru otázku zverejním v "drbárne": http://147.32.8.168/?q=node/116660

EDIT: V kontexte nových informácií o smerovaní príbehu mám pocit, že už samotný názov sériovky je tým pádom dosť veľký spoiler, ktorý ti môže sťažiť pokus o dramatizáciu niektorých udalosti v deji.

Obrázek uživatele Voltér
Vložil Voltér, St, 2018-01-10 20:15 | Ninja už: 3572 dní, Příspěvků: 100 | Autor je: Prostý občan

Narážíš na to, že se to jmenuje "Sedm Osamělých" a zatím tu jsou jen "Dvě" hlavní postavy? Smiling

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2018-01-08 22:42 | Ninja už: 394 dní, Příspěvků: 1123 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Takže naša Tayuya a Raiuom sú na úteku. Raiu sa statočne drží aj napriek zraneniu. Milé, že Tayuya ho nakoniec musela niesť Kiss! Hehe, Tayuyi chýbajú spoločné rozhovory a nevie, prečo Raiu mlčí hihihi Rada by som tiež videla Zem Vodopádov Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Raiua zaujme chlapec, ktorý vykladá debny s jablkami a pripomenie mu jeho vlastné skúsenosti s pohľadmi opovrhnutia a nadradenosti. O Raiuovi zatiaľ veľa nevieme, ako vyrastal Puzzled Tayuya má tvrdú školu, takže kruté zaobchádzanie majiteľa obchodu s chlapcom ju nijako nevyvádza z miery, ale zaujíma ju postoj Raiua Nevím, co jsem si dal, ale bylo to vážně silné! Pekná je scéna s výhľadom na krajinu a so západom slnka. Takže konečne sa začína rozhovor o Prekliatej pečati a Tayuyiných schopnostiach. Hehe, naša Tayu je prekvapená, že Raiu ňou neopovrhuje, len je zvedavý a kladie primerané otázky. Oro aj on sú ako zberatelia, ale ich metódy získavania informácií sú odlišné, to je dosť podstatné. No toto, ako sa Tayu rozčúlila, že Raiu nazval Ora jej učiteľom Orochimaru ^.^ Inak tiež neviem, ako presne Prekliata pečať funguje Sad Tayu sa stáva dajakou uvedomelou, že je arogantná a preceňovala sa, kým nedostala po nose a k Raiuovi pociťuje akúsi dôveru, že jej pomôže Teeth Tiež je zvedavá na partnerove tajomstvá. Ojeje, Raiu má toho ozaj v zásobe dosť, štyri živly, kekkei genkai, zvláštnych summonov, ktorých silu ešte nepoznáme a kinjutsu, ktoré „se smí použít, když to, co chceme nejvíce ochránit, je v ohrožení.“ Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Klan Ikazuchi ma rozhodne zaujíma. Naši odchádzajú do Zeme Trávy a opäť sa stretávame s nešťastným chlapcom, ktorý zaujal Raiua. Je zbitý a Tayu sa zas rozčuľuje, ale Raiu odhalí svoju skrytú autoritu na jej prekvapenie. Zas ho porovnáva s Orom. Raiu súcitne a s pochopením tíši chlapca a pozve ho na večeru Kiss! Jakkaru je vďačný a Tayu zúri, možno v kútiku duše žiarli hihihi Máme tajomstvo – drahé vázy – Raiu sa vyzbrojí a ide do akcie zlikvidovať zločinca a banditu. Príbeh končí hádkou našich protagonistov, takže si počkáme, čo sa bude diať ďalej. Vypiplal si sa aj s obrázkami, takže máme dajakú predstavu, možno sa nájde dajaký fanartista, ktorý pomôže Stydím, stydím, stydím! Podľa mňa bude najlepšie, ak budeš pokračovať podľa svojej predstavy, ale isteže každý dobrý námet, inšpirácia nemôžu byť na škodu. Mne sa príbeh páči, je taký normálny, ľudský, Raiu je veľmi ušľachtilý človek, v tom je jeho krása a naša Tayuya má šancu na lepší život Naruto Stále hovorím, že rozhodujúce sú dobré vzory a kvalitní ľudia okolo, potom má človek možnosť sa seba rozvíjať k vyšším hodnotám Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Kvítek sakury

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

Obrázek uživatele Voltér
Vložil Voltér, Út, 2018-01-09 18:50 | Ninja už: 3572 dní, Příspěvků: 100 | Autor je: Prostý občan

Já jsem se tím trochu zabýval a myslím, že jsem na to přišel, i když to trochu zabralo.

