manga_preview
Tlumočení B 16

Hanae, kapitola 6.

Hiashi svou hru rozehrál dříve, než Kakashi tušil, ale kvůli tomu, aby nepojal podezření se musel chovat opatrně. Bylo mu jasné, že musí opustit vesnici, i přestože požádal Kakashiho o zamlčení dopisu, on sám by se zajímat mohl, proč ještě nevyrazil. Jak by mu to asi vysvětlil, že už poslal vrahy zabít pisatele, respektive její dceru... Ale přece bylo dobré, že o tom dopisu věděl, kdyby se cokoliv stalo, kdykoliv mohli dorazit posily. Kdyby ho někdo sledoval, věděl by o něm. Byl čas se připravit, aby mohl ráno na své pouti předstihnout slunce.

Sasuke a Hanae se konečně dostali do oblasti, kam měli namířeno. Bylo tu šero a tma, vysoké staré stromy mírně sem tam pohnuly ve větru, jen stěží mohli rozeznat pohyb jednotlivých stromů. Vypadalo to, jalo by se pohnula masa, obrovská masa listí a jehličí. Zlověstné vrzání doplňovalo uši drásající pískání prohánějícího se větru ve špičkách stromů. Nikde ani stopa, lidé sem měli dobrý důvod nechodit, jenom ten zvuk je dokázal příšerně vyděsit, natož když si představili, co by tam všechno mohlo žít. A tak se na míle daleko táhla pustina a nehostinný kraj získával každý rok chmurnější a chmurnější vzhled. Z obydlené oblasti pomalu přešli sem. Nejdříve si to ani neuvědomili, krajina se měnila tak pomalu, ale s odstupem dne, který teď měli si toho rozdílu nemohli nevšimnout. Hanae běhal mráz po zádech a stálo ji trochu přemáhání, aby to na sobě nedala znát. Sasuke si zachovával kamennou tvář jako vždycky. Opatrně se vydali hloub do lesa. Čím dál se dostávali tím zvuky slábly, až se najednou zastavili, protože se jim něco nezdálo. Něco tam bylo špatně. Chvíli trvalo, než na to přišli. Ocitli se v naprostém tichu, takovém, že málem slyšeli tlukot srdce toho druhého. Navzdory tomu ale nic neslyšeli, ani své vlastní kroky. Nikomu nebylo dovoleno rušit to nervy drásající ticho. A pak se za chvíli ocitli v samém srdci toho podivného, tesklivého místa. Jejich oči si na to přítmí už zvykly, ale stále nic neviděli.
„Nevidím ni, ani svým Byakuganem,“ zklamaně konstatovala Hanae.
„Ani já tu svým Sharinganem nic nezmůžu,“ přitakal.
„Amaterasu!“ ani to nefungovalo.
Hanae si špičkou boty kreslila v zemi a přemýšlela. Tady by Itachi klidně mohl ležet, je to dost strašidelné místo. Samozřejmě, že nemusí být uprostřed, ale na druhou stranu, kolik lidí má dost motivace na to, aby se dostalo až sem? Ani nidžové sem nechodí. jak se zamyslela, její noha bezděky vyrývala na zemi rýhu, odhrnovala spadanou vrstvu listí a pomalu se propracovala až na kus kamenu.
„Přestaň!“ vykřikl Sasuke.
„Co?“
„Podívej se pod sebe,“ ukázal na zem.
„Byakugan! Ahh, to je... co to sakra... jasně, to... chápu,“ neměla slov, ale popadla Sasukeho za ruku a táhla ho o pár metrů dál.
„Hej, pusť mě!“ nelíbilo se mu, jak ho nevybíravě vlekla za sebou, ale byl zvědavý.
„Tady, tady je přesně střed, je to tu napsané. Ale stejně nic nevidím,“ řekla zklamaně.
Sasuke se sehnul k zemi a rukou odhrnul listí, aby se dostal k nápisu. Střed se rozcházel do stran a tvořil jakési slunce. Nebo pečeť před zapečetěním.
„Střed je pouze jeden bod,“ přečetl.
„Co to má znamenat?“ přemýšlela Hanae, „možná ti to naznačuje, že máš jít stranou.“
„Proč já?“ byl nespokojený.
„Protože beze mě bys ho nezačal hledat,“ usadila ho a on skutečně poodešel.
„To je otrava.“
Chvíli se nedělo ni a tak se Hanae různě rozhlížela, otáčela a přešlapovala, až konečně uviděla znak Uchihů. Decentní značka se objevila nejprve na jednom stromě, potom na druhém až zůstala na kameni. Když se vydala tím směrem a sestoupila z pečetě, značky zmizely. Znovu tam vkročila a ony se objevily.
„Sasuke, běž prosím támhle,“ požádala ho, „děkuji, teď prosím doleva, otoč se o 45 stupňů a pokračuj tak pět kroků, ano a teď udělej krok, vlastně dva doprava, ano a tak tři kroky vpřed, ještě jeden, ještě jeden, otoč se tak o 20 stupňů doleva a další dva kroky a ještě jeden a teď krok doleva. Vidíš ten kámen?“ navigovala ho.
„Jo, je na něm dokonce rodový znak,“ potvrdil.
„Co, on nezmizel?“ divila se a šla k němu. Opravdu, značky na stromech zmizely, ale ta na kameni zůstala. Tak takhle to je, vlastně jen uživatel Byakuganu to zvládne, matka to nachytala pro mě. Nikdo jiný by to nehledal. A myslela si, že budu sama, takže se to muselo dát v jednom. A díky svým očím, k němu mohu dojít. Ty značky na stromech mi jenom usnadnily najití toho kamene. Chápu.
Došla k němu a dotkla se kamene. Nedělo se nic a tak na něj zatlačila. Opět nic, pak ji napadlo, že by v tom mohla mít prsty matka a bude to nějak spojeno s ní. Vybavila si v duchu sviji pečeť. Ta část na ruce ji vždycky připomínala klíč, že by se to mělo použít teď? Zkusila to, roztáhla prsty a položila je na obvod znaku a pak jednoduše otočila jako klíčem. Cvak, cvak. Kámen se odsunul a dovolil jim vstoupit po schodech pod zem.

