manga_preview
Tlumočení B 17

Návrat bílého lva 6

„Vítáme vás v Zemi železa, už jsme si mysleli, že nedorazíte, Hokage-sama,“ řekl starý samuraj s bílými vlasy v zeleném brnění, který nás přišel přivítat k hlavní bráně pevnosti.
„Děkujeme za vřelé přijetí, bohužel nás zdržela sněhová bouře, která tudy v posledních dnech prošla,“ poděkoval za přivítání Hashirama. Domluvili jsme se, že o příhodě s bandity a Osmiocasým pomlčíme. Na setkání musíme vypadat silní jako nikdy předtím, a nemyslím si, že by tomu poslední události nijak zvláště pomohli.
„Opravdu, počasí je tu v tomto období velmi zrádné, proto jsme vám doporučovali, abyste vyrazili s několikadenním předstihem,“ pokáral nás stařec. „Setkání začne podle plánu dnes ve dvanáct hodin, pokud ovšem nechcete podat návrh na jeho odložení. Máte zájem podat takový návrh?“ pokračoval.
„Děkujeme za nabídku, ale zvládneme se připravit včas,“ odpověděl bratr.
Přikývl. „Dovolte mi tedy, abych vás doprovodil do vašich pokojů,“ řekl a pokynul nám, abychom ho následovali směrem do hradu.


V pokojích jsme se jen převlékli, a šli do umývárny, kde na nás čekala horká lázeň. Je vidět, že tu jsou zvyklí, že většina hostů dorazí vymrzlých. Dokonce jsme tam měli připravené jídlo a pití, abychom se po cestě občerstvili. Jelikož v tu dobu bylo asi sedm hodin ráno, tak to pro nás byla příjemná snídaně.
„Takhle dobré zacházení jsem tu nečekal, podle toho, jak jsou na nás ostatní země naštvané, bych spíš očekával suchý chleba a pokoj s vytlučenými okny,“ řekl bratr sedící v kádi s horkou vodou.
„To víš, prase je taky potřeba nejdříve vykrmit, než ho zařízneš,“ odpověděl jsem mu, opíraje se zády o stůl s jídlem.
„To si to nemůžeš prostě jenom užít,“ řekl bratr a potopil se až po nos do horké vody.
„Užiju si to, až budeme mít podepsanou novou dohodu. Mimochodem nemáme moc času na přípravu, takže ve zkratce, dneska si dej pozor hlavně na Raikageho a Kazekageho, ti touží po válce nejvíc. Oblačná prý dokonce potají začala mobilizaci, aby hned po sjezdu mohla zaútočit. Nejméně se podle mých zpráv chce do války Mizukagemu a Tsuchikage nepůjde do války, pokud nebude jasné, že vyhraje. Musíme tedy přesvědčit hlavně Kazekageho, že válka proti nám je obzvláště špatný nápad zejména proto, že jeho zemi dodáváme třetinu veškerých potravin. Raikage potom bude ve svém postoji sám, a do války s námi si netroufne,“ uvedl jsem bratra do problému.
„Nebudu nikomu vyhrožovat, jsem si jistý, že naše problémy můžeme vyřešit i bez toho. Raikageho i Kazekageho znám stejně dobře jako ty a určitě je dokážu nějak uchlácholit,“ řekl bratr, když se vynořil z vody.
„Chlácholíš je už od té doby, co vznikli jejich vesnice, a na každém sjezdu chtějí pořád víc a víc. Jestli to takhle půjde dál, tak za chvíli je už nebudeš mít čím uchlácholit. Teď je na čase jim ukázat, že není dobré nás provokovat,“ odpověděl jsem mu rázně.
„Teď mluvíš jako otec. Přišel jsem válku zažehnat a ne ji začít, a věřím, že dlouhodobého míru dosáhneme pouze skrze porozumění a ne skrze sílu,“ odpověděl mi se smrtelně vážným pohledem.
„To je sice hezké, Hashiramo, ale to jsi ze všech kage jediný. Ostatní rozumí jenom síle, ať už je to síla moci, peněz nebo armády. Jediný důvod, proč ještě válka nezačala, je, že nikdo netuší, jak tě porazit. Myslel jsem, že už ti došlo, že v téhle hře jde o ideály až na posledním místě, a nepřirovnávej mě k tomu šílenci, víš, že to nesnáším,“ vysvětloval jsem mu.
„To je mi jedno, nechci, aby mě vnímali jako hrozbu pro svoje vesnice. Copak mezi sebou nemůžeme vycházet bez toho věčného podezřívání se navzájem? Věřím, že kdyby ninjové z jednotlivých vesnic spolu trávili více času a lépe se poznali, tak by spolu mohli vycházet v míru a nemuseli se pořád hádat kvůli hloupostem,“ řekl Hashirama.
„Možná máš pravdu, ale žádná z jednotlivých vesnic nepřistoupí na to, aby se něco takového stalo, na to se příliš bojí o své tajné techniky, navíc ne všechny klany se spřátelili tak jako Uchihové a Senju, některé klany z jednotlivých vesnic jsou stále zarytými nepřáteli a jenom čekají na možnost se pomstít za staletí křivd, které si navzájem způsobili. Bude to chtít nějaký čas, než zapomenou.“
„Jaký máš tedy plán jak zabránit válce ty,“ vrátil jsem se k tématu.
„Vyslechnu si, co mají ostatní kage za problémy, a domluvím se s nimi na řešení přijatelné pro všechny,“ řekl klidně.
„To není plán, ale fráze z knihy, co uděláš s těmi, co se domluvit nechtějí. Raikage je tu jenom proto, aby to nevypadalo, že se nesnažil zabránit válce.“
„Určitě existuje něco, co chce víc než válku,“ zamyslel se Hashirama.
„Jo, Devítiocasého, ale toho mu dát nemůžeme. Leda že bys mu ho chtěl poslat i se svojí ženou.“
„No, ona si pořád stěžuje, že musí být zavřená v Konoze a nemůže nikam chodit. Tak by se alespoň podívala do zahraničí.“
„Jasně, poznávací zájezd do Skryté oblačné zakončený Průplachem čakry a vyhnáním nepříjemného nájemníka. To by se jí určitě líbilo. Dokonce jí začínám závidět, že jsi Devítiocasého zapečetil do ní a ne do mě,“ dodal jsem afektovaně.
„Něco vymyslím, ale teď jsem hrozně utahaný, potřebuji se alespoň trochu vyspat,“ ukončil náš rozhovor Hashirama.

