manga_preview
Tlumočení B 17

Jiraiya: Zase spolu - prolog

Stál jsem tam. Před osobou, před kterou bych si v životě nedokázal představit, že budu stát a o něco ji prosit. Před osobou, kterou jsem nenáviděl velkou etapu svého života. Asi si myslel to stej... Vlastně bych se ani nedivil, kdyby mě přivítal tím, že čekal, až jednoho dne dorazím.
„Naruto-kun, to jsou k nám ale hosti. Nebo bych měl spíše říct Nanadaime?“ pousmál se, jako by mě již očekával.
„Jsem tu neformálně. Nikdo neví, že jsem tady. Slyšel jsem, že jste našli jeho tělo. Je to pravda?“ zeptal jsem se vážným tónem.
„Napadlo mě, že přijdeš, jestli se to dozvíš,“ olízl se na tváři jazykem.
„Tak našli?“
„Ale Naruto-kun, takhle se přece nemluví s lidmi, od kterých chceš pomoct. To by jsi jako Hokage měl snad vědět, ne?“
„Orochimaru!“ vykřikl jsem mírně. „Víš proč jsem tady...“ povzdychl jsem si potichu.
„Pojď za mnou,“ otočil se a zamířil do jeho laboratoře. Konečně jsme se dostali k tomu, kvůli čemu jsem vlastně zde.
„Orochimaru... Co za to chceš?“
„Co bych za to měl chtít? Můžeš to brát jako mé díky za to, že nejsem někde zavřený, ba ne mrtvý a že můžu pokračovat s některými mými experimenty. Samozřejmě ne lidské experimenty, jen na tělech bílých Zetsuů, které držím ještě naživu. Vždyť vaši ninjové hlídají můj úkryt, kdybych se o něco pokusil,“ zase se zlomyslně pousmál, tak jako vždycky.
No i tuhle odpověď jsem tak trochu očekával. Po té co nám pomohl ve Velké válce nindžů ho Kakashi-sensei, jakožto Rokudaime Hokage, nechal žít ve své skrýši pod dohledem ninjů z Konohy a já, Nanadaime Hokage, jsem to nechal tak být.
„Sám snad ale víš, že co je mrtvé, by už do našeho světa patřit nemělo,“ přešel rovnou k věci. „Ty by jsi sice cítil radost, ale ostatní by k tobě začali cítit nenávist,“ řekl s vážným výrazem ve tváři.
„Toho jsem si vědom. Proto tě chci požádat, aby jsi mi dal jen jeden týden a potom techniku zrušil.“
Kývl na mě hlavou a hned začal: „Kuchiyose: Edo Tensei!“
Ze země se vynořila dřevěná bedna podobná rakvi.
Otevřela se a ve mě se začali mísit všechny možné pocity. Nebyl jsem zrovna dvakrát nadšený z toho, že jsem chtěl tohle provést a ani on by mne za to nepochválil. Ale musel jsem ho ještě jednou v životě vidět. Povědět mu vše, co se mi přihodilo od té doby, co se vytratil z mého života. Že jsem splnil úkol, který mi kdysi dal, pokud se ho nepodaří splnit jemu. Ukázat mu, jaký je dnes svět. Svět bez nenávisti, který si představoval. Že ten mír, který hledal, jsme společnými silami s ostatními národy nastolili. Znamenal toho pro mě hodně. S ním jsem se cítil, jako bych přeci jen nějakou rodinu měl. Naučil mě toho spoustu. A hlavně to, že se nesmím nikdy vzdát. To díky němu jsem dnes takový, jaký jsem. Vždy ve mě věřil. A i když to byl perverzák, který se na mě a trénink často vybodl kvůli nějakým ženám, měl jsem ho rád.
Osoba vystoupila z rakve. Když jsem ho spatřil, ukápla mi malá slza.
Šel jsem pomalu jeho směrem. Už jsem k němu nemusel shlížet ze zdola, byl jsem již stejně vysoký jako on. Zastavil jsem se před ním a pousmál se. Nevěděl jsem, jakou mám čekat reakci, ale to co udělal jsem asi předpokládat měl.
Silou mě plácl pěstí po hlavě tak, jako mě plácal vždy, když jsem byl s ním na cestách a chtěl jsem říct něco, co by nás mohlo dostat do maléru.
„Au...“ zaskuhral a pousmál jsem se potichu.
Hned na to mě objal a já mu na to bez váhání objetí vrátil. Bylo to klasické chlapské obětí, jako když objímá otec syna, v mém případě jsem to bral jako obětí mistra a žáka. I když pro mě znamenal mnohem víc než jen mistr.
„Naruto! Co to má znamenat?!" trochu hlasitěji na mě vyhrkl a nepěkně se podíval.
Než jsem mu však stihl cokoliv sdělit, všiml si Orochimara a nejspíše mu to v tu chvíli docvaklo.
„Orochimaru."
„Taky tě rád vidím, Jiraiyo," odpověděl mu.
V tom přejel zase pohledem na mě a zeptal se: „Naruto. Ten plášť co máš na zádech. Není to to, co si myslím?" všiml si toho a udiveně se na mne podíval.