Dole narazili na místnost, sluneční svit tam nedopadal, protože od toho šera, co bylo nahoře je dělil kámen, který se vrátil na své místo. Chvíli stáli v úplné tmě, jestli si nezvyknou, ale nezvykli. Dívat se Byakuganem bylo docela vyčerpávající, ale stačilo to na to, aby našli louč, kterou mohli vzápětí zapálit.
„Není tu žádný složitý labyrint a vypadá to, že tu ani nikdo není. Tady jsme v předpokoji, za těmi dveřmi je další pokoj,“ ukázala před sebe.
„Je tam něco?“
„Vidím jen obrysy, vypadá to jako rakev na stole a uvnitř je člověk,“ odpověděla.
„Tak jdeme,“ prohlásil a vykročil vpřed.
Otevřeli dveře a vešli. Pomalu postupovali vpřed, ale přivítalo je jen hrobové ticho. Ve světle hořící louče uviděli důstojný hrob. Všude rodinné znaky, uprostřed na kamenném stole rakev z tmavého, avšak nelakovaného dřeva, jemně vyřezávaná. Sundali víko, předpokládali, že uvidí tělo v pokročilém stádiu rozkladu a tomu odpovídající zápach, ale nic necítili a i tělo bylo jako by jenom spalo. Podívali se na sebe, tohle přinejmenším nebylo normální.
„Matka,“ vydechla.
„Co?“ nerozuměl tomu Sasuke.
„Za tohle určitě může moje matka,“ objasnila mu.
„Aha. A co teď?“ zeptal se. Tolik se oba soustředili na to najít Itachiho, že najednou nevěděli, co dál.
„Já nevím,“ znejistěla.
„Můžeš ho zkusit políbit, třeba se probudí,“ utrousil Sasuke.
„Přece nebudu líbat tvého bratra,“ naoko rozhořčeně pronesla, „a navíc je to jen pohádka.“
Podíval se na ni a naklonil hlavu. Zvážněl. Ale jí se nechtělo líbat mrtvolu. Ale co když...? Přece jen tohle nebyly normální okolnosti. Co se ho nahledala, měl jí pomoct zbavit se té pečetě. Zamilovala si ho i když o něm nevěděla nic do té doby, než potkala Sasukeho. A i přesto všechno co udělal ho nepřestala mít ráda. Věděla, že svět je někdy tak krutý a nespravedlivý. Ale dodával jí naději a tak se ho rozhodla políbit. Nejprve ho něžně pohladila po tváři, kdyby se náhodou při doteku pohnul, ale nic se nestalo. Odhrnula mu vlasy a úhledně je dala na stranu. Pak se k němu naklonila s přibližovala se stále blíž a blíž a pak se jejich rty lehce dotkly. Jen tak symbolicky, jako poděkování. A v tu ránu ztuhla. Na dně rakve uviděla vyrytá slova, během prvních pár řádků pochopila, o co se jedná. Nadzvedla mu hlavu a dychtivě četla každé slovo, ale nedávalo jí to smysl. Četla to dvakrát, teprve potřetí toliko pochopila, že je tu naděje.