Orochimaru se snažil naučit senjutsu a stát se Sagem/Mudrcem, jeho tělo na to ale nemělo dostatečnou zásobu čakry, ale dokáže shromáždit senjutsu čakru. Aby obešel Sage Mode, Orochimaru zkombinoval svoji senjutsu čakru s enzymem z Juugova těla, který pasivně (nezávisle na vůli vlastníka) nabírá přírodní energie. Tato kombinace vytváří Prokletou pečeť, která posiluje uživatele a mění jeho tělo. Protože tento enzym absorbuje přírodní energii neustále a Orochimarova čakra to mixuje s fyzickou a spirituální energií (Jin a Jang), uživatel pečeti může používat senjutsu čakru neustále bez toho, aby se musel zastavit a shromažďovat přírodní energii jako Mudrcové. I Hashirama potřebuje pár vteřin zůstat na místě aby přešel do Sage Mode. Smiling Riziko nedostatku čakry spočívá v tom co víme o senjutsu. Balance tří složek musí být perfektní, aby tě to neproměnilo v kámen. Sice toto riziko u pečeti nehrozí, přesto ale rovnováha je potřeba, a když máš hodně přírodní energie ale ne už Jin a Jang, nerovnováha způsobí šílenství nebo smrt, protože to tělo prostě nevydrží.

Mám toho v zásobě dost pro hlavní děj, taky mám i "origin stories" pro každého ze Sedmi nebo vzpomínky na jejich dětství nebo tak, mě jde spíše o takové ty vycpávky mezi tím z přítomnosti Smiling Fillery, chceš-li. Třeba jedna ze čtenářek, ta díky které jsem se rozhodl k psaní Naruto FF vrátit, mi navrhla i třeba komické mise, něco ve smyslu "chytit mluvícího pštrose" jako měl Naruto, a myslím že by to nemuselo být špatný, když to bude dávat smysl a nebude to kopie něčeho jiného Smiling Mě vce méně stačí pouze "nadhodit myšlenku", kterou pak začnu nějak tvarovat. Bohužel mě už se tyhle prvotní myšlenky docela vyhýbají, spíše to je tak že mě napadne nějaká scéna a od té začnu pracovat a udělám základ, ne že začnu od základu Laughing out loud

O Raiuovi i klanu Ikazuchi se dozvíš později, možná že bych mohl zařadit nějakou jeho vzpomínku co nejdřív. Ne moc, ale malý střípek. Popřemýšlím o tom. Smiling

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Út, 2018-01-09 22:12 | Ninja už: 394 dní, Příspěvků: 1123 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Dík za objasnenie Prekliatej pečate Smiling Oro je fakt vynálezca Orochimaru ^.^ Našťastie, ako zdôrazňoval Itači, každá technika má nejakú slabinu, čo ma fascinuje aj v súvislosti s Teóriou systémov. Slabiny sú veľká výzva Cool Filler je príšerné slovo, podľa mňa dej nemôžu tvoriť len tézy hihihi Som rada, že Palantir má podobný názor aj dobrú radu dal Kvítek sakury Rozhodne klan Ikazuchi je ťahák, aj Tayu je zvedavá ako opica Laughing out loud Možno je žijúcich členov aj viac a mohli by sa s nimi stretnúť, nemusí to byť len minulosť Smiling Ja zas mám myšlienok hromadu, len "skutek utek" Laughing out loud Interesantní sú aj Raiuovi summoni. Ten pštros bol rozkošný v anime, idem sa na ňom vždy uchichotať Laughing out loud Porozmýšľam ešte Stydím, stydím, stydím!

Jemine, zas som zabudla dať odpovedať, pardon Cry

Aku// Nic se neděje, přesunuto Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Kvítek sakury

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

Obrázek uživatele Voltér
Vložil Voltér, St, 2018-01-10 20:34 | Ninja už: 3572 dní, Příspěvků: 100 | Autor je: Prostý občan

S Ikazuchi je ten problém, že počet jejich členů se pohybuje okolo 30, neboli je to jakoby jedna velká rodina. Takže se všichni znají, no a Raiu je s Tayuyou jako na tajnačku, a to neberu dalších 5 až se přidají. Na to, že má pracovat sám a sbírat informace o Orochimarovi, se vyskytuje v přítomnosti několika neznámých, ne-li nepřátelských ninjů. Dovedeš si představit, co by tomu 100% loajální Ikazuchi řekl? Smiling Zase by tu byla ta věc, že by to byli příbuzný... No, rozhodně by to bylo zajímavý Laughing out loud

Je fakt, že "filler" zní dost jako něco, co nijak nesouvisí s hlavním příběhem. Dává to ale možnost určitým způsobem definovat nějaké vlastnosti, osobnost nebo názory postav, ukázat jak se v daných situacích chovají a případně předvedou co umí Smiling

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, St, 2018-01-10 20:44 | Ninja už: 2900 dní, Příspěvků: 4049 | Autor je: Jounin

Ja na to používam názov sidestory, teda postranný príbeh. Žiadny autor totiž principiálne nemôže "fillerovať" sám seba. Sticking out tongue

Obrázek uživatele Voltér
Vložil Voltér, St, 2018-01-10 22:19 | Ninja už: 3572 dní, Příspěvků: 100 | Autor je: Prostý občan

To je fakt Laughing out loud