manga_preview
Boruto 13

Světelní strážci - Kapitola III. - Yama no hyō

Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg

Kapitola III. – Yama no hyō

Přestože se Ammanti i Shian zprvu obávali, král a královna, dokonce ani strýc, generál královského vojska, neměli námitek. Jen jim museli slíbit, že se Wiera mimo ninja technik bude také občas učit i královským povinnostem.
Druhého dne vyrazili na cestu, společně se svými bratranci, dvojčaty Arim a Shizutem. Prvních několik dní ubíhalo rychle. Všichni byli odpočinutí, navíc z paláce je k přístavu doprovodili vojáci na koních. Další den strávili na lodi.
Jakmile královská galéra zakotvila u břehů země Horkých pramenů, museli se s námořníky rozloučit a dál v cestě postupovat po svých. Procházeli převážně vnitrozemím země Ohně, protože na hranicích ještě doznívaly boje Třetí války ninjů. Za hezkého počasí spali venku pod stromy, a když bylo chladno nebo pršelo, zaplatili si nocleh v hostincích.
„Jak je to ještě daleko?“ zeptal se znaveně Shizute večer, když byli na cestě již čtrnáct dnů. Děti pochod vyčerpal natolik, že zpravidla usnuly hned, jakmile se dostaly do postele.
„Ještě tři dny,“ řekla Ammanti. Byl to jen odhad, protože vzdálenost, kterou každý den ušli, se stále zkracovala. Dvojčata zaúpěla.
Wiera seděla na svém místě a nepřítomně zírala do trávy.
„Teď už není čas couvnout,“ pronesl Shian s úsměvem. Dívka se na něj otočila. V unavených očích jí zaplál oheň.
„Já nechci couvnout. A ani to nikdy neudělám. Chci být lepší, silnější. Jako ty a Ammanti. Možná vás dva jednou dokonce překonám a budu tak dobrá jako Hokage,“ pousmála se.
„Nu dobrá, ale nezapomeň, že v první řadě jsi princezna,“ podotkl bratr a Wiera zvrátila hlavu vzad.
„Jsi jako máma s tátou. ,Wiero, to nedělej, na princeznu se to nesluší. Wiero, seď rovně, jak máš.‘ Teď budu sedět s nohama na stole a chodit s oblečením naruby, kdy se mi zlíbí!“ Hlasitě zívla, ani si nezakryla pusu. „Roli princezny nechám někomu jinému.“
„Když chceš…“ pokrčil Shian rameny a přikryl ji. „Dobrou noc, Wiero.“
„I tobě, Shiane.“
Ještě chvíli pozorovala noční oblohu posetou zářícími hvězdami, ale z dlouhých pochodů byla tak unavená, že usnula dřív, než zavřela oči.
Za dva dny už v dálce zahlédli nepatrný obrys vysokých hor, který se stával postupně stále zřetelnějším. Vrcholky byly tak vysoko, že se ztrácely v mracích.
„To jsou hory Yama no hyō,“ řekla Ammanti. „K jejich úpatí je to jen pár hodin cesty.“
Shizute, Ari a Wiera zavýskli radostí, div se vidinou dlouhého odpočinku k horám nerozeběhli.
Ammanti totiž věděla, že výstup zabere spoustu času, a chtěla na to mít celý den. Noc strávili ještě dole, na travnaté zemi, z níž začínaly vyrůstat květiny.
Dalšího rána započali cestu vzhůru.
Ari, Shizute a Wiera odhodlaně vyběhli do strmého kopce, ale nohy jim začaly klouzat po zbytcích sněhu a navlhlé trávě. Ani kamenná část nebyla o mnoho lepší. Malé, nezpevněné spršky kamínků se kutálely dolů a stejně tak zemská přitažlivost stahovala dolů i děti.
„To nejde! Nikdy se nahoru nedostaneme!“ bědoval Ari, který byl ze všech nejníže. Shizute se jen tak tak dostal k prvnímu z velkých balvanů a podal ruku Wieře, aby ji vytáhl k sobě.
„No tak, Ari, polez, vytáhneme tě!“ nejmladší dívka se otočila ke svému bratranci a natáhla ruku. Ariho ale vzal do náruče Shian a vyskočil s ním na kámen, k němuž se Shizute dostal po svých. Ammanti v kleku je pozorovala z výstupku o kus dál.