Otočil jsem se aby uviděl nápis "Nanadaime Hokage" a usmíval jsem se. Tohle však není jediná věc, kvůli které jsem ho chtěl znovu vidět.
„Jsem na tebe hrdý," usmál se. To byl konečně ten úsměv, na který jsem čekal.
„Ero-sennin..." zarazil jsem se. Už dlouho jsem tato slova nevyslovil. „Teda Jiraiya sensei," jsem přece už dospělý.
„Ero-sennin, Naruto, pro tebe ero-sennin," zasmál se a já sním.
„Yosh, ero-sennin, na všechno se mě můžeš zeptat později. Teď ale chci, abys strávil aspoň pár hodin s tvým starým týmem," podíval jsem se směrem k Orochimarovi.
„Starým týmem?" zeptal se mě Jiraiya a oba na mě udiveně hleděli.
„Orochimaru už není zlý, no on ti všechno povypráví. A Tsunade je na cestě sem. Tak za 5 minut by měla asi dorazit. Je jediná, kdo o tomhle ví. Musel jsem jí říct, co plánuji udělat, vždyť ona je druhý člověk hned po mně, co by tě zase strašně rád viděl. Když jsem jí to řekl, nebyla vůbec ráda. Ale zároveň i byla. Vždyť si její nejbližší přítel," usmál jsem se a hleděl na jejich výrazy.
„A ty Orochimaru, ty taky patříš z velké části do jejího života. Myslím, že byste spolu měli strávit aspoň pár hodin zase, jako tým Legendárních sanninů ze Skryté listové."
Najednou se otevřely dveře naproti a z nich vstoupila Tsunade. Konečně je tady.
„Tak, už jste tu všichni. Stará velká trojka je zase pohromadě," zasmál jsem se nahlas. „Nechám vás teď o samotě. Doufám, že si váš společný čas užijete. Ero-sennin, my se sejdeme potom kousek odtud směrem na sever, budu tam na tebe čekat," oznámil jsem jim a chystal jsem se odejít.
Jak jsem kráčel k východu, prošla kolem mě Tsunade a potichu mi zašeptala: „Arigato, Naruto."
„Není za co, Tsunade-baachan," prohodili jsem si úsměvy.
Už jsem stál ve dveřích, připraven odejít, ale ještě jsem se na ně naposledy otočil. Byl jsem šťastný, že jsem je mohl zase vidět pohromadě. A oni taky vypadali šťastně. Zabouchnul jsem za sebou dveře a odešel jsem.
Vydal jsem se k chatě, kterou jsem na týden už od neděle pronajal mimo vesnici pro mou rodinu a i kvůli Jiraiyovi. Konečně jsem měl trochu volna a chtěl jsem ho využít, jak nejlíp jsem mohl. Na vesnici za mě dohlížel Shikamaru a nechal jsem tam i pro jistotu pár klonů. Kdyby se něco přihodilo, Shikamaru by mi dal hned vědět, takže jsem se nemusel strachovat. Jemu věřím.
Když jsem dorazil k chatě, bylo kolem jedenácté hodiny večer. Děti už spaly a Hinata pravděpodobně taky. Potichu jsem v obýváku začal rozkládat celkem prostorný gauč, aby měl Jiraiya kde spát.
„Naruto-kun, co to v tuhle hodinu děláš?" zeptal jsem mě ospalý hlas.
„Gomene, že jsem tě vzbudil Hinato."
„Ty plánuješ spát dnes tady?"
Popošel jsem k ní, objal ji a dal jí pusu na čelo: „Já ne, ale přivedu k nám jednoho hosta. Je pro mě moc důležitý, tak doufám, že se nebudeš moc zlobit, že ti to říkám až teď. Potom samozřejmě přijdu spát za tebou," políbil jsem ji na tvář.
„Tak dobrá tedy. Jestli je ta osoba pro tebe tak důležitá, tak se těším, až ji potkám. A nepřijdi moc pozdě ano?" usmála se, zívla si od únavy a podívala se mi do očí.
„Nemusíš se ničeho bát. Teď si běž jen lehnout a spát," otočila se a odešla zpátky do ložnice.
Poté jsem se vydal na místo, kde jsem se měl s mistrem setkat. Čekal jsem asi do půlnoci.
Když dorazil, šlo na něm vidět, že je opilý. No jo, Tsunade a Jiraiya... Ti by v tomhle pořádat i turnaje. Po cestě mi vyprávěl, o čem se se svými bývalými parťáky bavili, no já mu nic nepověděl. Jen jsem poslouchal a smál se. Na všechno mám 7 dní, není kam spěchat.
Když jsme konečně dorazili k pronajatému domku, zavedl jsem ho do obýváku, uložil ho na gauč a přikryl dekou.
Šel jsem se vysléct a jít spát. Jelikož byli období horka, tak jsem spával jen v trenýrkách. Ulehl jsem vedle své lásky pod peřinu a objal jsem ji jednou rukou. Usnul jsem hned. Nemohl jsem se dočkat dalšího dne.

