manga_preview
Boruto 18

Oči z listí

„Padají mi z očí!“
Řvala jsem a po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy, které babička utírala svými drsnými palci, zatímco mi povzbudivě šeptala: „Vždyť se ti nic neděje, holčičko, to se ti jen zdá, jen se ti všechno zdá, Mito.“ Ale ten sen se další den vrátil a pozítří taky, popozítří a stále a stále. Padalo mi listí z očí a ostatní nechápali můj pláč zaviněný jeho odpornou křupavostí a nechutným hnědým zbarvením.
To listí bylo mrtvé, ksakru! Proč to nikdo neviděl?
Nezáleželo, že mi padá z očí.
Jen že padalo k zemi... mrtvé.
Kdo z nás byl vlastně mrtvý? Kdo bude?

Kogara řešila lásku.
„Je skvělej a pozval mě na schůzku!“
Řešila Pana Pravého a Ty Druhé; říkala jim Páni Falešní, ale mně to vlastně bylo úplně jedno, nezáleželo na tom, nezáleželo na ničem, byli jsme tu a nikam jsme se nehýbali, jen tady a teď. Kývala jsem hlavou do rytmu a souhlasila, asi jsem se taky propadla do kolonky Falešných, falešných nerozumných kamarádek, které nezajímá budoucnost a chtějí se dál topit v přítomnosti, zabíjet čas a nemyslet, co bude zítra, protože zítra nás čeká jen další boj, je tam a já to vím, oni to ví, ony to ví, a přesně proto hledají a já ne.
Svět plný krve, násilí a zloby, druhý den plný květin, úsměvů a slunce, aby se opět proměnil v peklo a lidi žili rychle, spontánně, nezávazně. Ženy toužící po největší lásce a muži po nejhezčí ženě, jenže...
„Chápeš? Nejobratnější z celýho klanu, jej! Ty jeho oči-“
Můj bože, někdy jsem jí chtěla tu pusu zacpat a zařvat, že na chlapech nezáleží.
Jeden bude. Bude? (Bude.)
Ale nikdo z nás není nikomu osudový.
Nikdo.
Nikdo z nás.

Tenhle svět nevěří na osud.

„Copak se ti-“
„Ne, nelíbí.“
Našpulila pusu a mně bylo jasné, co si myslí, ale zároveň mi byl obsah jejích myšlenek naprosto ukradený. Nevyjdu si s Jeho kamarádem jen proto, aby mohli být víc sami, nezaprodám se Falešnému tak brzy jen proto, že Praví stejně nejsou.
„Knoflík,“ zavrčela a natáhla ruku. Nevím, proč jsem se najednou proti ní chtěla vzbouřit. Jako bych se tím dětinským gestem bouřila proti celému systému; tři černé kamínky jsem zasadila do sněhu dřív, než stihla zareagovat. Jenže ona to vzala. A systém se nerozpadl. „Ještě oči,“ obrátila kapsy naruby a vyklepala z nich, co bych v zimě nečekala. Neptala jsem se, kde je vyhrabala. Nikdy jsem jí o svých nočních můrách nevyprávěla.
Náš křivý tlustý sněhulák dostal za oči mokré javorové listí a to listí se posměšně vysmívalo mému vlastnímu zraku.
„Pěkný.“
Bylo to strašný.

(Tenhle svět nevěří na osud?)

A On odešel a Jiný přišel a Kogara se zase zamilovala a náš sněhulák dávno roztál a čas... plynul dál.

( nevěřím na osud.)

A jednou přijel. Ukončil nesmyslný proud válek. Představili mi ho – legenda, hrdina. Sjednotitel. Balíček kladů převázaný rudou zbrojí.
Rozzářily se mu při pohledu na mě oči a mé matce zase při pohledu na něj.
Kogara pochvalně zasyčela.
On se usmál. A já nakonec taky. (Čekalo se to.)
Usmála jsem se. Ale nebyl to osud, jenom klasická běžná realita, která chodí po lidech a tluče jim na zabedněná čela, přičemž to moje se mělo konečně otevřít.
A tak začali plánovat svatbu, protože jsme v sobě prý našli zalíbení.
„Máš štěstí,“ mumlala Kogara závistivě, protože tentokrát ten nejobratnější připadl mně.