„Dostal se tam jediným výskokem!“ malá princezna otevřela pusu.
„Tohle není fér, Shiane,“ zachmuřil se Shizute.
„Když použijete chakru, dokážete to taky,“ vložila se Ammanti do debaty.
„Jak to máme udělat?“ ptala se Wiera.
„Zkuste nastřádat chakru do nohou. Už jsme vás to učili po cestě – rychleji běhat a skákat po stromech. Tohle je stejné. Vyberte si kámen, který bude vaší další odrazovou plochou, nastřádejte chakru a skočte. Ale pozor, abyste použili správné množství. Když jí bude málo – nedoskočíte, pokud bude chakry naopak moc – přeskočíte.“ Postavila se a tělo otočila směrem k dalšímu kameni. „V obou případech dopadnete jinam, než jste chtěli, a možná skončíte zase úplně dole.“
Trojice se ohlédla. Přeci jen už byli poměrně vysoko.
„Tak se snažte!“ popřála jim Ammanti a skákala dál.
Shian si od nich vzal věci. „Sejdeme se nahoře. Nemusíte spěchat, máte na to celý den.“ Věnoval jim poslední úsměv a zmizel za Ammanti.
„Rychle za nimi, ať nám neutečou!“ zvolal Ari a hnal se po kamenech výš a výš. Shizute a Wiera si vyměnili pohledy.
„Až po tobě,“ pokynul chlapec. Dívka se opatrně pustila za ostatními.
Cesta nahoru tímhle způsobem netrvala zas tak dlouho. Protože však nebyli tak zběhlí v používání a ovládání chakry, tu a tam se vyskytly komplikace a taky museli častěji odpočívat, aby zase nabrali sil.
Pozdě odpoledne se konečně všichni tři dostali na jakousi plošinu. Mraky, které viděli předchozího dne, se přes poledne rozplynuly, a z hor byl úžasný výhled do okolí.
Téměř nezpozorovali, že se k nim přiblížilo několik levhartů a zvědavě je sledovali.
„Yuki-sama! Už dorazili,“ zavolala jedna z levhartic kamsi dozadu.
Z další plošiny, výše než prozatímní, na které seděli, se zvedl velký levhart a spolu s Ammanti a Shianem mířil k nim. Dav šelem trochu prořídl.
„Ari, Shizute, Wiero,“ oslovil všechny Shian, „tohle je levhartice Yuki. Zodpovídá za všechno, co se děje v těchto horách a jejich nejbližším okolí.“
„Všechno, kromě lesa Ikagawashi,“ upřesnila Yuki.
„Ano,“ kývl Shian, „kromě něj. Dnes už nebudeme nic dělat. Využijte volný čas, jak uznáte za vhodné.“
Wiera si po tom, co její bratr domluvil, všimla, že kolem zadních nohou levhartice Yuki se motá malé kotě. Bylo větší než obyčejná dospělá kočka domácí, kterých se potulovala kolem zámku spousta. Stejně jako ostatní velcí levharti mělo šedobílou srst a černé skvrny po celém těle. Nejnápadnější však byly sytě modré oči.
Kotě si jejího pohledu všimlo a schovalo se. Velká levhartice se usmála.
„Takže už sis všimla mojí dcery, která se snaží hrát si na neviditelnou?“ zeptala se Wiery. Ta kývla.
„Jo. Líbí se mi, má krásné oči.“
„Stejně jako ty.“
„Děkuju. Ammanti říkala, že až přijde čas, probudí se mi Sharingan a budu jedna z nejúžasnějších kunoichi, která kdy žila. A Shian zase povídal, že s Byakuganem ještě pracovat nemám, že nevím, co všechno se v něm skrývá.“
„Velmi zajímavé,“ Yuki se posadila. „S něčím takovým by se dalo dokázat hodně věcí. Oba ti určitě ukáží, jak s očními technikami pracovat, až budeš starší.“
„Hm,“ usmála se dívka, „už se na to těším.“
Během toho, co si obě povídaly, si kotě zvyklo na Wieřinu přítomnost a odvážilo se k ní přiblížit. Yuki následně řekla, že ještě něco musí zařídit, a tak zůstaly samy.
„Ahoj, já jsem Wiera.“
„Já jsem Arashi,“ představila se malá levhartice. „Budeš si se mnou hrát?“
„Tak jo. A na co?“