Po koupeli jsme oba dva šli do svého pokoje, Hashirama šel spát, já se o to ani nepokoušel. Sice bych to potřeboval, ale na rozdíl od bratra, který dokáže usnout prakticky kdykoliv a kdekoliv to na něj přijde, nemůžu pořádně spát, co jsme odešli z Konohy. Tak jsem se převlékl do čistých šatů a šel se projít po hradu. Nikdy jsem tu nebyl a bude dobré se alespoň trochu před setkáním seznámit s místním prostředím.
Pevnost se právě začala probouzet ze spánku. Na chodbách byl slyšet rachot, který způsoboval personál hradu, při svých obvyklých ranních pracích. Při bloumáním hradem jsem toho ale moc nevnímal, místo toho jsem přemýšlel nad tím, jak se dostat z téhle prekérní situace.
Mám pocit, že se kolem mě děje něco, co bych měl vědět, ale nedokážu přijít na to, co to je. Je to, jako kdyby na mě můj instinkt řval neznámým jazykem, sice mu nerozumím, co říká, ale vím, že je to důležité.
Tenhle pocit mám od té doby co do kanceláře Hokageho přišla bez jakéhokoliv předchozího jednání pozvánka, tedy spíše výzva, k setkání pěti kage. Byla jiná než všechny předtím. Setkání mělo konat na neutrální půdě, a na konci dopisu bylo ultimátum, které říkalo, že neúčast na setkání bude považována za akt vyhlášení války, pod kterým byli podepsáni všichni čtyři kage. Což bylo jako blesk z čistého nebe. Věděl jsem, že vztahy mezi vesnicemi nejsou tak dobré, jak si Hahirama nalhává, ale až do teď byl mezi národy konsenzus, že válka není řešení žádného sporu, jelikož není pro nikoho výhodná.
Normálně na takové setkání zve některý z kage ostatní do své vesnice a součástí pozvání je nějaký dar, například zvíře nebo cennost, aby přesvědčil ostatní kage o dobrých úmyslech. Změna místa sekání, znamená jediné, ostatní vesnice, nám nevěří a chtějí, abychom věděli co nejméně o tom, co se u nich děje. To že jsou pod ultimátem podepsáni všichni ostatní kage zase znamená, že týdny, možná měsíce spolu jednali za našimi zády. Hlavní strůjce tohohle všeho tedy nechtěl, abychom do vývoje událostí zasahovali, dokud nebude všechno připravené tak, jak si přeje. Ta chvíle pravděpodobně právě nastala.
Navíc od střetu s Osmiocasým ve mně rostou další pochybnosti. Od začátku mě překvapovala preciznost a připravenost nepřítele. Možná jsem paranoidní, ale byli na nás prostě až příliš dobře připravení. Naše síla je sice ve světě dobře známá, ale je rozdíl mezi tím vědět, že Hashirama umí ovládat ocasé démony, a tím vytvořit specifickou techniku, která tuto vlastnost blokuje. Stejně tak precizní odhad toho, jak dlouho mu potrvá démona zapečetit a skvěle znali i moje schopnosti. Je to jako kdyby nás někdo roky zblízka studoval, a chtěl se ujistit, že to co zjistil, je pravda. To by ale znamenalo něco, na co se mi ani nechce pomyslet, že dotyčný měl přístup k těm nejtajnějším záznamům vesnice, ale jak se k nim dostal? Jedině že by… Rád bych se mýlil… vlastně se mi tomu ani nechce věřit, ale vypadá to, že se strůjcem tohohle plánu spolupracoval někdo z Konohy, nebo hůř, je odtud sám náš nepřítel. Sice je to asi jenom blbost, ale až se vrátíme do vesnice, tak si proklepnu všechny, kdo mají přístup k tajným dokumentům. Hashiramovi to zatím říkat nebudu, vím, co by mi řekl, že jsem paranoidní magor, což doufám, že v tuhle chvíli i jsem. Ale raději budu paranoidní magor než překvapený idiot.
