manga_preview
Boruto 9

Šála

Sakumo.jpg

Vzduch chladného podzimního rána byl nasycený vůní vlhké půdy a kouře. Syté sluneční světlo zaplnilo ulice, ve kterých se pomalu shromažďovali lidé.
Seděl sám v jejich domě a v rukou držel kus na první pohled obyčejné tkaniny. Při bližším pohledu bylo patrné, že se jedná o šálu.
Pohled upíral do prázdna. Cítil palčivou bolest kdesi v hrudníku a nevěděl, jak se jí zbavit. Sklopil hlavu a zadíval se na své ruce a měkkou textilii nechal zvolna proklouzávat mezi prsty. Nepřítomně si s ní několik minut hrál, než ji pevně sevřel v pěstích. Nakonec do ní zabořil obličej. Nasál příjemnou sladkou vůni, která ho provázela tolik let. Nedokázal si představit, jak teď bez ní bude žít. Celý dům mu najednou připadal obrovský, tichý a prázdný. Ona ho vždy zaplnila svojí přítomností a prozářila smíchem. Omotal si šálu kolem krku, než její vůně zcela vyvane a s ní i poslední známka toho, že žila.
Nevěděl, co má dělat, jak pokračovat. Nikdo mu nemohl pomoci. Kdyby tu byla jeho žena, opřela by se mu o rameno a vyslechla trápení. Poté by se zasmála a vyslovila svoje řešení, které bylo vždy naprosto jednoduché a zřejmé, ale on ho vidět nedokázal.
Nemohl dál vysedávat. Prázdnota uvnitř se zvětšovala s každým jeho nádechem.
Utekl.
Vyběhl z domu a běžel k centru vesnice, chtěl se schovat v davu. Předpokládal, že černou prázdnotu uvnitř dokáží zaplnit hlasy lidí. Spletl se.
Ostatní se na něho dívali a občas si něco šeptali. Mluvili o něm. Vyprávěli si o jeho manželce, o tom jak smutný osud ji potkal.
Přestože se tomu místu dlouho vyhýbal, přeci jen ho jeho kroky zavedly na hřbitov. Došel až k jednomu z hrobů. Na první pohled bylo poznat, že je zde nový. Ještě ho nestihl ohladit déšť, nikde nebyla ani stopa po mechu.
Náhrobek byl překryt velkým množství čerstvých květin, které zanechali smuteční hosté. Nervózně si prohrábl stříbrné vlasy a zhoupl se na patách. Potom si strčil ruce do kapes a svěsil hlavu. Jeho žena byla nemocná už dlouho, oba to dobře věděli. Všechno mohlo jít dobře, kdyby tolik netoužila po dítěti. Snažil se jí pošetilé přání rozmluvit, ale nedala si říct, i přestože věděla, jak je to pro ní nebezpečné. Nedělala si s tím hlavu, jako vždy obrátila jeho starosti v žert a nakonec se začal těšit i on, ještě víc, když zjistil, že se má narodit chlapec. Věci nabraly rychlý spád a těhotenství se na ní notně podepsalo.
Porod nepřežila.
Řekli mu, že je to chlapec a je úplně v pořádku. Téměř je nevnímal. V mysli mu zůstala jediná myšlenka. Jeho žena je mrtvá. Nesebral odvahu a nešel se na dítě podívat. Tehdy zbaběle utekl.
Znovu se dal do pohybu.
Čím blíže ke svému cíli byl, tím více zpomaloval. Před vchodem do nemocnice se na dlouhou dobu zastavil. Udělat další krok ho stálo obrovské úsilí. Došel až do místnosti, kde spala v postýlkách miminka. Bylo tu ticho. Žádné z dětí neplakalo, jen občas se ozvalo pokojné zakňourání.
Neměl problém najít svého syna. Měl stejnou barvu vlasů, jako on. Byl nejroztomilejší ze všech. Naklonil se nad postýlkou. Nespal, upíral na něj tmavé oči a něco broukal. Natáhl k němu ruce. Zaváhal jen na okamžik, než se sehnul a opatrně jej zvedl do náruče. Měl strach, aby mu přitom neublížil, připadal mu malinký a křehoučký. Poprvé od manželčiny smrti se usmál. Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího, pomyslel si.
„Sakumo-san, přišel jste se podívat na syna?“ zeptala se sestřička, která právě vešla do místnosti.