Jakmile měsíc se zbarví krví,
Vzkříšený bude bez těla,
Tělo se stvoří z lidské hmoty,
Která pro tento účel byla stvořena.

Zjevila se sama v sobě,
Z kostí, z buněk které zbyly,
Duše, která byla v hrobě,
Duše, která nese viny.

Oči, které rozděleny
byly ve dví, zase srostou,
kdo pak je ten vyvolený,
co se spojí s vyvolenou?

Zatočila se jí hlava a orosilo čelo. Ztěžka dýchala. Otočila se a běžela po schodech ven na vzduch. Cesto jen něco zamumlala směrem k Sasukemu, který se na ní díval svým kamenným výrazem. Na stěně pod kamenem byl opět znak, kterým s pomocí pečetě otočila jako s klíčem a dostala se ven. Kámen se decentně vrátil na místo.

Když si Sasuke uvědomil, že je tam sám, trochu se zachvěl. Ani na minutu nepochyboval, že se dostane ven ale nechtěl to tu rozbít. No co, pomyslel si a přešel k bratrovi. Vypadal, jakože jen spí. Viděl, že se Hanae předtím nad ním skláněla a tak se také sklonil. I on našel verše a přemýšlel, proč ji to tak rozrušilo. Že by před sebou měli souboj na život a na smrt? Došli do společného cíle, teď se jejich cesty mohou rozdělit a už nemusí být s Hanae. Jenže to by ho nesmělo tak moc zajímat, jakou roli hraje jeho bratr. Došel k závěru, že nemá cenu nic dělat a posadil se do rohu a vyčkával.

Hanae se podlomila kolena a spadla na zem. Odplazila se kus dál, aby nebyla přímo u vchodu. Má se snad zabít nebo co ta slova měla znamenat? Celá se ještě třásla, nemohla pochopit že tohle je dílo její matky. Přemýšlela, proč do toho musela zatáhnout tak krásného kluka a proč musí být mrtvý.
„Kdokoliv jiný by řekl, že tě rád vidí, ale já jen přišel splnit svou povinnost,“ ozvalo se za jejími zády. Otočila se.
„Kdo jste?“ zeptala se, i když tušila, kdy by to mohl být. Vlastně to věděla moc dobře, protože jediný člověk, který by ji našel tady a pozdravil tou větou mohl být jen její vrah.
„Je zbytečné ti to říkat,“ zůstával tajemný.
„Co ode mě chcete?“ zeptala se.
„Chci klid,“ zpříma se jí podíval do očí.
„Otče?“
„Neříkej mi tak,“ jeho hlas šlehl jako rána bičem, „ a moc se nebraň, chci to mít za sebou co nejdřív.“
„Co--?“ než stačila cokoliv udělat, zaútočil na ni. Posléze sebrala síly a začala se mu bránit, ale pořád ještě byla příliš otřesená na to, aby to mělo nějakou účinnost. Z úst jí tekla krev, byla samá modřina a rána, vlastně byla celá od krve. Po chvilce ležela schoulená v klubíčku, slabě dýchala, oči měla zavřené. Všude cítila tupou bolest, na tu palčivou už bylo pozdě. Hiashi se připravoval na závěrečný úder. Ani pro něj to nebylo lehké, ale života ve vesnici si tolik cenil. A pak si vzpomněl na 4. hokageho a na Naruta, Kakashiho a jeho otce.
„Sakra,“ otočil se a nakopl nejbližší kámen, „stejně už v tomhle stavu nebudeš žít dlouho. To les tě zabil, samota, ne já.“ Snažil se očistit si svědomí: „ Já jsem ji nezabil, ještě žije. Ale už ví, že se mi má vyhýbat.“ Rychlým krokem odcházel pryč. Když si byla Hanae dostatečně jistá, že je pryč, pomalu krok po kroku se s vypětím všech sil dostala ke vchodu, až na potřetí se jí podařilo otevřít a pak se její tělo skutálelo ze schodů.