„Už nejspíš ze všech těch problémů začínám šílet,“ řekl jsem si pro sebe.
„Asi jo,“ ozvalo někde vedle mě. Podíval jsem se za hlasem, stál tam Akyra Bee, bratr Raikageho, současně jeho pravá ruka a velitel ochranky. „Ale šílíme všichni, vždyť jsme na pokraji války jaká tu ještě nebyla,“ řekl Akyra. Ostatní ninjové mu dali přezdívku Černý lev kvůli jeho kekkei genkai Rantonu. Dříve za války klanů prý dokázal jednou technikou zničit téměř celou nepřátelskou armádu, ale podobně divoké historky se vyprávějí o každém shinobi, který se setkání účastní. O například o Mizukagem se vypráví, že má za opaskem zastrčený legendární meč Totsuka, který mu daroval sám bůh Susano, aby ukončil války a sjednotil ninji v Zemi Vody, a to ani zdaleka není ten nejabsurdnější příběh, který jsem o někom z nás slyšel.
„Taky jste přišel zkontrolovat jednací místnost ještě před začátkem setkání, aby tu na vás nečekalo nepříjemné překvapení, Tobiramo?“ pokračoval. V tu chvíli mi došlo, že dveře, ve kterých stojí, vedou do místnosti, kde se dnes bude rozhodovat o osudu světa ninjů.
„Popravdě jsem se šel jenom projít, nepředpokládám, že by nás sem ostatní země zvali proto, aby se nás pokusily zabít,“ odpověděl jsem mu. Alespoň ne v tomhle sále.
„Být vámi, tak si to tady stejně prohlédnu. Přece jenom není to tak dávno, co některé klany používaly mírové shromáždění k tomu, aby mohly pozabíjet své nepřátele. Dost nečestný a krutý způsob řešení sporů, ale efektivitu mu nelze vytknout. Je hanba, že i takové klany byly přizvány, aby se podíleli na budování ninja vesnic a ještě větší, že některé vesnice jsou ochotny zvolit člověka, co se na takových věcech podílel kagem.“ Je pravda, že o vzniku Iwagakure panovali všelijaké zvěsti.
Když se feudální pán Země Země rozhodl, že zavede politický model jedné země a jedné vesnice. Byli tam dvě velké skupiny klanů, které se o privilegium vybudovat vesnici ucházeli. Šlechtic se mezi nimi nemohl rozhodnout, tak vyzval vůdce obou skupin, aby předložili své plány toho, jak by měla podle nich nová vesnice fungovat, a podle toho si vybere. Rinnemu, vůdci jedné ze skupin a budoucímu prvnímu Tsuchikage, bylo jasné, že ať to dopadne jakkoliv, tak poražený výsledek nepřijme, následkem čehož by mohla začít válka. Ve snaze jí předejít, pověřil Muua svou pravou ruku a jeho klan, aby uspořádal mírové shromáždění, na kterém by obě strany dospěly ke kompromisu, jehož výsledkem by byl, jeden návrh, který by společně předložili. Muu opravdu shromáždění uspořádal, dokonce jako záruku bezpečí poslal výměnu za každého člena delegace jednoho člena svého klanu. Co se na shromáždění stalo, nikdo pořádně neví, jisté je jen to, že se z něj nevrátil žádný člen delegace. Nevím, jestli je Muu dal zabít, nebo je někde zavřel, ale jak říká Akyra, fungovalo to.
Jediná odpověď, na kterou se bez svých vůdců nepřátelská skupina zmohla, bylo povraždění zajatých členů Muuova klanu. Potom se rozpadla a jednotlivé klany utekly do jiných zemí. Feudální pán potom neměl na výběr a musel vybrat Rinneho frakci. Jestli sám Rinne o pasti věděl, to netuším, ale Hashirama se s ním o tom jednou bavil a prý mu řekl: „Na světě není deset lidí tak nevinných, aby jejich životy měli větší váhu než mír v celé zemi.“ O mně říkají, že jsem tvrdý až chladnokrevný, ale vedle Muua jsem přecitlivělá malá holčička.