Všechno, co si může žena přát, opakovala do zbláznění. Silný. Neohrožený. Urostlý. Hezký. Milý. Šlechetný. Zdvořilý. Chytrý a spolehlivý a stálý a hodný a vtipný a, a, a-
Hashirama byl všechno, co si žena může přát, i když rudou zbroj dávno odložil. Postará se, zařídí, ochrání manželku i děti, ochrání celý svět! Ale...
(„Porozumění a láska jsou jedno, co víc chceš řešit, prosimtě?“)
Ve dnech zalitých sluncem a teplem mi dávali muže, kterého jsem měla ráda, milovala ho – jak všichni vyžadovali slyšet a mé rty odmítaly vyslovovat - mám ho ráda, jen... Žádný Pan Pravý. (Samozřejmě.)
Ale zároveň ani Pan Falešný.
Tak co?
Co jsi vlastně pro mě byl, Hashiramo?

(Souhlasila jsem.
Měla ho ráda. Je tolik špatné to říkat?
Milovala.)

Můj smutek, když se vracel do Listové a má neochota ho pustit.
„Zase přijdu,“ chlácholil mě a s úsměvem mi přejížděl přes tvář konečky prstů.
„Hai...“
Čekali to ode mě oni i já. Jenže postupem času ta propast smutku začala být mělčí... a mělčí.
Věděla jsem, že se vrátíš, jednou se vrátíš, možná víckrát, a nakonec odvedeš s sebou. Mělo to tak být a já to věděla.
Ovšem při Kogařině radostném poplácávání po ramenou a dialozích, ve kterých jsem ji tiše ujišťovala, jak moc mi chybíš („Hrozně moc.“) a jak se těším na opětovné shledání („Jistě, že mu hned skočím do náruče.“), jsem si čím dál víc uvědomovala nebezpečný fakt. Představovala jsem si ho jako zhoubný plevel a v mysli mu odsekávala kořeny, cítila, jak je sekám, drtím mezi prsty a zbavuju života, ale... On neustupoval.
On zatraceně neustupoval!
(„Ano, a obejmu ho.“)
Rostl.
Byla chyba dát mu podobu.
„Jsi nejšťastnější na světě!“
A jednoho dne nezbylo nic, než ho přiznat a nikdy neříct nahlas.
Měla jsem tě ráda, Hashiramo. Ale nevadilo by mi, kdyby ses už nikdy neukázal, kdyby se ti něco stalo nebo sis vybral jinou. Sakra! Byla bych smutná. A zároveň - se dokázala znovu nadechnout.
Uvědomila jsem si, že to jediné, co jsem kdy chtěla, bylo Něco... něco, co jsem nedokázala specifikovat, něco, co jsem si v tomhle světě, v tomhle těle a tomhle systému nemohla dovolit.
Nemohla jsem nahlas vyslovit – miluju tě a nezáleží mi na tom, zda přijdeš zpět, nechci s tebou být.
Nechci asi být s nikým.

Můj bože, řekni, Hashiramo, jak se miluje člověk, který tě nemiluje nazpět? Když jsme spolu odjížděli do Listové, chtěla jsem běžet na opačnou stranu a jen utíkat a utíkat, protože jsem věděla, že před tebou už nikdy neuteču. Už navěky budeme jen zamilovaní My, kde jeden hoří touhou a druhý velkým zmatkem. Dovolím ti mě držet a budu se s tebou smát, šťastně, jenže... někde uvnitř budu pořád cítit to špatně.
(A přitom budu všechno, co mám být.
Má to tak být.)

Sakra, má to tak být. Je to jen zvyk.