Wiera spolu se svými sourozenci a dvojčaty začíná žít v Yama no hyō. Učí se všechny základní dovednosti a techniky, rychlost skládání pečetí a boj se zbraněmi.
Když je Wieře šest let, Ammanti je poprvé přivádí do Skryté listové vesnice, aby spolu s několika dalšími ninjy posoudila, zda jsou schopni pokračovat ve výcviku a stát se tak shinobi. Všichni tři uspějí a obdrží čelenky.
„Arashi,“ šťouchla jednou večer Wiera do levhartice. Ta zvedla hlavu. „Dokážeš si představit, že bychom byly pořád spolu?“
„No jasně,“ kývla, „vždyť už jsme skoro pořád spolu.“
„Ale já to myslím jinak. Myslím celý život. Nikdy bychom se nerozdělily, přivolávala bych tě do bojů. Slibme si to! Že se nikdy nerozdělíme.“
„Dobře. Slibuju, že po tvém boku budu stát celý svůj život,“ řekla Arashi.
„A já budu stát celý svůj život při tobě,“ usmála se Wiera, „tak přísahám.“

Později si je zavolala Ammanti a seznámila je se svým plánem – nyní budou trénovat každý individuálně.
„Ale proč?“ ptal se Shizute. „Konečně jsme se naučili spolupracovat jako tým.“
„Ano, a věřím, že to hned tak nezapomenete. Ale musíte se naučit pracovat s podstatou chakry.“
„Podstatou chakry?“ opáčil Ari.
„Přesně tak,“ kývla černovláska. „Jak jistě všichni víte, existuje pět elementů – Blesk, Voda, Oheň, Země a Vítr. Každý ninja má potenciál k využití jednoho z těchto elementů, případně jich může mít i více.“ Chvíli se hrabala ve své tašce a pak vytáhla několik obdélníkových papírků. „Tady. Každý si vezměte jeden. Vpusťte do nich svou chakru a zjistíte, jakou máte podstatu.“
Trojice kývla a zařídila se podle jejích slov. Arimu se papírek rozdrobil, Shizutemu se roztrhl na dvě stejné části a Wieře zvlhnul. Navzájem si prohlédli své výtvory.
„Takže Ari má zemskou, Wiera vodní a Shizute větrnou. Hezky nám to zapadá,“ pomyslela si Ammanti.
„Co to znamená?“ zeptal se Shizute, když nejstarší dívka dlouho nic neříkala.
„Každý máte jinou podstatu. Ari, ty máš zemskou. Shizute, ty větrnou, a Wiero, vodní. S Shizutem budu nadále trénovat já a s Arim Shian. A Wiero, o tebe už si zažádala Yuki-sama. Protože se hodně kamarádíš s Arashi, naučí tě i technikám se zvířaty.“
„Hustý!“ vykulila oči nejmladší.
„Fajn, dáme se hned do práce. Chuuninská zkouška na nás čekat nebude.“
Wiera hned nedočkavě běžela za Yuki na hlavní plošinu, kde bylo její obvyklé místo a odkud měla na všechno dobrý výhled.
Když dorazila, velká levhartice se na ni otočila.
„Proč se tak usmíváš?“ zeptala se pobaveně.
„Nemůžu se dočkat, Yuki-sensei,“ odpověděla, „konečně budu umět živelnou techniku.“
„Aha. No, než spolu začneme trénovat, podepíšeš mi tuhle smlouvu. Je to smlouva mezi tebou a námi, levharty. Bude se to hodit, až tě budu učit Kuchiyose no Jutsu,“ rozvinula velký svitek, který měla položený vedle sebe. Wiera se řízla do ukazováčku a napsala své jméno, pod nějž otiskla všechny své prsty. Všimla si, že ve smlouvě je také Ammantinino jméno.
Yuki svitek smotala a hodila Wieře podivný předmět.
„Yuki-sama, co to je?“ zeptala se.
„Malý dárek,“ řekla s úsměvem a sledovala, jak si Wiera předmět prohlíží.
Byl to vějíř. Ale ne obyčejný papírový, kterým se všichni ovívají v parných letních dnech. Tenhle byl delší než celá její paže, z lehkého, tenkého ale přesto pevného kovu modrošedé barvy. Narozdíl od normálních vějířů měl skládací části jen tři, rukojeť skvěle padla do ruky. A když se s ním máchlo, zvuk zněl jako vlny na pobřeží.
„Mimochodem, jakou podstatu chakry máš?“ zeptala se Yuki. Wiera zvedla hlavu.
„Hm? Vodní,“ řekla ledabyle. Byla tím prapodivným vějířem doslova fascinovaná.
„Myslela jsem si to,“ pronesla levhartice. „No, jestli sis už dostatečně vyhrála s Vějířem Oceánu, naučím tě první techniku.“
Dívka se postavila do pozoru a čekala na instrukce.
„Jako první techniku pro tebe mám Suiton: Mizu Rappa. Je to lehká technika a vypadá takhle.“ Poskládala pečetě a nadechla se. „Suiton: Mizu Rappa!“ z tlamy vypustila proud vody směrem, kde nikdo nestál.
„To je paráda!“ zvolala Wiera a už chtěla taky techniku provést, jenže levhartice ji zastavila.
„V tvém případě to bude trochu jednodušší. Nebudeš muset skládat pečetě. Vezmi svůj vějíř a naplň ho chakrou s podstatou. Je to jednoduché, protože vodní podstata je tvá hlavní.“
Wiera se nějakou dobu pokoušela udělat, jak Yuki řekla, ale nebyla si jistá, zdali to dělá správně. Zkusila proto vějířem švihnout.
„Suiton: Mizu Rappa!“ Ale nic se nestalo.
„Vkládáš do něj jen chakru bez podstaty. Zkus ji v sobě nejprve najít, a když se ti to povede, naplň ho. To, že jsi na správné cestě, poznáš tak, že se orosí.“
„A jak poznám podstatu?“ ptala se Wiera.
„No…“ Yuki se zamyslela, „voda má mnoho podob. Od ledově studené přes vlahou až po vařící. Může být klidná i roztěkaná. Ale má takovou zvláštní… jak to říct… konzistenci. Jakmile ji jednou správně uchopíš, bude se ti skvěle ovládat, uvidíš.“
Celý týden se Wiera pokoušela objevit v sobě vodní podstatu a vložit ji do své zbraně. A opravdu, na prvopočátku byl kov pokryt jen slabou vrstvou něčeho, co připomínalo zkondenzovanou páru. Potom se začaly tvořit větší kapky.
Wiera hned vyskočila a provedla techniku.
„Suiton: Mizu Rappa!“
Nebyla to tak dokonalá vodní vlna jako od Yuki, ale jí to nevadilo. Cvičila neúnavně dál a nakonec se tato technika stala její nejdokonalejší a také nejpoužívanější.