Potom co mi tohle prošlo hlavou, tak jsem se šel přece jen podívat dovnitř. Normální jednací síň nic výjimečného. Uprostřed místnosti byl velký kulatý stůl, kolem kterého stálo šest židlí, na zdi za každou z židlí byl umístěn praporec se znakem jedné z vesnic. Kromě jednoho, na kterém byl znak Země Železa. Pod každým praporem byly připraveny dvě židle pro doprovod.
Doufám, že to sem včas stihne i zbytek našeho týmu. Když nás přepadla bouře, poslal jsem pro jistotu napřed jeden svůj klon, aby prošel tou nejhorší částí, a já nás tam potom mohl přenést. Nakonec se to vyplatilo, protože sněžení pořád neustávalo a my doslova uvízli na místě. Rozhodli jsme se, že přenesu jenom mě a Hashiramu, klon totiž umrzl dříve, než jsem očekával, a tak jsme se dohodli, že bude lepší, když si pro cestu ušetřím co nejvíce čakry a zbytek týmu za námi dorazí tak rychle, jak to bude možné. Naštěstí od místa, kam jsme se s bratrem přenesli, to ven z bouře bylo jenom asi dvě hodiny běhu, zbytek cesty už nebyl takový problém.
„Tak co, všechno pořádku?“ zeptal se mě Akyra, když jsem si prošel místnost. „Každé místo má svá bezpečnostní rizika, zvlášť když vás na něj zve někdo, kdo vám chce vyhlásit válku,“ odpověděl jsem mu trochu podrážděně.
„Možná kdyby Skrytá Listová neignorovala naše požadavky a odpovídala na naše volání po schůzkách, nemusely by se ostatní země uchýlit k ultimátům,“ odpověděl mi stejným tónem.
„Cože? Jaké požadavky? Jaké volání po jednání?“ řekl jsem překvapeně. Akyra se zarazil, bylo vidět, že nad něčím přemýšlí.
„No přece ty, co jsme vám posílali,“ vypadlo z něj po chvíli polohlasem.
„Akyro!“ zařval někdo z chodby. Do místnosti vešel Raikage, bylo vidět, že ho moje přítomnost příliš nepotěšila. „Proč se bavíš s tím vrahem z Listové.“
Co jsem říkal.
„Raikage-sama, neměl byste takto mluvit o členovi cizí delegace,“ zastal se mě Akyra,
„A ty by ses neměl bavit s nepřítelem mimo oficiální jednání,“ štěkal Raikage na Akyru.
„Pokud vím, tak zatím nepřátele ještě nejsme,“ vložil jsem se do jejich debaty.
„To, že ještě nejsme ve válce, neznamená, že nejsme nepřátelé. Tohohle jednání se zúčastním jenom proto, že na něm trvali ostatní kage. Být to na mě, tak už jste ty i tvůj bratr dávno mrtví,“ řekl, dívaje se na mě se smrtelnou nenávistí v očích.
„Bratře! Uklidni se,“ zařval pro změnu Akyra. „Jsi Raikage, který na jednání zastupuje celou Zemi Blesku, nepleť sem osobní věci,“ pokračoval. Hezky řečeno. Raikage se potom bez mrknutí oka otočil a odešel.
„Omlouvám se za něj, má to teď těžké,“ promluvil po chvíli Akyra když si byl jistý, že je Raikage z doslechu.
„To je v pořádku. Jenom doufám, že se do jednání uklidní,“ prohlásil jsem přátelsky.
„Nebojte, na to osobně dohlédnu,“ slíbil Černý lev. Potom se otočil a šel ke dveřím, po pár metrech se ale otočil se, stoupl si přede mě, a natáhl ke mně ruku. „Je to možná naposledy, co jsme se setkali jako přátelé, chtěl bych se tak i rozloučit,“ prohlásil.
To mě zarazilo, nikdy mě nenapadlo, že si Akyra na tohle potrpí. Podal jsem mu ruku a řekl: „Neboj, Akyro, slibuji ti, že tohle určitě není naposledy. Já ani Hokage-sama nikdy nedopustíme, aby válka začala.“ Akyra se smutně usmál a odešel.
Co tohle mělo být za představení, Raikage nás chce zabít a Akyra mi vyčítá, že nereagujeme na věci, o kterých vůbec nevíme a potom se mnou loučí, jako kdybychom se už nikdy neměli vidět. Ale aspoň už vím, jaký požadavek má Oblačná. Jsem zvědavý, jaké řešení přijatelné pro všechny Hashirama vymyslí. Teď vážně, musím ho hlídat, něco podobného už tady bylo, a Raikage nevypadal jako někdo, kdo by bratrův meč na poslední chvíli zastavil.