(Já nevěřím na-)

Něho.
„Dobrý oko, Hashiramo, krásná nevěsta.“
A najednou tu stál a můj plevel začal dávat absolutní smysl a ruce se roztřásly a mysl zmrtvěla poznáním, jak strašně pozdě.
Ten pitomej osud to věděl. A věděl to i Hashirama, když si mě vybíral, protože jsem byla pro něho a já sama nemohla, protože pro mě byl Tenhle.
Tak snadno se křičí o věcech, co člověk nepoznal, tak snadno a tak hloupě. Pálely mě oči, ačkoliv z nich listí nepadalo a nikdo ho nemohl vidět, a přece tam nějakým způsobem bylo.
Můj osud měl černé duhovky, hlubší, mnohem hlubší, než by kdy byl můj podivný smutek.
Široká ramena a osmahlé tváře od slunce. Tak moc se podobal Hashiramovi a přitom byl úplně odlišný, že jsem najednou měla chuť se začít smát.
Možná to vycítil, protože ta arogantní ústa zkroutil úšklebek. Podal mi ruku a pronesl k Hashiramovi něco dalšího, načež se začal smát on, ten špatný z nás.
A já si uvědomila, kde byla celou dobu ta chyba.

Byl jsi příliš hodný. (Je to chyba?)
On šeredně špatný. (To je chyba.)
A já sypce povolná. (Já jsem chyba.)

Byl jsi můj soukromý sněhulák, kterého jsme s Kogarou zhmotnily z mé mysli, zhmotnily ho a on doopravdy nikdy neroztál.

Nechtěla jsem spoustu věcí, ale udělala je. Už vím, proč lidé neutíkají, i když mají zdravé nohy.
Ve snech stále pláču a padá mi mrtvé listí z očí.

Je hloupé, že neutíkají.
Měla jsem se tehdy rozeběhnout na opačnou stranu.

Poznámky: 

(Kroky zpátky. Hashirama-Mito-Madara; nakonec dopsáno, původně inspirováno FF misí o lásce na první pohled.) Správný komentář mi nějak nejde napsat... Tak když mi napíšete nějaký vy, budu ráda, děkuju.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Po, 2017-11-27 13:20 | Ninja už: 3387 dní, Příspěvků: 7111 | Autor je: Člen ANBU

Konečně začínám prozkoumávat povídky, které vyšly za mé nečekané indispozice. Tím se ti, Aku, omlouvám a všem ostatním, dnes večer doženu některé, ale je mi to líto, že se k této povídce dostala pozdě.
Je to opravdu skvost, i když mi bylo líto Hashiramy, chudák tohle si nezasloužil. Tady mi Mito fakt nesedla, jinak mi přijde správná ženská... no, rozhodně jsem se zamyslela a dala si mi podnět se nad tím víc pozastavit. Díky ti za tento zážitek. Byl opravdu ojedinělý. Smiling
A ještě jednou se omlouvám za zo jak jsem tady nebyla.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2017-12-02 18:25 | Ninja už: 3321 dní, Příspěvků: 1869 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Není třeba se omlouvat, každý má i jiné povinnosti, však hlavně že ses k nám zase vrátila Smiling A ještě k tomu přímo ke mně. Mito je tu zmatená, nevyrovnaná, neví, co by měla požadovat, jen ví, že není spokojená s nabídkou i přijímanými tradicemi. Už dole jsem říkala, že mám Mito s Hashiramou dohromady ráda, ale nedalo mi to si s nimi nepohrát. Děkuju, Kaze Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 6/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..
.Kolektivní FF výzva

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2017-10-13 19:20 | Ninja už: 358 dní, Příspěvků: 1068 | Autor je: Konohamarova chůva