Poznámky: 

Je tu další pátek a s ním i další díl příběhu. Bavte se Smiling

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, So, 2017-05-20 21:55 | Ninja už: 159 dní, Příspěvků: 243 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Už zase se zpožděním, omlouvám se. Laughing out loud
Ta tvoje povídka se mi moc líbí.
Ona má osobnost. Je taková něžná, milá, trochu naivní a moc příjemná. Smiling Je v ní něco, co ve spoustě jiných příběhů (včetně svých, bohužel) postrádám.
Minule jsi psala, že máš pocit, že ti ten charakter postav nejde zachytit v textu. No, já mám zase fakt pocit, že jde. Laughing out loud Rozhodně nejsou všechny stejný, ale zároveň žádná nevybočuje z naladění tý povídky. Bezva. Smiling
Jako oni prostě nechali ty děti skákat někde vzadu? To je teda zodpovědnost! Laughing out loud
Jinak levharti jsou mnohem lepší než tygři! Eye-wink A musím souhlasit s Kakari, koťátko bylo fakt roztomilý.
Ten časovej skok/shrnutí děje by bylo možná dobrý oddělit do samostatnýho bloku, takhle není úplně jasný, co se děje. A taky bych takhle najednou nepřecházela do přítomnýho času, ono to dost ruší. Pokud je to schválně, tak to vyznač třeba kurzívou, ať je fakt poznat "jo, OK, tohle je něco, co sem nějak nepatří". Ale v každým případě bych to graficky oddělila. Smiling
Taky myslím, že není potřeba vyznačovat myšlenky kurzívou a ještě k tomu uvozovkama. Ale to už je jenom taková blbost.
Jinak máš ale kromě úplných, a řekla bych náhodných, drobností výbornou gramatiku, to se hned čte líp. Laughing out loud
A hned jdu na další díl. Smiling
P.S.: Co je prosímtě pod položkou "Pro zvědavce"? Mně se to odmítá zobrazit a zvědavá jsem Laughing out loud

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, So, 2017-05-20 22:43 | Ninja už: 1767 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Pěstitel rýže