Poznámky: 

Tak konečně je tu šestý díl. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale začátek semestru se mi sešel s autorskou krizí. Tenhle díl se mi zatím psal nejhůř, tak doufám, že to nebude moc znát. Každopádně jako obvykle doufám, že se vám tento díl bude líbit.
Také opět děkuji všem co mi u minulého dílu nechali komentář. Díky, že jste ke mě tak shovívaví, je to super pocit vědět, že se moje práce někomu líbí.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2017-10-09 21:49 | Ninja už: 309 dní, Příspěvků: 956 | Autor je: Konohamarova chůva

Nečudujem sa, že sa ti tento diel písal ťažko, lebo je obsahovo veľmi náročný, podľa mňa si ho zvládol perfektne Kvítek sakury Číta sa vynikajúco, nič nedrhne a dialógy sú vynikajúce Smiling Neskutočne ťa obdivujem, ako dokážeš výmenu názorov bratov, politické a mocenské okolnosti napísať s hravosťou Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Uvediem príklad, lebo by som sa ucitovala na smrť Laughing out loud „Určitě existuje něco, co chce víc než válku,“ zamyslel se Hashirama.
„Jo, Devítiocasého, ale toho mu dát nemůžeme. Leda že bys mu ho chtěl poslat i se svojí ženou.“
„No, ona si pořád stěžuje, že musí být zavřená v Konoze a nemůže nikam chodit. Tak by se alespoň podívala do zahraničí.“
„Jasně, poznávací zájezd do Skryté oblačné zakončený Průplachem čakry a vyhnáním nepříjemného nájemníka. To by se jí určitě líbilo. Dokonce jí začínám závidět, že jsi Devítiocasého zapečetil do ní a ne do mě,“ dodal jsem afektovaně. Famózne Jofuku pro tebe :-)
Úžasný výrok Tobiramu: "Ale raději budu paranoidní magor než překvapený idiot."
Zaujala ma osobnosť Akyru Beeho. Raikage má zaujímavého brata, asi Bee musí tvoriť protipól príliš temperamentných a zlostných kage v Oblačnej. Otrasné sú boje klanov o moc a povesť o skutku Muua. Hmhm, kde sa postrácali tie požiadavky a žiadosti o jednania? Kto je zradcom v Konohe? Napínavééé, veľmi dobrú sériu si vymyslel a ide ti to ozaj obdivuhodne, teším sa, ako budeš pokračovať Ino ti gratuluje!

Edit. Akumakirei// Jej, za chyby mohu já, pardon, bylo malé "r" a velké "S"; jak jsem text zběžně opravovala, u dvou jsem se nakonec nějak přepsala. Doopraveno, děkuji!

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2017-10-09 19:40 | Ninja už: 3271 dní, Příspěvků: 1820 | Autor je: ONLINE, Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Někdo oblačné zprávy určené Listové sabotoval. Tobirama tuší, že je něco zle a tuší to správně. Možná si vážně někde ve vesnici hřejí na prsou hada.
A autorskou krizi se špatným psaním nevidím Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 4/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Autoři fanfikcí, čtěte Pravidla FF sekce; bez jejich dodržování vaše práce nevyjdou.