Hiashi naposledy kontroloval jestli tam Hanae stále leží a velice zneklidněl, když ji nenašel. Pomocí Byakuganu prohledal snad celý les. V duchu si udělal poznámku, že se tam musí vrátit. Pak si vzpomněl na najaté vrahy a uvědomil si, že mu stačí jen sledovat a čekat.

Poznámky: 

Tak tady je další díl, konečně se dostávám k Itachimu. Takže ne, rozhodně to není poslední díl. Smiling

Snad se vám série ještě pořád líbí, budu ráda, když zanecháte komentíky s tím, co se vám líbí, nelíbí, případně i jak si myslíte, že se to bude vyvíjet dál.Laughing out loud

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, St, 2017-04-19 00:28 | Ninja už: 251 dní, Příspěvků: 341 | Autor je: Peinův piercing

Takže Itachi se zadusil na otráveným jablku, nebo se píchnul o trn? Laughing out loud Vážně se omlouvám, že to komentuju až teď. Sleduju tvoji sérii skoro od začátku a moc mě baví, ale nějak jsem se nikdy nedostala ke komentáři. (Předně proto, že jsem byla vždycky zrovna na mobilu, kde píšu jako čuně, a nebylo by to ke čtení). Tak to teď snad napravím. Smiling
Dějově je to bezva. Moc se mi líbí, jak postupně rozvíjíš příběh a zapojuješ do něj nový prvky. A umíš psát fakt napínavě. Přesně víš, kolik poodhalit, aby to člověka zaujalo a začal nad tím přemýšlet, ale nikdy to není zřejmý. (Tohle obdivuju, já třeba absolutně nemám tušení, jak moje výmysly působí navenek, a trefit správnou míru "odhalení" je pro mě alchymie. Laughing out loud ) Zápletka je taky zajímavá. A hlavně – Itachi!!! To je spolehlivá vábnička. Laughing out loud
Jsem zvědavá, jakej bude tvůj Itachi, až (pokud) se probere. Smiling
Píšeš moc hezky. Poeticky, emotivně, čistě. A obvykle krásně vystihneš atmosféru místa (třeba teď ten les). Hezky se mi to čte. Ten text tak nějak... dýchá. (Já nevím, jak to přesně popsat, takže to zní asi hrozně divně, omlouvám se Laughing out loud )
Hanae je mi z nějakýho důvodu trochu nesympatická. Ale používá naprosto parádní techniky. Jutsu na základě slov je super! Navíc ta básnička je naprosto famózní, hlavně rytmicky. Strašně se mi líbí ty kratší poslední verše. Smiling


No, jinak, Sasuke je koukám dost vtipnej. Vážně se pokoušel ve tmě posvítit černým ohněm? Laughing out loud Ten les je celkově dost podivnej – Hanae tam s byakuganem nic nevidí, ale Hiashi ho v klidu prohledává. Předpokládám, že jsem někde něco nepochopila nebo špatně přečetla. Laughing out loud
Moc se těším na další díl. Smiling A odteď už zkusím komentovat normálně. Laughing out loud

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, St, 2017-04-19 01:05 | Ninja už: 251 dní, Příspěvků: 278 | Autor je: Recepční v lázních

Jé, děkuji, tenhle komentář jsem potřebovala tak o pár kapitol dříve. Také nevím, jak moje psaní působí navenek, to že já mám něco v hlavě a nenapíšu to je zaručeně úspěchem k tomu, aby nebylo jasné, na co odkazuji. Jsem ráda, že se ti to líbí a pokusím se ospravedlnit některé své chyby ( a později to v textu nějak dovysvětlit). Samozřejmě jsem za to moc ráda, že to píšeš, protože se chci zdokonalit. Tak tedy, hlavní příčina je, že texty píšu v noci, jako třeba teď takže jsem unavená, druhá věc je, že je píšu postupně, ale předchozí díly si nečtu, je občas něco zpětně dohledám. To dlouhé souvětí je příčinou toho, že chci vyjádřit až moc myšlenek v jedné větě. Za ukazovací zájmena mi nadávala už učitelka na gymplu, je to charakteristický zlozvyk mě jako pisatele, někdy si ani neuvědomuji, že je používám tak často. K Básničkám a básnickým výrazům, jsem skrytá básnířka a tímto děkuji za poklonu. (Vím, že se to tluče, ale nevím, co s tím...)Ohledně pohledu, snažím se to střídat, jednou více objektivně, jindy se snažím zachytit emoce postav. Jak to působí jako celek netuším. A někdy to napíšu tak, že to prostě jen blbě vyzní. Až sérii ukončím, znovu si ji celou přečtu a doupravím to. K těm Byakuganům, přiznávám, že toto mi uniklo, ale dovol mi z toho hladce vybruslit, pečeť na zemi reagovala s pečetí Hanae a to způsobilo, že nemohla použít svůj Byakugan. Chci se o tom zmínit později, tak doufám, že na to nezapomenu. Laughing out loud