Aku, tuším mi vidíš do mysle, dlho som rozmýšľala nad trojicou protagonistov, prečo sa Madara tak pomiatol, ostal sám (podľa mňa najkrajší z Uchihovcov) a rivalita s Hashiramom musela mať hlbší význam. Kuramu nechal na pokoji, pokiaľ bol v Mito. Tvoja poviedka mi sadla úplne do nôty Kvítek sakury
V tom sne o lístí (prorockom?) vidím symboliku, môže to byť aj Hashirama (on tuším chodil v hnedom a Mokuton (Golem)), aj Madara: "Kdo z nás byl vlastně mrtvý? Kdo bude?"
Veľmi výstižné: "Řešila Pana Pravého a Ty Druhé; říkala jim Páni Falešní..." Jedna z tohto uhla pohľadu rieši lásku, druhá priateľstvo. Paráda, presne takto život beží i leží: "Svět plný krve, násilí a zloby, druhý den plný květin, úsměvů a slunce, aby se opět proměnil v peklo a lidi žili rychle, spontánně, nezávazně. Ženy toužící po největší lásce a muži po nejhezčí ženě, jenže..." Problematika osudu je na veľkú diskusiu, nemal žiadne zobrazenie a aj bohovia sa ho báli. Triáda je úžasný výmysel, veľmi rada o nej prednášam, nakoniec Gréci stelesnili osud prostredníctvom Moir (Moiry boli tri a zas by sme mohli špekulovať Laughing out loud)
Úvahy Mito o "dokonalom" manželovi a čo vlastne pre ňu znamenal, si formulovala úchvatne: "Nemohla jsem nahlas vyslovit – miluju tě a nezáleží mi na tom, zda přijdeš zpět, nechci s tebou být. Nechci asi být s nikým." Kvítek sakury "Dovolím ti mě držet a budu se s tebou smát, šťastně, jenže... někde uvnitř budu pořád cítit to špatně."... "Sakra, má to tak být. Je to jen zvyk." Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!!
Svätá pravda: "Tak snadno se křičí o věcech, co člověk nepoznal, tak snadno a tak hloupě."... "Můj osud měl černé duhovky, hlubší, mnohem hlubší, než by kdy byl můj podivný smutek." Nápaditá je triáda o hodnotách a myšlienka včasného úteku Smiling
Tiež som váhala nad komentárom, pretože poviedka je život sám i smrť osebe. Človek môže len čítať a prežívať. "Pálely mě oči" som chápala ako výraz možno klasika, v našom slovníku sa uvádzajú špecifické vyjadrenia napr. Hviezdoslava, Kukučína a pod., v českom som také nenašla Sad Môže to byť aj tvoj (pálení listí, klestí a pod.), ja tiež niekedy kreujem, považujem to za svoje autorské právo Smiling Apropo, tvoja poviedka mi evokuje triádu Naruto-Hinata-Sasuke v podobnej súvislosti, tuším Nefrites písala, ako Naruto Hin zatieňuje a nielen ona Smiling
Aku, môžem len obdivne žasnúť nad tvojou tvorbou Ino ti gratuluje!

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Kvítek sakury

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2017-12-02 18:21 | Ninja už: 3321 dní, Příspěvků: 1869 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Těší mě, že sedla Smiling Sice si v kontrastu s textem práce ráda představuju šťastný pár HashixMito, ale Madara kolem vždy zvláštně povlával (kolika hloupostem by se Uchihové jako Madara vyvarovali, kdyby měli manželky. Průbojné manželky xD) a stává se, že se muž zadívá do ženy přítele, což je sám o sobě dost zajímavý jev. Mám radost, že tam tu symboliku vidíš a dokážeš si v tom pro sebe něco najít Smiling Trojka je ošemetné číslo, věci se doplňují nebo naopak někdo přebývá, ne nadarmo se věkem tak často objevuje. Asi je trochu klišé z ní čerpat, ale... proč ne, pro ten relax xD A nabízela se. Lze ji pak vidět přesně i v tom, co zmiňuješ dále; Naruto, Hinata a vlastně kdokoliv třetí. Naruto je úžasný charakter. Ale ne každý může vydržet život se sluncem; a stejně si sami ty vztahy stále komplikujeme...
Výborné, co za věty jsi z textu vytáhla a že si jich tolik všímáš, každá má svůj důležitý význam. Je hrubé říct "miluju tě, ale nechci s tebou být", jenže někdy to tak... u Mito zde to tak je. A pálení očí ve zdůrazněném spojení s pálením listí je skvělé, to mě ani nenapadlo.
Děkuju moc za postřehy, jsi hodná, že si dáváš takovou práci s jejich vypsáním i za podporu Kvítek sakury

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 6/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..
.Kolektivní FF výzva

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, St, 2017-10-11 20:02 | Ninja už: 3531 dní, Příspěvků: 1111 | Autor je: Manga tým, Účastník Irukova doučování