Poznámky: 

Mám v plánu napsat aspoň 7 dílu jakožto těch 7 dní s Jiraiyou + tenhle prolog (vím, že na prolog je to trochu delší Laughing out loud ), ale pokud se hodně rozepíšu, možná jich bude i víc.
Celý příběh už mám jakž takž vymyšlený, ale pokud byste někdo chtěli, abych něco zařadil do příběhu, tak to určitě napište do komentáře. Třeba se to tam objeví.
Jinak doufám, že se vám můj prolog aspoň trochu líbil. Smiling Jsem zvědavý na vaše reakce. Laughing out loud

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2017-09-08 21:48 | Ninja už: 310 dní, Příspěvků: 960 | Autor je: Konohamarova chůva

Veľmi dobrú tému si vymyslel Smiling Za Jiraiyom sme smútili a plakali mnohí. Oro sa zmenil, tak si môžu teraz v pohode porozprávať a vyjasniť nejasnosti. Tsunade tiež je určite šťastná. Neviem, či aj žaby vsunieš do príbehu, v Borutovi sa už nespomínajú Sad Teším sa, čo vymyslíš a ako budeš pokračovať ďalej, lebo je tam veľa vecí otvorených, aj Nagatov návrat k senseiovi a priateľstvo s Narutom, to ma tak napadlo, ale šéfom si ty Jofuku pro tebe :-)

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich

Obrázek uživatele Lazi
Vložil Lazi, Pá, 2017-09-08 23:43 | Ninja už: 70 dní, Příspěvků: 43 | Autor je: Pěstitel rýže