„Ano, chtěl jsem vědět, kdy si ho budu moci vzít domů,“ odpověděl jí, ale nespouštěl oči z uzlíčku ve svém náručí
„Jmenuje se Kakashi, vaše žena si to přála.“
„Tak ty jsi Kakashi?“ usmál se znovu.
„Pozítří si ho můžete odnést.“
V posledních dnech měl hodně práce, a tak doma neměl nic nachystaného. Jeho žena věřila, že přináší smůlu kupovat věci pro miminko dopředu. Nevěděl, co všechno bude potřebovat. Obešel všechny obchody ve vesnici. Zmateně pobíhal od jednoho k druhému, aniž by věděl, co vlastně hledá.
Navštívil několik svých přátel, kteří měli děti a vyzvídal. I když si přitom připadal malinko trapně, ale co by neudělal pro svého syna. Maminky mu rády poradily. Několik z nich mu i slíbilo pomoc, rády přijdou a naučí ho všechno potřebné. Neměl ponětí, jak se miminka přebalují, kolik toho snědí, kdy chodí spát a vůbec nevěděl o nich zhola nic.
Na konci dne shromáždil v obývacím pokoji kupu věcí. Nikdy by neřekl, že tak malý človíček toho tolik potřebuje. V pokoji, který měl být Kakashiho, složil postýlku a dal do ní nové peřinky. Podle rad vyvařoval lahvičky a dudlíky, pral malinké oblečení. Nemohl se dočkat rána, až konečně přivede svého syna poprvé domů.
Sestřička, která mu Kakashiho předávala, ho zasypala spoustou rad, první polovině nerozuměl a druhou polovinu vzápětí zapomněl. Veškerou pozornost věnoval miminku.
„Tak, Kakashi, tady budeš ode dneška bydlet,“ řekl mu, když vešli do domu. Prošel s ním všechny pokoje a všechny mu je pečlivě ukázal. Potom ho zavedl k malému oltáři s fotografií.
„Tohle je tvoje maminka. Je moc krásná, viď?“ řekl a přitom mu ukazoval portrét mladé ženy.
Chlapec neustále plakal. Sakumo byl přesvědčen, že udělal všechno správně. Nakrmil ho, nechal odříhnout. Plenky byly suché. Když ale dítě položil do postýlky, spustilo pláč.
Vzal ho znovu do náruče a snažil se ho uspat. Sice přestal, ale jakmile jej na moment opustil, znovu začal vřískat. Pak už vůbec nepřestával. Sakumo byl bezradný. Nevěděl, co dělá špatně. Znovu a znovu procházel poznámky s radami, ale na nic nepřišel. Nezbývalo mu, než jít žádat o pomoc jinam. Vzal plačící miminko a vydal se do vesnice. Poutal na sebe patřičnou pozornost.
Kakashi křičel na celé kolo. Obešel všechny maminky, které znal, ale žádná si nevěděla rady. Občas na moment usnul, ale vzápětí začal plakat ještě víc.
Došel až do nemocnice, měl strach, jestli mu něco není. Ani tady na nic nepřišli a poslali je zpátky domů. Přeci nemůže brečet napořád, pomyslel si Sakumo zoufale.
„Ty můj drobečku, copak se ti nelíbí?“ zeptal se křičícího nemluvněte. Chlapeček neodpovídal. Plíce má rozhodně v pořádku, usoudil nakonec vyčerpaný otec.
Když už byl zcela zoufalý, napadla ho spásná myšlenka. Došel do ložnice a z jedné zásuvky vytáhl šálu, kterou tam nedávno uložil. Znovu nasál její vůni. Potom přišel k postýlce a Kakashiho do ní opatrně zabalil. Vřískot se změnil v křik, křik v pláč a pláč ve vzlykot, který nakonec zcela utichl. Miminko spokojeně usnulo. Obličej mělo celý rudý od pláče, očička nateklá. Zatímco v drobounkých pěstičkách svíralo okraj šály.
Sakumo se spokojeně usmál. Díval se na svého synka, který konečně spal. Stýskalo se mu jen po mamince, možná si také pamatoval její vůni. Třeba mu šála, která ji patřila trochu nahradila její přítomnost.
Jedno však bylo jisté, Sakumův žal se zmenšil, našel někoho, kdo zaplnil jeho velké prázdno, i když to byl někdo tak maličký.