Tohle, má zlatá, letělo do oblíbených hned, co jsem dočetla poslední písmenko! Metafora Padá mi listí z očí je moc pěkná, ale abych přiznala barvu, vůbec ji nechápu! Laughing out loud
Koncept tady a teď je mi sympatický, ale bohužel ho ještě sama neumím aplikovat... Je zvláštní, že se všichni strachujeme o budoucnost, ale ani nevíme, zda se dožijeme zítřka. Snad jednou se tenhle způsob žití naučím. Smiling
Tyhle hořké konce ti fakt jdou. Mito, která nevěřila na Pravého a nakonec ho objevila. Strašně pozdě. Ono to tak bývá...
Jak se miluje člověk, který tě nemiluje nazpět? Hluboká, hluboká otázka, na které záleží, jestli to ten dotyčný ví. Možná nakonec Hashirama zjistil, co Mito k Madarovi cítí, možná zůstal láskou zaslepen až do konce svých dní. Kdo ví? (Podnět k pokračování? ^^") Opravdu jsem si početla, věty v závorkách tomu dodávají ten správnej říz. Přiznávám, že se mi moc líbily. Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-10-24 15:00 | Ninja už: 3321 dní, Příspěvků: 1869 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ta metafora nijak složitá není, listí může odkazovat ke Konoze ne přímo k Hashiramovi jako uživateli Mokutonu a tvůrci stromů, také ke schopnosti rostlin, potažmo listů tu, křehnout, vadnout a osychat, drolit se na prach. Mito může být Hashiramovým stromem, z kterého listí opadává, či jen lapeným ptáčkem, který má z něčeho hrůzu a ta se ve snech symbolicky přeměňuje na listy místo slz. Jednoduše co si člověk vybere a co se mu líbí víc, možností je tu hodně Smiling
Dnešní svět vyžaduje, abychom mysleli na budoucnost. Přímo to na nás křičí. A ono to špatné není, to vůbec ne, člověk by se měl alespoň minimálně o nějaké své zajištění starat, ale bohužel tím zapomínáme i na přítomnost. Všechno odsunujeme "na pak". Ale pak se může změnit, aniž bychom to měli v plánu... Někdy se sama bojím, kolik mi toho utíká -.-
Mně ty hořké konce z prstů padají někdy až moc snadno, si říkám xD A ne vždy z nich mám radost, ale jsem ráda, že se líbí. Život ukazuje spoustu paradoxů. Ohledně pokračování... no, haha xD Asi ne, Sayu. To už by mi jich bylo hodně líto. Sama ráda věřím na šťastné HashixMito, ale tehdy mise velela spíše netradiční pár a oni se nabízeli. Nevím, jestli bych tuhle linii dokázala rozpracovat i dál.
Těší mě, že se líbilo a děkuju za přečtení i reakci Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 6/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..
.Kolektivní FF výzva

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Út, 2017-10-10 21:58 | Ninja už: 328 dní, Příspěvků: 365 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Líbí se mi to. Má to hloubku, je tam hodně podnětů na přemýšlení. Vidím v tom zachycení různosti lidí a konvencích. To, že mnohdy děláme to, co se od nás očekává místo toho, co chceme. Držíme pocity v sobě místo toho, abychom je řekli nahlas. Protože se to přece očekává. A občas si nejsme kvůli konvencím schopni porozumět.

Jen maličká poznámka: já sama bych řekla "pálily mě oči", ne "pálely". Ale to jen tak na okraj. Smiling

Aktuální povídka: Neodcházej, Jednou na podzim v horkém onsenu
Aktuální série: Hanae - aktuální díl, první díl
Seznam všech FF: Zde


Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-10-24 14:47 | Ninja už: 3321 dní, Příspěvků: 1869 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Někdy jsou ty konvence příliš hloupé, že? Tolik se do nich chytáme. Jenže někdy si to také způsobujeme sami, někdy by se určité věci změnit daly. Jen ta ústa otevřít a promluvit, jen se zvednout a danou věc udělat. Těší mě, že se líbilo, děkuju Smiling

K poznámce: "Pálily mě oči" je spisovné, ale Mito tu ne vždy úplně spisovně mluví, hovorově se používá i "pálely", u nás se to také říká, proto jsem si dovolila použít to. Ale děkuji za upozornění Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 6/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..
.Kolektivní FF výzva