Nu co, každý nemá prostě tolik času jako ostatní Laughing out loud Takže opožděná reakce vůbec nevadí, spíš je ještě větším přínosem "Juhů, on se k tomu ještě někdo vrátil!!"
Pokouším se dát všem postavám nějaký ten tvar a zároveň si hlavní postavu tolik neidealizovat, přece nikdo není bez chyby. V každém případě, jestli ty charaktery vyzařují, je to jen a jen dobře Laughing out loud
Ammanti má poněkud... kontroverzní styl učení typu hodím tě do vody, tak plav - chceš být ninja, tak se snaž Laughing out loud
Shrnutí tedy odsadí do samostatného bloku, aby měla dušička pokoj Eye-wink Sice si nikdo nestěžoval... třeba se styděli, nevím Puzzled
Myslím si, že uvozovky vyřeší ten problém, když myšlenka končí otazníkem nebo vykřičníkem. Je to prostě skoro jako přímá řeč Sticking out tongue A ty úplné náhodné drobnosti bych ráda znala Laughing out loud

V sekci "Pro zvědavce" měla být mapa trasy. Nejsem žádnej ajťák, takže jsem se tím moc nezabývala. Jestli dychtíš po tom ji vidět, můžu poslat v soukromé zprávě nebo si vyprosit přidávání FA obrázků Laughing out loud

P.S.: Obdivuju tě za ty sloháče, co dokážeš vyplodit. Já jsem ráda, když jakž takž dám dohromady nějaký vlastní názor Laughing out loud

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, Ne, 2017-05-21 00:14 | Ninja už: 159 dní, Příspěvků: 243 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, Ne, 2017-05-21 10:27 | Ninja už: 1767 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Pěstitel rýže

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2017-05-12 23:03 | Ninja už: 190 dní, Příspěvků: 476 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Tak leoparda ako summona sme ešte nemali. Mačkovité šelmy sú mi tiež blízke, však som levica Laughing out loud Trošku som sa zorientovala v čase, že končí Tretia vojna nindžov. Wiera je celá nažhavená na tréning a má za senseia rovno šéfku Yuki Smiling Dostala aj darček,uvidíme, čo s ním dokáže. Wiera a Arashi sa v sebe vzhliadli, bude zaujímavé, ako ich zväzok bude fungovať. Zvolila si jemné tempo, aspoň sa neuštveme Laughing out loud Pekné a pohodové čítanie, páči sa mi tvoj štýl Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, Pá, 2017-05-12 23:38 | Ninja už: 1767 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Pěstitel rýže

Sněžný levhart nebo irbis horský je vlastně dost vzácná šelma a moc lidí o ní neví.
Už to nějakou časovou zmínku potřebovalo, aby čtenáři nebyli úplně ztracení Laughing out loud Začíná dlouhý sled učení spousty technik, to bude žůžo...
Jestli se při čtení bavíš, moc mne to těší Smiling

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Pá, 2017-05-12 22:19 | Ninja už: 3218 dní, Příspěvků: 6949 | Autor je: Lékařský ninja

Vida, to jsem se začetla a už byl konec. Jak rychle mi to uteklo. Tak levharti? Nádherná a graciézní zvíře. Miluju všechny kočkovité šelmy, sama jsem znamením Lev. Eye-wink
Opravdu zajímavé vyvinutí událostí. Těším se na další.
P.S.: Ty jména těch levhartů, mají nějaký smysl, nebo sis je jen tak pojmenovala? Já vím, prostě musím vědět všechno. Laughing out loud Zvědavost je svi*a. Laughing out loud

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, Pá, 2017-05-12 23:27 | Ninja už: 1767 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Pěstitel rýže

A to nebyla ani zdaleka ta nejdelší kapitola Laughing out loud Původně jsem sice zamýšlela tygry... ovšem ti už bývají stereotypní, přijde mi. Ale nakonec ani sněžní levharti nejsou špatná volba Laughing out loud Možná je to kvůli tomu, že mám ráda neutrální barvy.

Ke jménům - jenom Yuki (sníh) a Arashi (bouře) mají pojmenování kvůli významu. Sníh se nachází ve vysokých polohách (čili v horách) a při bouři oblohu křižují blesky, což je Arashina hlavní podstata. Jména ostatních levhartů už budou čistě náhodná Eye-wink

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Pá, 2017-05-12 19:20 | Ninja už: 2834 dní, Příspěvků: 2101 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Kočkovité šelmy... To si nechám líbit Smiling A to koťátko bylo vážně roztomilé Smiling

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, Pá, 2017-05-12 19:37 | Ninja už: 1767 dní, Příspěvků: 76 | Autor je: Pěstitel rýže

Já mám kočky taky moc ráda Smiling Ať si říká kdo chce co chce, mají svou hrdost a to nikdo nevyvrátí
Zatím roztomilé koťátko, později skvělá společnice Laughing out loud