Poznámky: 

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Arashi
Vložil Arashi, So, 2017-02-18 12:43 | Ninja už: 121 dní, Příspěvků: 163 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Děkuji všem za komentáře. Omlouvám se, že reaguji s takovým zpožděním. Vážím si toho, že jste si našly čas a přečetly jste si mou amatérskou prvotinu. Eye-wink

Kakari: Tak to moc jsem ráda. Smiling Také jsem si nebyla jistá, zda povídka splňuje pravidla. Nebýt tebe, ani jsem si neuvědomila, že jsem kromě rodičovské lásky zachytila i lásku na první dotek. Laughing out loud Děkuji za misi i za laskavý komentář.

Akumakirei: Je pravda, že mám Kishimoto nějak konkrétněji neodhalil osud Kakashiho maminky, docela mě to mrzelo. Nápad na povídku proto přišel dávno před vyhlášením mise a já se jen drze chopila příležitosti. Smiling Jsem opravdu moc ráda, že se povídka líbila a že ti vykouzlila úsměv na tváři. To mě vážně moc potěšilo.

Kutulumototo: Děkuji! Smiling No, snad zase někdy něco spáchám.

Yuki Kaze-san: Tak od tebe mě pochvala velmi těší. Smiling Ještě jednou moc DĚKUJI za pomoc! Smiling

Akhara: No vidíš! To mě vůbec nenapadlo. Smiling Tak hluboce jsem o tom totiž nepřemýšlela, ale určitě máš pravdu. Když jsem psala „jeho žena“ chtěla jsem čtenářům odhalit, že hlavní postava přišla o někoho velmi blízkého, životního partnera. Kdybych byla bývala použila spíše zájmeno „ona“ asi by to bylo ze Sakumova pohledu intimnější a přirozenější. Rozhodně by to vyznělo mnohem lépe. Smiling Děkuji za připomínku i za komentík! Eye-wink

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, St, 2017-02-15 21:25 | Ninja už: 34 dní, Příspěvků: 45 | Autor je: Recepční v lázních

To je moc hezky napsaný. Smiling Je to hodně atmosférický a hrozně se k tomu hodí, jak skoro až do konce píšeš jenom "on" a ne "Sakumo". Je to sice ve třetí osobě, což primárně vytváří určitou distanci, ale přitom je to hrozně emočně nabitý a osobní. (Hehe, to je blbá věta, "osobní ve třetí osobě".)

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2017-02-15 10:14 | Ninja už: 3093 dní, Příspěvků: 6662 | Autor je: Učitel na Akademii

Jak jsem ti psala, bylo mi smutno, ale plačící Kakashi v peřince s tou šálou mi vykouzlil úsměv na rtech. Opravdu na první povídku moc krásná. Taková milá, klidná.
Jen tak dál a budu se těšit na další. ^^

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, St, 2017-02-15 03:25 | Ninja už: 90 dní, Příspěvků: 164 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

To je tak smutné Sad ale Kakashi je roztomilou čilý úplně ho vidím. Mě se povídka moc líbí určitě pokračuj!

Nová série povídek

Poslední z klanu Akame

Naše známé postavy v čele s Kakashim. A jako bonus jedna postava zcela neznámá.
První díl: Poslední z klanu Akame I. - Setkání

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-02-14 20:57 | Ninja už: 3027 dní, Příspěvků: 1420 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Je to krásné. Svým způsobem smutné, samozřejmě, bolestné, ovšem na konci jsem zjistila, že se usmívám; je to také milé, něžné a velmi jemné, křehké. Škoda nepoznání Kishimotovy pravdy, ale nemám nejmenší problém přijmout pro sebe tu tvoji, je uvěřitelná.
Ještě že tu Kaze máme a přemluvila tě Smiling Jak tak vidím, umíš nejen skvěle kreslit, ale i dobře psát. (Také se přimlouvám za případné další práce ^^)

.Seznam FF, Poslední FF: Stalo se ticho | Čekej do tmy | Na kusy
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2017-02-14 19:56 | Ninja už: 2709 dní, Příspěvků: 1999 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Spíš než vyloženě láska na první pohled mi to u Sakuma opravdu přišlo jako zmírnění žalu a abych pravdu řekla, o splnění mise bych váhala. Nicméně onu lásku na první pohled jsem našla mezi Kakashim a jeho šálou, takže misi uznávám. No, i když ono to bude asi na první dotek, ale to je fuk Laughing out loud
A jsem moc ráda, že jsi se odhodlala přispět i k nám do sekce, protože povídka je to opravdu hezky napsaná a rozhodně od tebe uvítáme další Smiling