Žabáky mám v plánu, o to se nemusíš bát. Laughing out loud Nevím jak jsi to úplně myslel s tím Nagatem, ale o tom všem mu Naruto poví. Jestli jsi to myslel tak, že by ho také oživili, tak to v plánu nemám. Původně jsem trochu přemýšlel o Minatovi a Kushině (představa, jak oživená Kushina mlátí Naruta za to, že na ně nechal použít takovou techniku Laughing out loud ), ale rozhodl jsem se, že jediný oživený bude Jiraiya. Jinak děkuju, tebe vidím komentovat snad každou povídku. Laughing out loud Tak jsem rád, že jsi zavítal i na tu moji. Smiling

Nežijeme jen jedním životem. Máme jich mnoho a každý má svou vlastní podobu. Nejsou to však ledajaké životy, kterými bychom se neměli zaobírat. Naše pocity a pouta sdílíme spolu s ostatními hráči nadále i v našich reálných životech.
-
SAO

Obrázek uživatele Chopper911
Vložil Chopper911, Pá, 2017-09-08 20:47 | Ninja už: 781 dní, Příspěvků: 125 | Autor je: Pěstitel rýže

Veľmi zaujímavý začiatok, teším sa na pokračovanie Smiling

Obrázek uživatele Lazi
Vložil Lazi, Pá, 2017-09-08 22:51 | Ninja už: 70 dní, Příspěvků: 43 | Autor je: Pěstitel rýže

Jsem rád, že se ti to líbilo. Smiling Tak doufám, že těmi dalšími díly nezklamu. Laughing out loud

Nežijeme jen jedním životem. Máme jich mnoho a každý má svou vlastní podobu. Nejsou to však ledajaké životy, kterými bychom se neměli zaobírat. Naše pocity a pouta sdílíme spolu s ostatními hráči nadále i v našich reálných životech.
-
SAO

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Pá, 2017-09-08 20:24 | Ninja už: 3272 dní, Příspěvků: 1820 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Vidím, že jsi nezůstal jen u doporučených NaruHina, ale rovněž ses zapojil do tvořícího procesu, to je moc fajn. A nenápadně nám svoji oblibu tohoto páru dál ukazuješ Smiling
Když Jiraiya tehdy zemřel, přišli jsme o skvělý charakter. Byla jsem vlastně moc ráda za absenci jeho mrtvého těla, které tak nemohl Kabuto ve válce oživit - a donutit jít hrdinu proti milovaným. Ovšem tady se mi jeho oživení líbí, tady už má smysl a myslím, že by mu nevadilo Narutovo vyrušení. Na těch sedm dní s ním se těším Smiling

(Editorská poznámka: Úvod jsem ti skryla do hide, na začátku se samozřejmě autor svěřit může, ale pokud je řeč delší, lepší ji schovat. Však oni to lidé rozkliknou, zvědavost jim nedá.)

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 4/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Autoři fanfikcí, čtěte Pravidla FF sekce; bez jejich dodržování vaše práce nevyjdou.

Obrázek uživatele Lazi
Vložil Lazi, Pá, 2017-09-08 21:00 | Ninja už: 70 dní, Příspěvků: 43 | Autor je: Pěstitel rýže

Děkuji za hodnocení, NaruHina tam neplánuju nějak moc vměšovat, neboť mám v plánu někdy jindy začít psát i nějaké NaruHina sám. U "A nenápadně nám svoji oblibu tohoto páru dál ukazuješ Smiling " jsem se i zasmál. Laughing out loud Hodně jsem přemýšlel o tom, kdyby se Naruto zase s Jiraiyou setkal a co všechno by mu chtěl ukázat, proto jsem se rozhodl to nějak zkusit sepsat do příběhu. Tak jen doufám, že se mi ty další díly povedou. Laughing out loud

Nežijeme jen jedním životem. Máme jich mnoho a každý má svou vlastní podobu. Nejsou to však ledajaké životy, kterými bychom se neměli zaobírat. Naše pocity a pouta sdílíme spolu s ostatními hráči nadále i v našich reálných životech.
-
SAO