Moc ti děkuji za komentář, pochvaly mě neskutečně potěšily a kritika namotivovala psát ještě lépe, takže máš moji poklonu, protože tohle každý nedokáže. Pokud mi někde zanecháš ještě nějaký komentář tohoto typu, tak ti budu neskonale vděčná. Laughing out loud

Tak a teď jdu přidat další díl a jdu spát. Laughing out loud


Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Pá, 2017-04-14 07:51 | Ninja už: 3310 dní, Příspěvků: 7088 | Autor je: ONLINE, Pečetící ninja

No, parádní překvapení sis pro nás nachystala. Hiashiho bych na tom místě nečekala.
Ovšem víc mě zajímá, co chceš provést s Itachim. Verše mě tedy hodně zaujaly a fakt špekuluju jaký by mohly mít význam, i když slova říkají víc než jejich pouhý význam.
A co se týče Itachiho? Úplně jsem si tu scénu vybavila a skoro jsem byla bez dechu. Krásná to scéna, i když pro fanynky Itachiho by to byla dokonalá záminka ho políbit.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, So, 2017-04-15 14:16 | Ninja už: 251 dní, Příspěvků: 278 | Autor je: Recepční v lázních

To mi už pár lidí řeklo, že mám talent na překvapování lidí... (to zní, jako kdybych byla z rodiny Uzumaki Laughing out loud )Ano, ty verše mají svůj význam, myslím, že není zas tak těžké uhodnout jaký. Jsem ráda, že tuhle sérii sleduješ, stejně jako další dílka. Děkuji ti. Smiling


Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, St, 2017-04-12 22:47 | Ninja už: 282 dní, Příspěvků: 870 | Autor je: Konohamarova chůva

Opäť som nedýchala, L Arpet, úplne mi prišlo ťažko na duši, to Itachiho mauzóleum a celá situácia. Ja by som veru Itíka vybozkávala zo srdca, len by som asi od žiaľu vypustila svoju dušu Sad Sasuke je fakt číslo: „Můžeš ho zkusit políbit, třeba se probudí,“ utrousil Sasuke," on prvý by sa mal rozcítiť! Hanae sa musí vciťovať do matky, ale ešteže zanechala možnosť záchrany dcéry. Verše mi už tak nejako začínajú dávať zmysel. A ten Hiashi! Sláva Bohu, že dcéru nedorazil a ponechal to na vyššie sily. Pekné, že si spomenul na Minata, Naruta, Kakashiho a Sakumu, asi majú na neho dobrý vplyv Smiling Budem očakávať pokračovanie a tvoj náznak, že Itík nie je celkom márny a Hanae pomôže, ma drží pri živote, a snáď aj Sasan sa prederie k slniečku v duši Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, So, 2017-04-15 14:10 | Ninja už: 251 dní, Příspěvků: 278 | Autor je: Recepční v lázních

Je pro mě těžké odhadovat, jak by se Sasuke asi zachoval, takže v situace, kterou zmiňuješ jsem se rozhodla, že se prostě pokouší být cool drsno-vtipný a snaží se za to schovat veškerý svůj vztek, zlobu, pláč a tak...

Jsem ráda, že už ti ty verše začínají dávat smysl, jak jsi asi pochopila, většinou tam nejsou jen tak pro nic za nic. Laughing out loud

Naruto, ten prostě ovlivní každého... Laughing out loud

Btw., koukám, že ti Itachi taky přirostl k srdíčku... Laughing out loud


Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, St, 2017-04-12 19:27 | Ninja už: 2926 dní, Příspěvků: 2100 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Verše v rakvi. Přišla mi trochu morbidně komická ta představa, jak Itachiho nadzvedávají, aby nezacláněl ve čtení. Nicméně prostřední sloka, kterou si mohli přečíst, se mi velmi líbila Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, So, 2017-04-15 14:04 | Ninja už: 251 dní, Příspěvků: 278 | Autor je: Recepční v lázních

Když to podáš takhle, tak to působí komicky. Laughing out loud Ale myslela jsem tím decentní nadzvednutí hlavy. A jsem ráda, že se líbily verše...